Článek
Vy jste ještě nedávno tohle a následující období odmítal nazvat krizí. Platí to stále? A co to tedy bude?
Odmítal jsem a stále to odmítám nazývat krizí. Krize má nějaký technický význam. Je to ekonomický pokles po dva po sobě jdoucí kvartály a děti ještě nejsou ze školy dva kvartály. Minimálně je to tedy nepřesné. Druhý důvod je ale hlubší – každý termín má svůj kontext. Krize znamená postupný, vleklý, systematický propad ekonomické aktivity, který má široké konsekvence a každý je zná. A tohle fakt není naše situace.
MMF mluví o nejhlubším propadu za 90 let, česká ekonomika propadne minimálně o 6,5 procenta…
Ano, s tím souhlasím. Proto také používám slovo deprese. Já se nepřu o to, že se nám daří dobře, nebo špatně. Jestli se ekonomický výstup zvýší, nebo sníží. Je evidentní, že se sníží.
O co se ale přu, je, že pokud začneme používat slovo krize, automaticky si přepneme mozky do krizového instrumentária. Budeme si myslet, že nezaměstnaní jsou nezaměstnaní proto, že přestala být poptávka po výrobcích a službách, které produkovali. Přestala být poptávka po pivu? Ne, jen si ho nemůžete jít koupit. Dnes už tedy možná můžete. Prostá ekonomická statistika, která jenom sečte to, že v květnu 2020 se prodalo méně točeného piva než v květnu 2019, nejenom že nepostihuje náš problém, ale jde mimo realitu.
Firmy, co byly před covidem na JIP, vyvezeme v igelitech
Pojďme to tedy nazývat depresí. Jak dlouho bude trvat?
Svět před covidem byla bramboračka na plotně, kde byly kousky hub, kousky brambor a mrkve, ale nebylo to pomixované. Nikomu z nás se nedařilo stejně. Žádným dvěma zemím, dvěma odvětvím. A my s naprostou jistotou můžeme říct, že ta nerovnováha bude strašně akcelerovat. Ti, kteří byli silní, vylezou z deprese posílení, ti, kteří tak tak přežívali, budou mít velmi těžkou situaci. Ty, kteří se potáceli na JIP, bohužel vyvezeme v černých igeliťácích.
Jak dopadne Česká republika? A jaký bude deficit? Bude víc než 300 miliard?
Kuriózně je to úplně jedno. Je fuk, jestli bude 200 nebo 500 miliard. Velice důležité je, jak se ty peníze použijí. My jsme v mimořádně komfortní situaci, že si můžeme půjčit ten vyblouzněný bilion, ale klíčové je, co s ním uděláme. A tady mám fakt lehkou kopřivku.
Do čeho tedy má stát investovat?
Tu první věc už vláda nezvládla – zachovat celý ekonomický systém po covidu tak, jak byl před covidem. K tomu stačilo jen dodat ekonomickým subjektům likviditu a nemohl ji dodat nikdo jiný než komerční banky.
Kdyby všichni podnikatelé dostali likviditní půjčku, tak jsme pořád měli ekonomiku ve stejné struktuře a teď jsme se v klidu mohli bavit, jestli téhle firmě půjčíme víc nebo míň. My jsme si ale k této debatě, která by nás stejně čekala, přivodili ještě debatu o tom, že teď máme firmy v kritickém stavu. A bude se nám jen těžko určovat, kdo je v kritickém stavu rozhodnutím vlády a kdo by tam byl tak jako tak.
Část byznysu jsme právě teď předali do zahraničí
Takže jak teď postupovat? Dát všem stejně? Vybrat ty postižené rozhodnutím vlády?
Kdybychom chtěli dát všem stejně, a já bych za to býval velmi plédoval, tak to bylo lepší udělat v situaci, než umřeli. Dnes sypat peníze na mrtvé ekonomické subjekty, dneska zachraňovat zaměstnanost, která se rozpadá, je ekonomický nonsens. Nehodnotím politiku, jen ekonomiku. Kdybyste přece chtěli zachránit všechny tonoucí, tak jim před dvěma měsíci všem naházíte záchranné kruhy. Nic z toho se nestalo. Stát nešel po problému, ale po penězovodu.
Já to možná bizarně nepovažuji ekonomicky za úplné neštěstí. Politické a sociální následky tohoto kroku – je jiná debata. Co vlastně vláda řekla? Já se musím postarat o důchodce. To je asi fér. Já se musím postarat o státní zaměstnance. To nejsou jen úředníci, ale i učitelé, policisté, vojáci, lékaři…
Vláda tedy řekla: „Já velkou část ekonomiky odstíním tomu covidovému šoku a zbytek… Přátelé, máme kapitalismus a poraďte si každý, jak můžete.“ Je to hrozně kruté, ale na konci dne to také bude fungovat. Ono je to vlastně jedno, kterou z těch metod zvolíte. Jen to ve výsledku bude znamenat, že když jsme v minulosti žehrali na to, že málo byznysu je v českých rukách, teď jsme velkou část předali do zahraničí.
Pět miliard pro aerolinky je zaokrouhlovací chyba
Naopak ČSA by se mohly vrátit do českých rukou.
Kdyby ČSA existovaly jako národní dopravce, což neexistují, pak se určitě dá vést politická debata, jestli takovou firmu zasanovat. V rámci veřejných peněz je těch pět miliard, co budou potřebovat, jen zaokrouhlovací chyba. Bohužel my národního dopravce nemáme. Máme soukromou firmu částečně vlastněnou údajně čínským kapitálem. A tam těch otazníků, jestli sanovat, nebo ne, je víc.
Zpět k otázce - co tedy podporovat, do kterých odvětví mají jít peníze?
Stát určitě musí pokračovat v tom, co dělá. Nejhorší by bylo, kdyby podlehl byť oprávněné kritice a otočil kormidlem. Určitě musíme podpořit to, co nás živí, a to je autobranže. Takže jak jsme se v minulé krizi vyhnuli šrotovnému, teď bych ho skutečně navrhoval.
Co cestovní ruch? Tam není potřeba nějak pomoci?
Cestovní ruch je věc, která je nesmírně elastická. Ta infrastruktura – hotely, nemovitosti – nezmizí. A pracovní síla? Ta už zmizela. V okamžiku, kdy stát inteligentním způsobem podpoří domácí poptávku – nemyslím fyzické platby majitelům hotelů, protože to neuhlídá – tak se to rozeběhne samo.
Jak to udělat?
Utrácet musí ten, kdo má z čeho. To nejsou nezaměstnaní, ale je to spousta firem, podnikatelů. Nejjednodušší je, když stát třeba na tři roky uzná daňově náklady, které podnikatelé a firmy utratí v českých restauracích a hotelích třeba na semináře, školení nebo reprezentaci. To jsou peníze, které ve vteřině do toho sektoru natečou.
Co další obory?
První rozdělovací hranice vede státní/nestátní. To, co má v názvu státní, tam žádnou krizi nepoznají. Poznají ji třeba ve zvýšení práce pro sebe.
Všechno, co není státní, dostane ránu. Já osobně mám strach o fyzický retail. To je odvětví, které je nejvíce zbytné. Nový svetr si nemusíte kupovat každý týden. Tam si myslím, že změna ve spotřebitelském chování, kdy se spousta nákupů přesunula na internet, je nevratná. Kdybych si měl koupit akcie obchodního centra Chodov, to bych tedy určitě neudělal. Zároveň toho, co tady může udělat stát, je strašně málo.
Nezaměstnané prodavačky betonovat nepůjdou
Jak to bude vypadat s nezaměstnaností?
My budeme mít úplně bizarní situaci. Budeme mít strukturální nezaměstnanost a zároveň strukturální nedostatek zaměstnaných.
Já teď trochu odskočím, protože jsem neřekl tu druhou věc, kterou by měl stát udělat – a to jsou státní investice. Naše dopravní infrastruktura potřebuje dokončit, ale bude problém, že prodavačka z Gantu tam betonovat nepůjde. Budeme mít spoustu nezaměstnaných prodavaček z drahých pražských obchodů, ale nebudeme mít ty betonáře. My jsme je neměli už předtím a teď jsme zavřeli hranice.
Ukrajinci a další národnosti, které u nás tvořily gró stavebního průmyslu, tady fyzicky nejsou. Budeme mít spoustu nezaměstnaných s velmi měkkými kvalifikačními dovednostmi a budou nám chybět lidé s tvrdou kvalifikací. Stavebním dělníkem se nikdo z nás nestane přes noc.
Kam se tedy dostane ta míra nezaměstnanosti?
Já můžu říct, co by mohla vláda udělat proto, aby ta míra těch „měkkých“ propouštěných byla co nejmenší. To jsou lidé, kteří jsou docela inciativní, kteří jsou zvyklí se o sebe postarat, a stát by měl říct: „Neseďte doma, tady máte e-mailem každý živnosťák na deset hlavních činností. Neregistrujte se k DPH, neúčtujte, tři roky, zkuste něco dělat a my se na vás pak podíváme.“ Kdyby to stát udělal, pomohlo by to třeba taxikářům.
Udělal tohle vůbec někdy nějaký stát?
Ano, vlády Beneluxu – a kuriózně v době, kdy se jim dařilo dobře. Pochopily, že dohled nad mikroekonomikou je dražší než výnos té mikroekonomiky pro stát. Chcete taxikařit? Fajn, licence stojí 500 eur ročně.
Tohle by bylo opatření, které by snížilo nezaměstnanost, ta by pak nepřelezla pět procent. Zároveň by to pomohlo otevřít kapitál této země.
Svetr si po sezoně nekoupíte
Důležité bude i to, jak budou Češi utrácet. Budou utrácet?
Nebudou.
Náš index ukazuje, že už teď jsou útraty o 10 procent nižší než před rokem…
Když si ten spotřebitelský koš rozdělíte na dvě hlavní věci – budu je reprezentovat třeba mobilním telefonem a novým svetrem – tak mobilní telefon si lidé koupí. Je to, jako když uděláte vlnu na koberci, dojede na konec a koberec se narovná. Bude to jen odsunuté v čase, ale ne dál než za září tohoto roku. Ten nový svetr si už nekoupíte, protože odešla sezona. V těch úplně nejzbytnějších kategoriích bude velký zářez do propadu prodeje a spotřebitelské poptávky. Ten už letos nahradit nepůjde.
