Článek
„Já jsem trošku emotivní člověk a musím říct, že mě to opravdu překvapilo. Samozřejmě každý, kdo jde do voleb, touží vyhrát, jinak by do nich nešel,“ říká nynější poslankyně Němcová, kterou čeká za týden ještě druhé kolo se stávajícím senátorem Václavem Hamplem.
Co jste tedy čekala, že vás to tak překvapilo?
Vzhledem ke kampani, kdy jsem se potkávala se spoustou lidí, tak jsem cítila, že podporu mám. Ale neuměla jsem ji nijak změřit, tak jsem si říkala: To by bylo skvělé, kdybych dosáhla dobrého výsledku. Nakonec je ten výsledek víc než dobrý, jsem šťastná a všem voličům děkuji.
Čím myslíte, že jste tak zabodovala, co vám lidé v kampani říkali?
Když mě lidé potkali, tak první bylo, že se jim líbí, že neměním názory, že jsem v nich konzistentní a že se nebojím je nahlas říkat, třebaže mě ne vždy každý za to pochválí. A cítili takovou tu sveřepost ve smyslu obrany demokratických principů, zejména k prezidentovi a předsedovi vlády, u nichž opravdu cítím, že je to ten nejdestruktivnější způsob, kterým podlamují demokratický pořádek u nás. Tohle oceňovali lidé, tomu se chci věnovat.
Vítězové prvního kola senátních voleb na Praze 1.
Jinými slovy, že jste ostrá na Babiše a Zemana?
Ano, tohle jsem často slyšela, že to se jim líbí, že to ostře řeknu a nebojím se jít proti Zemanovi nebo Babišovi. Mám dojem, že si to tak nějak všichni uvědomují. Že všechny ty otázky, jaké postavíme dálnice a co všechno spravíme, jsou teprve až pod tím, jestli udržíme normální ústavní pořádek, slušnou demokratickou zemi. Bez toho enormního vlivu, jak si ho teď parcelují prezident s premiérem.
Myslíte si, že byste takhle úžasný výsledek jako v centrální Praze získala i doma na Vysočině?
To nevím, ale když jdu doma třeba po ulici, tak mě zastavují lidé s úplně stejnými dotazy. Prostě máte okruh svých voličů, kteří od vás očekávají to, co vlastně ztělesňujete. Ale na tuhle otázku, dokud by to člověk nezměřil, neabsolvoval, tak neumí odpovědět.
Když politik dostane tolik hlasů, tak ho to logicky nakopne. Máte i vy nějaké další ambice? Kandidovat třeba na prezidentku, což už jste jednou zvažovala?
To je pravda, je to mimořádný impuls. Člověk nečekal, že to bude takhle pozitivní vlna. Ale mým opravdu prvním a základním cílem, s kterým jsem šla do kampaně, bylo stát se senátorkou. A posílit emancipační roli parlamentní instituce, tedy Senátu, ve vztahu k těm, kteří se demokratický pořádek snaží nějak podkopat. Nepřemýšlela jsem nad nějakou další rolí, vždyť ještě nejsem v konci závodu, ještě je přede mnou druhé kolo. Než člověk doběhne a překročí cílovou laťku, tak by bylo pošetilé, aby už vymýšlel, do kterého závodu se pustí příště.
Dosáhla jste nejlepšího výsledku ODS jako žena, ačkoliv zrovna vaše strana je vnímaná jako hodně patriarchální, ve vedení jsou jen muži. Řeknete teď kolegům, ať dávají větší prostor ženám?
Oni jsou dospělí a všechno vidí. Ženská nota se v té kampani také mírně objevovala. A je pravda, že když jsem šla třeba po ulici nebo jela v tramvaji, tak se většinou ke mně přihlásily ženy všech věkových kategorií a všech různých společenských vrstev. A bylo vidět, že si mě ztělesňují s ženským elementem v politice. A možná, že třeba k někomu, k mužskému kandidátovi, by pro ně bylo obtížnější přijít a mluvit s ním, ale se mnou si tak jako po ženské stránce rozuměly. To nějakou roli určitě také sehrálo.
