Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o vládních opatřeních, která měla udělat bydlení dostupnějším, jenže ve výsledku přispěla k pravému opaku.
Dušan Novák: Největší měrou růst cen způsobuje složitý a nákladný proces stavebního řízení a tuny regulací, které jsou kolem staveb omotané. Developeři by stavěli, je to lukrativní byznys, ale roky trvá vůbec vyřídit všechna povolení. A to musí někdo zaplatit. A s rostoucím nedostatkem bydlení roste i cena. Všichni ti „odborníci“ ve vládě by měli přestat vymýšlet všemožné podpory a místo toho maximálně zjednodušit proces výstavby, aby bydlení přibývalo a ceny klesaly.
Ondrej Wagner: Nejvíce rozvoj bydlení brzdí současný stavební zákon, který umožňuje řadě aktivistů blokovat výstavbu. Kromě toho úředníci na stavebním úřadu a dotčená místa nemají žádný časový limit k tomu, aby se vyjádřili k navrhované stavbě. Proto jsme z hlediska délky stavebního řízení až v druhé polovině států na světě.
Martin Macek: Chyba je jinde – je příliš levné držet byt prázdný „na investici“. Zrušení daně z převodu nemovitosti měla nahradit vyšší daň z držení nemovitosti, jinak se trh nerozhýbe. A druhý problém v oblasti nájemního bydlení představují příliš levné smlouvy u obecních bytů. Lidé si tak drží za směšné ceny velké byty i v situaci, kdy již děti bydlí ve „svém“.
Roman Králík: Nájemní bydlení je normální způsob bydlení kdekoliv na světě. Před válkou u nás byla většina bytů nájemních, komunisté všechno znárodnili a vytvořili v lidech iluzi, že bydlení je zadarmo. Nákup bytu je investice, kterou si ne každý může dovolit. Tedy kdo na to má, investuje do bytů, kdo na to nemá, bydlí v nájmu. V sociální oblasti je chyba na straně státu, protože prodal většinu státních a městských bytů a teď nemá pro sociální případy nic. Zvýšení daně jen zvýší nájemné, protože každý majitel to obratem promítne do nájemného. Jestli tedy něco pomůže, je to zjednodušení stavebního řízení, které by urychlilo výstavbu, a případná stimulace toho, aby lidé bydleli na venkově, pracovali tam a nestěhovali se do Prahy.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Stanislav Hruška: Kdyby stát opravdu chtěl pomoci a rozhýbat trochu ceny nemovitostí směrem dolů, tak by to mohl udělat velmi jednoduše. Stačilo by snížit nájmy ve státních a městských bytech a začít stavět nové státní nebo městské byty, ale to evidentně nikoho buď nenapadlo, anebo napadlo, ale zde asi bude nepřímý osobní zájem, proč to neudělat.
Jirka Novotný: Ve Vídni město před lety nakoupilo byty a dnes určuje cenu nájmů. Rozumně a zcela v souladu se zákony trhu. Zda delší koncepční tržní řešení lze čekat např. od pražské radnice, musíte posoudit sami.
Pavel Dvořák: V ČR žije asi 80 procent obyvatel ve vlastním, nebo v družstevním bytě nebo rodinném domě. To nás řadí na špičku EU ve vlastnictví bytů. Mám pocit, že je zde již vžitý názor, podle kterého má každý občan ČR nárok na vlastní bydlení. To ale není možné a tak se stále hledají domnělé chyby, proč tomu tak není. Pokud někdo finančně nedosáhne na vlastní byt, má možnost bydlení v nájmu, kde nabídka nájemních bytů ve velkých městech začíná převyšovat poptávku.
Sylva Šporková: Proč každý řeší jen ceny bytů v Praze, které jsou opravdu vysoké? Ale v Praze žije jen desetina národa, těch zbývajících 90 procent žije jinde – a tam jsou ceny jiné. Ve městě, kde žiju, v dojezdové vzdálenosti od Prahy koupí rodina starší byt 2+1 od 2,5 mil. Pokud do třiceti, než založili rodiny, alespoň něco ušetřili, tak dvoumilionová hypotéka není závazek na celý život a je lepší ji splácet než platit totéž jako nájem.
