Lidé tu mizí beze stopy, řekl Seznamu aktivista z Hongkongu

Dalších několik stovek lidí univerzitní kampus už opustilo – nezletilé policie legitimovala a prozatím nechala jít, dospělé odvedla v poutech. Podle svědků to v kampusu vypadalo jako ve válečné zóně, policie útočila slzným plynem a gumovými projektily, demonstranti zase házeli Molotovy koktejly.

O nepokojích v Hongkongu se Seznamem mluvil Yik Mo Wong – jedna z hlavních tváří hongkongských protestů. Jejich, dnes už bývalý organizátor, se nyní angažuje v organizaci Demosistō. Ta bojuje za to, aby Hongkong získal politickou a ekonomickou svobodu.

Protestujete už 24. týden v řadě, poklidné demonstrace se proměnily v násilné nepokoje. Jak se za tu dobu změnil váš pohled na celou situaci?

Na začátku jsme věřili v mírumilovnou formu protestu. Za poslední měsíce ale policejní násilí eskalovalo, čím dál víc se zapojují i triády (tzv. hongkongská mafie, pozn. red.) a je tu i nefunkční systém, například Nezávislá rada pro stížnosti na policii. Lidé jsou zoufalí, nedostává se jim spravedlnosti. Vezměte si třeba podporovatele policie – jsou to obyčejní lidi, kteří stojí za policií, vyrážejí proto do ulic a útočí na protestující. Jednu mou kamarádku takhle bodli do plíce.

Takové věci se tu stále dějí. A lidé nepřestávají mizet, čas od času se pak objeví nahé, mrtvé tělo plovoucí v moři. Pak jsou tu případy sebevražd – velmi podezřelé případy, o nichž policie ale tvrdí, že podezřelé vůbec nejsou. Žijeme ve světě, kdy na nás útočí, zavoláme policii, ta ale zatkne nás. A skutečné pachatele nechá jít. To je moment, kdy jsme začali údery vracet, jsme dost naštvaní.

S násilím, které protesty teď doprovází, jste tedy smíření?

Policejní násilí neakceptujeme, a nikdy ani nebudeme.

Ale podle dostupných videí se zdá, že k násilnostem dochází na obou stranách. Vy také bojujete.

Jistě, co jiného také můžeme dělat. Ve většině případů narážíme jen na odpor. Hongkong tak, jak ho vnímáme my, je ve válce. Zaměříte-li se na to, jak s námi jedná policie, budete si myslet, že jde o válku. Když dojde k zatčení, policisté ty lidi nutí sedět na podlaze s rukama za hlavou – tak to přece při normálním zatčení nevypadá. Snaží se nás zlomit i psychicky, urážejí nás. A proto lidé mají pocit, že musí bojovat – když to neudělají, prohrají.

Bojovat třeba Molotovy, které protestující ve velkém vyrábí?

Abych to vysvětlil – v drtivé většině případů je používáme pro silniční blokádu. Jestli tomu říkáte násilí… Policisté na nás střílí ostrými náboji. Mezi protestujícími jsou i policisté v přestrojení, existuje pro to spoustu důkazů. Tito policisté pak ničí věci, provokují násilí, klidně i hážou Molotovy. Mimochodem, myslíme si, že tu vůbec první zápalnou láhev vrhla tímto způsobem právě policie. Kdykoliv je někde poklidná demonstrace, kterou naruší policie, pak je tam i násilí. Je úplná blbost, aby nám vláda říkala, že máme zůstat u poklidné formy protestů. Jsou to oni, kdo je obrací v násilí.

A další zbraně, kterými útočíte, třeba šípy?

No, předevčírem jsem viděl fotky policistů, kteří byli údajně zasažení těmi šípy. Ale přijde mi to divné, z takového úhlu by touto zbraní nikdo nestřílel – horizontálně na lýtko. Ten úhel je prostě špatně. Policisté to umí na protestující narafičit, jsou v tom dobří. To je takový konsenzus, policii nevěříme.

Takže říkáte, že ta zranění a střely narafičila policie, ne protestující?

Ale ano, protestující používají i šípy, ale myslím, že je to jen způsob, jakým vyjadřují svůj vztek. K policii by se podle mě ty šípy ani nedostaly. Jasně, kdyby stáli přímo před policisty, byla by to čistá střela. Ale z toho, co já vím, střílí na ně z velké dálky. Jako třeba na CUHK (univerzitě v Hongkongu, pozn. red.).

Co se děje s lidmi, které policie zatkne?

Zbijou je. A z internetu se dozvídáme o lidech, kteří zmizeli. Jejich blízcí jejich zmizení hlásí. Útoky policistů se zhoršují, schovávají se třeba ve vozech záchranky nebo hasičů. Což jsou obvykle místa, kterým lidé důvěřují. Policie zkouší různé cesty, jak nás dostat a ublížit nám.

Kam až můžou nepokoje v Hongkongu eskalovat?

K více obětem, nějaké už ostatně protesty mají. Jen minulý týden – tedy myslím, že to bylo tehdy, v čase se už moc neorientuji – zemřel student Alex Chow z Hongkongské vědecko-technologické univerzity. Vypadl z druhého patra parkoviště. Ten případ je velmi podezřelý, což říkají i lékaři, měl totiž zlomenou pánev a vážně poškozený mozek. A to obvykle nejsou místa, kde se zraníte, když odněkud skočíte nebo spadnete. Většinou jsou zlomené nohy. Nicméně, mířím tím k tomu, že lidé už dávno umírají. Bojíme se, že to tak bude i nadále.

Situace se však zhoršuje a násilností přibývá…

Ano, ale ty, co jdou z naší strany, nelze srovnávat s těmi ze strany policie. Porovnejte si třeba zbraně, co máme my, s těmi, kterými oni útočí. Jen se bráníme, snažíme se ochránit sebe a své blízké.

Kvůli prohlubování nepokojů se Hongkongu dostává větší pozornosti ze všech koutů světa. Je pro vás důležitá?

Svět by měl samozřejmě událostem tady v Hongkongu věnovat pozornost. Stojíme na pomezí liberální demokracie a autoritářského režimu. Takže pokud se lidé ve světě zajímají o lidská práva a světovou politiku, měli by se zajímat i o Hongkong. Pokud totiž město padne, Čína rozšíří svůj autoritářský režim do více oblastí – do Tchaj-wanu, Singapuru, jednoho dne třeba i do Evropy. Svět by se tedy o události tady v Hongkongu měl starat i bez násilí, které je provází.

Co je tedy teď cílem protestů?

Stále máme našich pět požadavků, ale ten nejurgentnější je žádost o nezávislé vyšetření policejního násilí. Policie jako instituce ztrácí kontrolu, někteří velitelé už ji nezvládají řídit. Objevilo se třeba video, kde velitel nařídil těžkooděncům, aby nechodili do jednoho obchodního domu. Neposlechli ho a vyrazili rovnou do té budovy.

Je šance, že se situace uklidní?

V neděli se tu konají volby. S těmi je to složité, spousta lidí ve volby nevěří. Pokud je vyhrajeme, je otázka, jestli se město někam posune. Ale jestli prohrajeme, bude to mnohem horší. Vláda se už teď snaží zvítězit různými taktikami – mají například několik falešných kandidátů, kteří předstírají, že jsou demokratičtí. A na sociálních sítích má vláda silnou základnu. Vláda prostě míří k tomu, aby zvítězila.