Čtvrtině žraloků hrozí vyhynutí, může za to děsivější predátor

Každý večer, když nad korálovým rájem u indonéského souostroví Raja Ampat zapadá slunce, vylézají predátoři zpoza útesu. Nejsou nijak velcí, měří asi tolik co lidská paže. Na čumáku mají fousky jako sumec a po mořském dně si vykračují. Místo nohou používají čtyři ploutve a páteří přitom mrskají rychle jako ještěrky.

Řeč je o tzv. „chodících“ žralocích, kteří nabízí zcela odlišný pohled na obávané vodní tvory. Svou roztomilostí přitahují zájem lidí po celém světě, vědecká obec si je zase oblíbila kvůli jejich mládí. Na rozdíl od ostatních žraloků je tento druh starý „jen“ 9 milionů let a podle biologů ukazuje na to, že i pravěcí žraloci jsou schopni adaptace.

Jakkoliv jsou chodící žraloci zajímaví, představují pouze zlomek druhové rozmanitosti příčnoústých, tedy podtřídy paryb, do které rejnoci a žraloci patří. Na světě jich dnes žije přes pět set druhů, přičemž mnozí se od sebe významně liší. Existují žraloci okatí, obrovští, vousatí, tygří, bílí, bělaví, modří, kladivouni či liškouni. Některým k obživě stačí plankton, jiní nemilosrdně loví tuleně. Jsou i tací, kteří ve tmě umí svítit.

O těchto a dalších žraločích superschopnostech se lidé z běžných filmů nedozvědí. Hollywood si žraloky oblíbil a věnoval jim vlastní žánr. Díky milovníkům béčkových filmů je dnes možné zhlédnout film, v němž vystrašené lidi pronásleduje duch žraloka či žraločí zombie. V populární šestidílné sérii Žralokonádo je zase na bezbranné obyvatele amerických metropolí katapultuje tornádo.

Ještě problematičtější mohou být filmy, které žraloky zobrazují uvěřitelně. Ve filmu Mělčiny z roku 2016 proti sobě stojí krásná blonďatá surfařka uvězněná na útesu a pomstychtivý žralok, který ji vytrvale pronásleduje. Snímek vedl skupinu mořských biologů k publikaci otevřeného dopisu společnosti Columbia Pictures, kvůli ničivým následkům, které může mít snímek na diváky. Podle vědců v lidech vyvolává nepřirozený strach, který pak vede k nenávisti vůči žralokům. Ta zapříčiňuje nezájem o jejich ochranu.

Ve skutečnosti je to paradoxně naopak. Jestli se má někdo někoho bát, pak by se měli žraloci strachovat lidí. Kvůli nadměrnému rybolovu je jich každý rok zabito přes 100 milionů. I přesto, že je lov žraloků kvůli ploutvím v mnoha zemích dávno odsuzovanou praktikou, v Číně a přilehlých oblastech se mu stále daří. Jen v květnu došlo v Hongkongu k zabavení dosud největší zásilky nelegálních ploutví. Kvůli 6 tunám ploutví, které celníci odhalili, zahynulo přes 38 500 žraloků.

Odlov probíhá přinejmenším nehumánním způsobem. Námořníci ploutve uříznou stále živým žralokům. Zraněné a nemohoucí ryby hodí zpět do moře. Tam buď postupně vykrvácí nebo jsou ponecháni napospas jiným predátorům. Tuto praxi přitom zakazuje mnoho zemí a několik mezinárodních dohod.

I tak jde ale o lukrativní byznys. Za půl kila ploutví se dá utržit až 20 000 korun. Samotní rybáři přitom často nejsou dobře zaplaceni, profit zůstává společnostem, pro které pracují. Hongkong je největším dovozcem žraločích ploutví na světě a odpovídá za zhruba polovinu světového obchodu. Prodej a spotřeba žraločích ploutví je tam legální, ačkoliv produkty z ohrožených žraloků musí být doprovázeny speciálním povolením.

V Číně a v Hongkongu jsou žraločí ploutve považovány za pochoutku a symbol vyššího společenského postavení. Obvykle se konzumují rozdrcené v polévce, která je podávána na svatbách a rodinných oslavách. „Samy o sobě nijak nechutnají,“ vysvětlila v rozhovoru pro deník The Guardian Andrea Richeyová, která pracuje pro neziskovou organizaci Hong Kong Shark Foundation. „Lidem chutná vývar, ve kterém plavou. Je to souběh chutě - polévky, co mají rádi -, a skutečnosti, že se jedná o luxusní zboží. Objednáním nejdražší položky na menu lidé ukazují na své lepší postavení.“

V posledních letech se situace v Číně a Hongkongu mírně zlepšila, spotřeba žraločích ploutví poklesla. Známá byla např. reklama s bývalým čínským basketbalistou Jao Mingem, který se proti konzumaci polévky ze žraločích ploutví postavil. Žraloci jsou ale nadměrně loveni nadále.

K tomu, aby sami byli kořistí, nejsou evolučně uzpůsobeni. Rostou pomalu, než dosáhnou dospělosti, stráví roky jako „teenageři“ a za život mají jen několik potomků. V poslední době také dochází k otravám plasty a jiným znečištěním, které se do moře dostalo kvůli lidem. Oceány, kde žijí, se postupně oteplují a okyselují. Matematika je v jejich případě neúprosná, až čtvrtině hrozí vyhynutí.

Pro lidstvo jsou přitom důležití. „Od žraloků se stále máme co učit,“ říká Jasmin Grahamová, mořská bioložka a koordinátorka projektu MarSci-Lace v mořské laboratoři na Floridě, kde vědci zkoumají imunitní schopnosti žraloků. Zajímá je především jejich odolnost vůči některým chorobám a rychlé hojení ran. „Když zmizí, přijdeme o tyto informace navždy,“ dodává vědkyně.

Jen v australských vodách, kde se žraloci vyskytují nejčastěji, jich podle odhadů mohlo zmizet přes 80 procent.

Žraloci však nejsou důležití jen proto, že by mohou být lidem přímo užiteční. V mořských ekosystémech hrají nezastupitelnou roli. „Jsou to klíčový predátoři,“ říká Grahamová. „Udržují rovnováhu v oceánech. Loví slabší či nemocnou kořist a zabraňují nadměrnému rozmnožení určitých druhů.“ Když zmizí, korálového útesu se zmocní malé ryby a řasy, které ho zničí. „Často pochopíme, jak důležití byli, až když jsou nenávratně pryč,“ uzavírá bioložka.

Na rozdíl od vymírání medvědů, vlků, tygrů či lvů, je ztráta žraloků běžným okem těžko pozorovatelná. „I proto je důležité, aby se o ní mluvilo,“ píše mořská bioložka Helen Scalesová pro deník The Guardian.

„Se žraloky se potápím více než 20 let. Dříve mi přišlo zajímavé, když se mě lidé ptali, zda se jich nebojím. Teď už mě ta otázka znepokojuje. Jak je možné, že lidé stále přemýšlí tímto způsobem,“ táže se Scalesová. „Jakákoliv statistika vám přitom řekne, že vás zabije spíš automat, nebo padající kokos. Lidé si stále myslí, že žraloci jsou brutální, nebezpeční a pomstychtiví. Není to pravda. Stále více z těch, které žralok napadl, se otevřeně zasazuje za jejich ochranu,“ připomíná vědkyně.

Podle vědců, kteří žraloky studují, skutečně ani neexistuje žádný důkaz o tom, že by žraloci lidi aktivně lovili. Jejich útoky jsou na vzestupu jednoduše proto, že ve vodě přibývá lidí. „Kousnutí žraloků silně koreluje s počtem lidí a počtem žraloků, kteří jsou ve vodě současně,“ říká Gavin Naylor, ředitel floridského programu pro výzkum žraloků. „Čím více žraloků a lidí je na jednom místě, tím větší je šance, že na sebe navzájem narazí.“

„Jsme jako bezmocné malé párky, které se vznášejí ve vodě,“ vysvětluje Naylor v rozhovoru pro BBC. Přestože jsme snadnou kořistí, žraloci podle něj nemají zájem nás lovit. „Obecně lidi prostě ignorují. Myslím, že kdyby lidé věděli, jak často byli ve vodě se žraloky, pravděpodobně by byli překvapeni.“