Hlavní obsah

Lezec Ondra po rekordním výkonu: Zvykl jsem si stát na milimetrových žiletkách

Následuje obsah vložený z jiného webu. Zde jej můžete přeskočit.

Videorozhovor s lezcem Adamem Ondrou krátce poté, co zdolal nejtěžší stěnu světa Dawn Wall.

Přejít před obsah vložený z jiného webu.

Adam Ondra ve videorozhovoru popisuje, jak zdolal nejtěžší stěnu světa Dawn Wall v Yosemitech.

Článek

Měsíc strávil Adam Ondra nacvičováním svého životního výstupu. Snažil si zapamatovat každý chyt a stup, aby zdolal rekord dosud jediných pokořitelů nejtěžší stěny světa Dawn Wall v Yosemitském národním parku.

Povedlo se. Ondra kilometr dlouhou náročnou trasu pokořil za osm dnů - o jedenáct dnů rychleji než dvojice Američanů, kteří ji vylezli v roce 2015.

Na stěně Adam Ondra i jeho jistič Pavel Blažek jedli i spali, vzhůru postupovali první dny v noci, protože přes den bylo na lezení moc velké teplo a vlhko. Počasí se ale rychle měnilo, nakonec se horolezci museli potýkat i se sněžením. „Když se do té stěny opře sluníčko a je příliš teplo, tak se potí kůže na prstech a ty chyty se nedají udržet,” vysvětlil Ondra ve videorozhovoru pro Seznam Zprávy.

Lezení v Yosemitech ho překvapilo: „Vždycky jsem si myslel, že jsem univerzální lezec, to znamená, že umím lézt po vápenci, po žule, po pískovci, převisech, ale i třeba v plotnách, ale tohle bylo něco tak nového, tak specifického, obzvláště kvůli špatnému tření yosemitské žuly. Žula je ohlazená ledovcem, že je třeba stát na milimetrových žiletkách a mně trvalo strašně dlouho, než jsem si na to zvykl,” dodává.

Výlez proběhl jako tzv. „single push”, kterým se označuje přelez bez přerušení pouze s nutným nocováním ve stěně. Nahoru se člověk dostává jen vlastní silou za pomoci chytů a nerovností, které samotná skála nabízí.

Související témata:

Doporučované