Lidé popisují další problém s čichem po covidu. Umí znepříjemnit život

Samantha LaLiberteová, sociální pracovnice v americkém Nashvillu, si myslela, že už se plně zotavila z covidu-19. Ale v polovině listopadu, asi sedm měsíců poté, co onemocněla, její jídlo z dovážkové služby páchlo tak odporně, že ho vyhodila. Když se zastavila u kamarádky, která právě vařila, vyběhla ven a pozvracela jí trávník, napsal zpravodajský server The New York Times.

„Přestala jsem kamkoli chodit, dokonce i do mámina domu nebo na večeři s přáteli, protože všechno od jídla po svíčky mi příšerně smrdí,“ řekla 35letá LaLiberteová. „Poškozuje to všechny moje vztahy.“

Přesný počet lidí trpících parosmií není známý. Podle nedávné studie zažilo asi 47 procent lidí nakažených koronavirem změny čichu a chuti - zhruba u poloviny z nich se jednalo o parosmii.

„To znamená, že růže může páchnout jako výkaly,“ řekl doktor Richard Doty, ředitel Čichového a chuťového střediska při Pensylvánské univerzitě. Dodal, že se lidem jejich čich obvykle vrátí během několika měsíců.

Samantha LaLiberteová zatím nedokáže vystát ani pach vlastního těla. Sprchování nepomůže - z vůně sprchového gelu, kondicionéru a šamponu se jí zvedá žaludek. A co hůř, stejně nepříjemně jí začal páchnout i její manžel, s nímž je osm let. „Mezi námi momentálně není moc intimity,“ řekla. „A není to tím, že bychom nechtěli.“

„Je to mnohem větší problém, než si lidé myslí,“ uvedla doktorka Duika Burgesová Watsonová, která se této otázce věnuje na univerzitě v anglickém Newcastlu. „Je to něco, co ovlivňuje váš vztah se sebou samými, s ostatními, váš společenský život a intimní vztahy.“

Mnoho těch, kdo trpí parosmií, trápí ztráta běžných společenských zvyklostí, jako je zajít si na večeři nebo políbit přítele - zvlášť po uplynulém roce nucené izolace.

„Pro mě je to zatracená bitva,“ řekla 25letá zpěvačka Kaylee Roseová z Nashvillu. Vystupuje v barech a restauracích po celé zemi, a teď je jí nepříjemné byť jen vkročit dovnitř. „Byla jsem v Arizoně, vešla do restaurace a skoro jsem se pozvracela,“ uvedla.

Ale ještě horší podle ní je vyrovnat se s reakcemi lidí, kteří nechápou její stav. „Moji přátelé mi neustále nabízejí, abych ochutnala jejich jídlo, protože si myslí, že přeháním,“ dodala s tím, že teď se raději většině společenských akcí vyhýbá, anebo na nich nic nejí.

Šestatřicetiletá Jessica Emmettová, která pracuje pro pojišťovnu v americkém městě Spokane, se nakazila covidem dvakrát - začátkem července a pak v říjnu. A parosmie ji ještě neopustila. „Mám pocit, že mi pořád páchne z pusy,“ řekla.

Než se dotkne svého manžela, použije ústní vodu a zubní pastu, ale stejně se nemůže zbavit dojmu, že smrdí. V důsledku toho přišli o spoustu intimity. „Nemůžu ho začít jen tak spontánně líbat,“ dodala. Utěšuje ji jen to, že jsou spolu více než 20 let. „Jak byste tohle vysvětlili někomu, s kým se pokoušíte chodit?“ ptá se.

Mnoho lidí s parosmií se cítí izolovaných, protože jejich okolí nechápe, čím si procházejí, řekl doktor Doty. „Doufají, že jejich blízcí dokážou s jejich problémem soucítit, ale často tomu tak není,“ dodal.

Někteří lidé trpící parosmií vyhledávají skupiny stejně trpících na facebooku, s nimiž mohou sdílet své příběhy a vyměňovat si rady. „Šla jsem k doktorovi a ten se na mě díval, jako bych byla blázen,“ svěřila se 36letá umělkyně Jenny Bancherová z Floridy. „Až když jsem se připojila ke skupině na facebooku, našla jsem lidi, co to berou vážně.“

Sarah Govierová, anglická zdravotnice, která prodělala covid-19 a rozvinula se u ní parosmie, vytvořila v létě podpůrnou skupinu Covid Anosmia/Parosmia. „V den, kdy jsem ji otevřela, se připojilo šest lidí,“ řekla. „Do ledna jsme se dostali na 10.000 členů. A nyní jich máme skoro 16 000.“

Další facebooková skupina AbScent existovala už před pandemií, ale až po propuknutí covidu-19 zaznamenala zvýšený zájem. „Hlásí se k nám lidé z celého světa, z Jižní Ameriky, Střední Asie, ruského Dálného východu, z Filipín, Austrálie, Nového Zélandu, Jihoafrické republiky, Indie a Kanady,“ uvedla zakladatelka AbScentu Chrissi Kellyová.