Článek
Poslanci by v úterý měli začít projednávat novelu zákona o sociálních službách. Mimo jiné má ambici narovnat ceny sociálních služeb vůči neustále rostoucím nákladům. Poskytovatelé sociálních služeb by podle návrhu mohli od ledna příštího roku zvýšit ceny poskytovaných služeb o pětinu.
Toho se bojí lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc asistentů a platí je právě z příspěvků na péči. Obávají se, že kvůli zdražení služeb by někteří z nich byli odkázáni na ústavní péči. I proto svolávají na úterní ráno demonstraci před Poslaneckou sněmovnu. Poslancům chtějí vysvětlit, co je podle nich na novele špatně.
„Chápeme, že sociálním službám rostou náklady, tento problém by se však měl řešit systémově. Návrh novely ale bohužel přenáší finanční zátěž na klienty služeb,“ vysvětluje Agáta Jankovská, ředitelka Aliance pro individualizovanou podporu, která úterní protest pořádá.
Hendikepovaní se podle ní bojí, co s nimi bude. Řada z nich totiž nechce skončit v ústavní péči, rádi by žili v domácím prostředí. „Nejsme ve staré Spartě, abychom je házeli ze skály,“ říká Jankovcová. Dodává, že řada klientů by v případě, že by měli odejít ze svého domova do ústavní péče, raději volila eutanazii.
Jak to vidí klient sociálních služeb
Svůj pohled na věc Seznam Zprávám poskytl jeden z klientů sociálních služeb, který kvůli svému hendikepu využívá kromě péče rodiny i osobní asistenci. Je mu 36 let a na vozík je odkázaný kvůli dětské mozkové obrně. Poskytl redakci část dopisu, který adresoval poslancům. Své jméno a bydliště si uvést nepřál, redakce je však zná.
„Paragraf 76a se velmi zásadním způsobem dotýká i těžce tělesně postižených občanů, kteří žijí samostatně s osobní asistencí. Tito lidé nechtějí žít v ústavním pobytovém zařízení, ale naopak chtějí žít svobodným, důstojným, nezávislým životem, a to ve svém vlastním domácím prostředí. Příkladem lidí, kteří chtějí takto svobodně žít doma, a ne v ústavu, jsem třeba já. Nyní pobírám 4. stupeň příspěvku na péči, tedy 19 200 korun. Ve chvíli, kdy maminka nebude schopná o mě pečovat, nebo tu se mnou již nebude, nebudu mít dostatek finančních prostředků pro zajištění potřebné péče.
Již nyní mně, ani dalším stejně těžce postiženým občanům, příspěvek nestačí na zajištění potřebné péče o svou osobu. Projde-li tento návrh, reálně se sníží počet hodin, které si budou schopni lidé ze svého příspěvku zaplatit. Pokud nyní mohu financovat 6 hodin, po zdražení už to budou jen 4 hodiny osobní asistence.
Jsem přesvědčen, že každý občan se zdravotním postižením má právo se rozhodnout, kde a jak chce žít, a zákonodárce by takovému občanovi s postižením měl vytvořit podmínky k tomu, aby mohl žít důstojně, svobodně a nezávisle. Připomínám též článek 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kdy tento poslanecký návrh výrazně zasahuje občany, kteří chtějí žít ve svém přirozeném domácím prostředí a nechtějí žít v ústavu.“
Předkladatelé novely v odůvodnění uvádějí, že výše cen za poskytované služby se nezměnila od roku 2014, avšak od té doby rostly poskytovatelům vstupní náklady. Argumentují také tím, že za dané období se výrazně valorizovaly důchody a příspěvky na péči.
Podle Jankovské však všichni klienti, kteří využívají osobní asistenci, nejsou příjemci důchodu a jsou odkázáni pouze na příspěvek na péči. Ten současný nejvyšší jim podle typu péče stačí denně na 4,75 až 5,5 hodiny asistence, po zdražení by se čas zkrátil.
Jako příklad dává padesátiletého muže ze středních Čech, který je po úrazu už 16 let na vozíku a je pohyblivý jen od krku nahoru. Potřebuje tedy asistenci nejen s převlékáním, ale i s hygienou, sám se nedokáže ani najíst a napít a kvůli bolestem potřebuje pravidelné polohování, a to i v noci. „Nyní využívá domácí zdravotní péči a pomáhají mu také příležitostní asistenti z řad jeho přátel, kteří to dělají bezplatně. Jeho veškerý příjem je příspěvek na péči. Pokud by na osobní asistenci neměl dostatek peněz, musel by do ústavu, čímž by přišel o možnost kontaktu s dcerou, o které říká, že ho drží nad vodou,“ popisuje Jankovská jeden z příběhů.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová (KSČM), která je spoluautorkou novely, říká, že tato novela se jen snaží vyřešit situaci, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí nebylo schopno předložit velkou a komplexní novelu. „Ministerstvo se bojí řešení a dělá jen drobné změny,“ míní Aulická Jírovcová.
A hájí i zvýšení cen sociálních služeb o 20 procent. „Neznamená to, že poskytovatel cenu musí zvednout, ale dává mu to možnost ji zvýšit až o 20 procent,“ vysvětluje poslankyně. Na dotaz, zda takový nápad nepřichází v nejhorší možnou dobu, kdy se řada lidí cítí existenčně ohrožena, mohou přicházet o práci, a nebudou tak mít možnost svým postiženým příbuzným na péči přispívat, pouze dodává, že ministerstvo mělo za úkol zákon vytvořit už před třemi lety.
