Lidé prchající před Tálibánem mohou v Česku ovlivnit volby

„Jde o americkou válku, tak ať si je zachrání Američani. Navíc Afghánci jsou z kulturně totálně odlišného prostředí, které nemá respekt k našim hodnotám,“ napsal před několika dny k pomoci afghánským tlumočníkům předseda SPD Tomio Okamura.

Burcování proti uprchlíkům především ze Sýrie dostalo jeho stranu v roce 2017 do Poslanecké sněmovny s více než deseti procenty. Protiimigrační rétorika u některých voličů v minulosti pomohla také prezidentu Miloši Zemanovi, který si v roce 2018 dal na billboardy heslo „Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše.“

Aktuální situace, kdy radikální hnutí Tálibán přebírá moc v Afghánistánu a ze země se snaží dostat tisíce lidí, by se mohla opět promítnout do letošních podzimních voleb. Záležet však bude na tom, jak rychle se migrační vlna vzedme. Do voleb totiž zbývají jen necelé dva měsíce.

„Strany se o to určitě pokusí, aby migrační téma zase oživily, je to pro ně určitá příležitost. Nejsem si ale jistý, jak rychle se u nás případná migrační vlna projeví, jestli to bude ještě před volbami,“ říká Tomáš Lebeda, vedoucí katedry politologie na olomoucké Palackého univerzitě. Záležet podle něj bude i na tom, jak věc uchopí zahraniční média, zda ji budou moci politici v kampani využit.

Podle politologa Univerzity Hradec Králové Stanislava Myšičky by se nemusela případná migrační krize do českých voleb příliš promítnout proto, že většina uprchlíků v první chvíli půjde pozemní cestou do Pákistánu a dalších blízkých zemí.

„Třeba u syrského konfliktu v roce 2015 to trvalo řadu měsíců, než se lidé dostali do EU, a to je Sýrie k Evropě geograficky blíže než Afghánistán,“ míní Myšička, podle nějž se protiimigrační strany na toto téma určitě zaměří, ale „obecně jsou mezi nimi už karty rozdány a procenta hlasů navíc jim to určitě nepřinese“.

Poukazuje na situaci z roku 2017, kdy se někteří obávali, že by protiimigrační rétorika mohla SPD dostat až do vlády, což se nepotvrdilo.

Oba politologové také poukazují na fakt, že premiér Andrej Babiš (ANO) se kvůli Afghánistánu ocitl v poněkud schizofrenní situaci. Premiér už v červnu za řečnickým pultíkem ve Sněmovně ujišťoval své národovecky zaměřené voliče, že nechce muslimskou Evropu. „My v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický pirátostán,“ hřímal.

Nyní ale musel pod tlakem veřejnosti a opozice rozhodnout o přijetí zatím nespecifikovaného počtu afghánských spolupracovníků české armády, kterým v jejich zemi nyní hrozí smrtelné nebezpečí.

„On na to ale má své lidi, kteří to dokážou vůči jeho voličům vykomunikovat tak, aby to jeho kampaň neohrozilo,“ rozesměje se Lebeda, podle nějž na téma migrace naskakují zejména lidé, kteří nemají dostatečný rozhled a kritické myšlení k tomu, aby si dokázali spočítat reálná rizika, která migrace pro Česko má.

Myšička uznává, že u Babiše se nyní bije protiimigrační rétorika pro jeho elektorát s premiérskými povinnostmi. „Nedovedu si představit žádného premiéra, který by řekl, že ty lidi nechá ve štychu a nepřijme nikoho,“ vysvětluje. Přiznává ale, že nyní před volbami budou politici v různých prohlášeních a činech našlapovat spíš opatrně, vzhledem k naladění části společnosti. „Ostatně to vidíme i u tanečků kolem tlumočníků.“

Téma možné migrace z Afghánistánu a tamní politické situace by se podle něj ale mohlo objevit v předvolebních debatách. „Ale spíše v obecnějších souvislostech, jako že toho třeba využije KSČM, která jen řekne: ‚My jsme vám to říkali, že účast našich jednotek tam je zbytečná až nebezpečná.‘ Ale tím si většinově jen utvrdí vlastní voliče s tímto názorem,“ dodává hradecký politolog.