Článek
Kristýna Bašná provozuje od roku 2014 webové stránky, na kterých zveřejňuje platy, odměny a další bonusy nejvyšších tuzemských úředníků.
Když před více než dvěma roky chtěla získat tyto informace také od Kanceláře prezidenta republiky, narazila.
Hrad jí odmítl říct, kolik bere kancléř Vratislav Mynář, mluvčí Jiří Ovčáček a další ředitelé odborů nebo sekcí. Bašná proto podala žalobu. Jenže tu pražský městský soud zamítl.
Zlom přišel až ve středu, kdy uspěla s kasační stížností u Nejvyššího správní soudu.
Soudkyně Miluše Došková v rozsudku detailně vysvětlila, proč má veřejnost znát, jaký plat, odměny nebo jiné finanční požitky pobírají Mynář, Ovčáček a další vrcholní úředníci Kancléře prezidenta republiky.
„Nejvyšší správní soud považuje nyní projednávaný případ za téměř modelovou či ‚učebnicovou‘ situaci, kdy by mělo převážit právo na poskytnutí informací,“ uvedla soudkyně Došková.
Advokát Hradu Marek Nespala uvedl, že Kancelář prezidenta republiky nechtěla informace, které Kristýna Bašná požadovala, poskytnut, protože by došlo k významnému zásahu do práva na ochranu soukromého života daných zaměstnanců.
Ústavní soud v roce 2017 ve svém nálezu však mimo jiné řekl, že platy úředníků či jiných státních funkcionářů lze získat v případě, že žadatel splní čtyři podmínky. Jednou z nich je, že musí prokázat, že plní roli takzvaného společenského hlídacího psa.
A městský soud v tomto případě žalobu Bašné zamítl a řekl, že Bašná právě podmínku - že plní roli „hlídacího psa“ nesplnila. Neboť jako jediný důvod poskytnutí požadovaných informací uvedla jejich zveřejnění na webových stránkách.
S tím ale soudkyně Došková nesouhlasila.
„Takovýto způsob zveřejňování poskytnutých informací, který v sobě zahrnuje taktéž jejich dílčí zpracování a efektivní prezentaci, je svého druhu ukázkovým případem plnění funkce takzvaného ‚společenského hlídacího psa‘,“ uvedla Došková.
V této souvislosti Kristýna Bašná v kasační stížnosti také uvedla, že nechápe, jak může plnit roli „hlídacího psa“, pokud by informace o platech a odměnách Mynáře, Ovčáčka a spol. nechávala pouze pro sebe a neinformovala o nich veřejnost.
„Ústavní soud chtěl pomyslná ‚vrátka‘ přístupu k informacím o příjemcích veřejných prostředků přivřít - tedy vymezil se proti fakticky automatickému poskytování takových informací -, v žádném případě však je nechtěl zavřít úplně; k tomuto důsledku by však mohl vést městským soudem učiněný výklad,“ doplnila soudkyně Došková.
Po rozsudku Nejvyššího správního soudu se případem musí znovu zabývat pražský městský soud. Ten se zároveň bude muset řídit tím, co napsala soudkyně Došková.
