Lidé s více byty a velkým příjmem musí platit vyšší daně, plánuje Maláčová

Nejvýraznější tváří této kampaně je ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Na rozhovor přibíhá s půlhodinovým zpožděním a poněkud kuriózní omluvou. Vedla do první třídy svého syna Gustava a prý nikdo z ostatních rodičů se nechtěl ujmout zápisu z třídní schůzky.

„Já už dneska ani nevím, jak se jmenuju. Ve škole nám říkají jmény dětí, takže kdybyste se mě zeptali, jak se jmenuju, asi řeknu, že paní Gustíková,“ usedá za stůl ve své ministerské pracovně.

V rozporu se svými slovy ale okamžitě spustí jako kulomet – ČSSD musí zabránit vládě ODS, šetřit se už moc nedá, ale bohatí mají platit. Ohradí se proti tomu, že program sociálních demokratů připomíná místy spíš třídní boj. „Tohle že je ostré? To je ještě light verze sociální demokracie, to není nic,“ říká rázně ministryně.

Na svou přezdívku Venezuela je pyšná tak, že karikatura s Janou Maláčovou jako „levicovou revolucionářkou“ visí hned ve dvou kancelářích na ministerstvu. „Jaké eso máme ještě v rukávu? Guerilla marketing,“ slibuje vyhrocený závěr volební kampaně v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Ve svém volebním desateru slibujete: Náklady covidové pandemie rozdělíme spravedlivě. Zaplatit tentokrát musí především ti, kdo na to mají, miliardáře nevyjímaje. A mě by zajímalo, proč až tentokrát, když už jste osm let ve vládě?

Protože si myslím, že to byl právě covid a zrušení superhrubé mzdy, které vedou k obrovskému zadlužení České republiky. Asi nemusím zmiňovat čísla těch schodků. Předtím jsme hospodařili jako vláda velmi slušně.

To zní, jako že než přišel covid, nebylo potřeba, aby to zaplatili i miliardáři.

No, pozor, my jsme měli relativně slušné hospodaření. A když jsem se třeba dívala, co v minulosti vedlo v jiných zemích k tomu, aby se změnil daňový mix, tak vždy to byla nějaká mimořádná událost.

To jsme nečekali, že začnete naříkáním, že máme vysoký dluh.

Já to teď budu ignorovat, vaši poznámku. Myslím si, že málokdo řeší dopodrobna státní rozpočet tak jako já, opravdu.

Na covid se toho teď hází hodně, ale tady se staly dvě věci, které s ním nesouvisí. Zvyšování důchodů a osekání příjmů snížením daní pro fyzické osoby.

Jaké zvyšování penzí, při vší úctě?

To, kterým se chlubíte tady ve vašem předvolebním letáku.

My máme na příští rok deficit 380 miliard korun a zvyšování penzí nad rámec zákonné valorizace je 11 miliard z 380 miliard.

Zpátky k miliardářům. Bude někdo ČSSD věřit boj za chudší proti miliardářům, když s jedním sedíte ve vládě a nevylučujete, že s ním v té vládě můžete sedět dál?

Nevím, proč by nám to neměli věřit. Já jsem vždycky jezdila po regionech a byla mezi lidmi. Mně v podstatě každý druhý nebo třetí říká, že je rád, že se rvu za obyčejné lidi.

Teď možná směšujete dvě věci. Jedna věc je, co dáváte lidem – že se zvyšují důchody a tak dále, ale nyní se bavíme o příjmové stránce. Že to mají zaplatit miliardáři. Vy jste už minule slibovali bankovní daň, sektorovou daň, ale nemáme je. Proč věřit, že to teď prosadíte?

Ano, nestalo se to. Ale teď se to musí udělat a není na co se vymlouvat. Příští rok narazíme na dluhovou brzdu, pokud půjdeme tímhle tempem. Buď se bude škrtat, a to pevně doufám, že nikdo nechce, nebo se budeme snažit o spravedlivou daňovou reformu.

A na straně výdajové se nedá ušetřit nic?

Dají se ušetřit jednotky miliard, ale my máme stamiliardový problém.

Koalice Spolu zrovna vydala prohlášení, ve kterém upozorňuje, že od roku 2017 výdaje státu narostly o 50 procent. Není to číslo šokující, i když byl covid?

Myslím, že 50 procent to není, ale logicky jsme museli hodně investovat do lidí, protože za jejich vlád se 8 let nezvyšovaly důchody, nezvyšovaly mzdy. Podsekli jsme si konkurenceschopnost státu, protože státní zaměstnanci, lékaři, učitelé byli nejhůře placení zaměstnanci vůbec. Nikdo tu profesi nechtěl dělat, a pokud chceme mít funkční stát, tak ty lidi musíme zaplatit.

Nelitujete, že jste si víc nedupli při zavedení sektorové daně nebo bankovní daně? Babiš, když něco chce, tak si umí dupnout.

Zkušenost, kterou jsem udělala za poslední tři roky, je, že co není v prohlášení vlády velmi podrobně s jasnými lhůtami, tak je velmi složitě sjednatelné.

V prohlášení je také to, že daňové věci se smí měnit jen jako společný koaliční návrh. Proč jste neodešli z vlády, když se loni v prosinci snižovaly daně bez vašeho souhlasu?

Myslím, že za normálních okolností bychom odešli, v nouzovém stavu to nepřichází v úvahu.

Jsme ale zase u té otázky důvěry. Jedním z vašich hesel je „zabraňme vládě ANO a ODS“. Ale po těch daních si váš volič může říkat, že přece nezabráníte ničemu, ani když sedíte ve vládě.

Náš volič si přeje, abychom byli ve vládě s ANO. Jestli má z něčeho strach, tak je to ODS, to je ta největší hrozba, kterou naši jádroví nebo potenciální voliči vnímají.

Na to máte nějaký průzkum?

Celou řadu, ano. Naše zkušenost s hnutím ANO je, že to je strana, která je do jisté míry ovlivněna tím, s kým vládne. Ať už programově, nebo chováním. Pokud skutečně dojde k vládě hnutí ANO a ODS, tak ODS ty svoje devadesátkové vlhké sny konečně dotáhne do konce.

Mluvila jste o tom, že by se měl v krizi změnit daňový mix. Co konkrétně navrhujete?

Začnu nejdřív u daní z příjmů fyzických a právnických osob. My chceme daň z příjmů fyzických osob nechat tak, jak je, pro lidi do zhruba trojnásobku průměrné mzdy. To je dnes zhruba do 110 tisíc. Takže do 110 tisíc korun by zůstalo 15 procent, potom jít tou cestou 21 procent a tuším, že 25 procent tam je. Dále chceme progresivní zdanění u daně z příjmů právnických osob minimálně o ta 2 procenta více, tak jak je to na Slovensku. A chceme u nich také progresi.

Prostě větší firmy budou platit větší daně.

Myslím, že je nehoráznost, aby nadnárodní koncerny platily méně než třeba menší české podniky. U těch největších firem si myslím, že 25 procent by se dalo považovat za normální. My nejsme komunisti, kteří chtějí snad 60 procent.

A co majetkové daně? To je věc ve veřejné debatě velmi citlivá.

Samozřejmě chceme majetkové daně. Dědickou daň pro lidi s majetky nad 50 milionů korun. Pak chceme po vzoru debaty v Německu mít takzvanou milionářskou daň, to znamená roční daň v řádu nižších jednotek procent pro lidi s majetky vyššími než 100 milionů korun. To je ten základ.

Vy chcete ale i více danit byty.

Domnívám se, že když jsme v takové krizi bydlení, tak by byty měly sloužit k bydlení, a ne investicím. A to se dá dobře regulovat přes daňová incentiva. Bylo by to od čtvrtého bytu výše, asi jediná osoba nepotřebuje k bydlení čtyři byty. Bylo by to v řádu jednotek procent, tak jak je to běžné na západ od nás.

Zvažovali jste hodně, od kolika bytů to nastavit?

Původně jsem navrhovala od třetího bytu a nakonec jsme to změnili na ten čtvrtý. Zvedli jsme to, protože argument byl, že máte vlastní byt, pak možná chatu a možná ještě byt pro děti. Tak abychom nebudili nějaké vášně, protože to má opravdu cílit na investory a spekulanty, kteří jich mají desítky nebo i stovky.

V programu zmiňujete i daň z dlouhodobě neobsazeného bytu. Jak by se to zjišťovalo? Chcete zkoumat elektroměry?

Mělo by se jít cestou méně inspekční, ale je to na diskusi o změně celého institutu o trvalém pobytu. Lidé nejsou nahlášeni tam, kde skutečně bydlí. Pokud by to tak bylo, snadno odhalíme, jestli je ten byt prázdný.

Mě na tom programu překvapilo, jak je ve srovnání s minulými lety ostrý. Místy to je skoro tak, jako když čtu program komunistické strany, skoro jako třídní boj. Útočí se tam na miliardáře, bohaté, mluví se o zestátňování, včera jste v souvislosti s ubytovnami zmiňovala vyvlastňování. Není to moc?

Mně naopak přijde strašně ostré, jak se tady mluví o lidech, kteří vydělávají málo peněz. Nemakačenka, neschopní, můžou si za to sami, lůzři. A to nikoho v Česku nepobuřuje. Ale když se mluví o tom, že lidé, kteří vydělávají víc, mají být solidární, tak je to třídní boj. Moji bývalí spolužáci, kteří jsou aktivní v německé sociální demokracii, si myslí, že máme takový light sociální demokratický program. Kdybyste viděli nějaké moje seminárky z Frankfurtu nebo Londýna, ty byly ostré. Tohle nic není.

Moji prarodiče měli hospodářství, my jsme tam vždycky o víkendu pomáhali. A já si třeba neumím představit, že by moje babička pracovala úplně stejně jako třeba můj taťka v nejlepších letech, silný chlap. V rodině je samozřejmé, že ten silnější a víc fit pomáhá více. A nechápu, proč by to takhle nemělo být v ekonomice a v daních.

Takže jste tedy cítila nějakou potřebu trochu vyhrotit tu rétoriku druhým směrem?

To ne, já tak ve skutečnosti mluvím. A problém sociální demokracie je ten, že jsme přestali upozorňovat na tyhle problémy, kvůli kterým jsme vznikli před 150 lety.

Že jste byli strašně při zdi.

Jako kdybychom se stali součástí establishmentu. Jako bychom chtěli patřit mezi nějaký mainstream. A v tom jsme nikdy nebyli silní.

Ale jste osm let ve vládě. Tak tím jste si tedy ublížili? Podle preferencí ano.

Nemyslím si, že je to účastí ve vládě, jak mi sugerujete otázkami. Důvodů je mnoho, já bych se přiznala zhruba k pěti.

Tak je řekněte.

Zapomněli jsme, proč jsme tady. Vždycky jsme měli být existenciálně materiální strana. Pro nás neexistují jiná témata než důchody, daně, mzdy, bydlení, pracovní podmínky. Pořád všichni řeší třeba manželství pro všechny. Když budu poslankyně, budu pro to hlasovat, ale naše témata jsou jinde.

Druhá věc je vláda Andreje Babiše. Ježíšmarjá, samozřejmě že jsme udělali spoustu chyb. Vtip je ale v tom, že my prostě nemáme kontrolní skupinu a nevíme, jestli by to dopadlo jinak nebo lépe, pokud bychom ve vládě nebyli. A já si myslím, že kdybych nebyla ministryně práce a sociálních věcí, tak bychom pandemii ekonomicky nezvládli tak dobře. Nechlubím se, ale jsem o tom přesvědčená. Tečka.

Ještě tři nám zbývají.

Je velká chyba, že dochází k rozdělování sociální demokracie ne na základě programových linií, ale na základě nějakých spíš hodnotových. Babiš, antiBabiš, obrovský problém. No a pak jsou to věci typu absence personální politiky ve straně a to, že jsme prostě v posledních letech dlouhodobě zanedbávali vnitřní život strany.

My vám hned řekneme další důvod – a to je Jan Hamáček. Posloucháme vás tady, jak jste zaujatá, zapálená, zníte autenticky. Při vší úctě k němu, on se zdá unavený, jako by ho to ani nebavilo. Proč nejste lídr vy?

Třetí oblíbená novinářská otázka. Kromě toho, jestli litujeme, že jsme ve vládě.

Možná by vám to mělo něco napovědět, když se na to ptají všichni.

Co vám na to řekneme? Předseda je Honza Hamáček a já si myslím, že je to tak správně, protože vstup do vlády byl jeho projekt a předseda má mít právo obhájit ho ve volbách.

Bojujete o život. Jak si myslíte, že to dopadne?

Myslím, že dobře. Že se do Sněmovny dostaneme. Je to obrovská odpovědnost a samozřejmě že jsme velmi nervózní. Ale vnímám, že lidé o nás nesmýšlejí špatně a víc než třetina voličů není ještě rozhodnutá.

A jaké eso máte ještě v rukávu, abyste někoho z té třetiny nasměrovali vaším směrem?

Nemáme stovky milionů korun, takže to bude hodně postavené na guerilla marketingu.

Budete strhávat nebo přelepovat cizí billboardy, nebo jak si to máme představit?

To nebudu prozrazovat, to by asi nebyl guerilla marketing.