Léto na Riviéře: mladí v Nice šíleli a v Cannes se prodlužují pláže

Na cestě z Prahy přes Frankfurt byly minulý víkend roušky i formuláře s čestným prohlášením o neinfekčnosti očekávanou a respektovanou nutností. Letadlo bylo zaplněné do posledního místa.

Jakmile jsem se ale nadechla prvních voňavých doušků vlhkého přímořského vzduchu a nechala se zaslepit zdejším pověstným jasným světlem, upadla jsem do sladkého zapomnění. Na území Riviéry jsem spolu s ostatními cestovateli vklouzla bez jakékoliv kontroly prohlášení či měření teploty, bez jediného povšimnutí francouzských úřadů!

Zatímco lenivá atmosféra na letišti jako by příznačně vystihovala situaci na Azurovém pobřeží, které se rozpačitě rozhlíží po nedostatku turistů a nejisté budoucnosti, město Nice zažilo o víkendu nenadálý návrat do normálního života, jaký Riviéra důvěrně zná z předchozích let.

„Nezodpovědné, šílené,“ rozhořela se polemika kolem sobotního koncertu dýdžeje The Avener na promenádě Les États-Unis. Fotografie a videa několikatisícového kompaktního davu ve stylu „hlava na hlavě“ při koncertu oblíbeného hudebníka, který z terasy Bellanda na kopci Château de Nice ohlušil východní cíp města a roztančil nekonečné zástupy nadšenců, zaplavily sociální média.

Zatímco mladí účastníci předčasně slaví konec epidemie, prefekt departementu Alpes-Maritimes a starosta města jsou zavaleni stížnostmi ostatní populace. Lidé obviňují organizátory ze zanedbání a ignorance povinné bariéry v momentě, kdy lékaři a epidemiologové varují před možným návratem epidemie.

„To, co se stalo v noci o víkendu v Nice, je nepochopitelné, neuvěřitelné a naprosto nezodpovědné,“ říkají mnozí. Starosta Christian Estrosi okamžitě reagoval, že nošení roušky bude napříště povinné pro všechny veřejné události. „Respektovali jsme hranici 5 000 účastníků stanovenou prefekturou, v prostoru akce ampliony neustále vyzývaly k dodržování odstupu a nošení roušky,“ bránil se.

Marie, majitelka restaurace La Movida na sousedním náměstí Cours Saleya, měla smíšené pocity: „Zažít, i když zpovzdálí, takovou atmosféru, dělá člověku dobře. Měli jsme plno a cítili příjemný návrat k normálu. Na druhé straně při pohledu na celý ten dav bez roušek chápu ty, kteří se bojí šíření koronaviru.“

Původní název Antibes z doby založení v antice zní Antipolis, tedy město „naproti“ – myšleno naproti metropoli Nice. Jako by tak od dávných dob dostalo do vínku dělat věci jinak, tak trochu proti ostatním, nebo chcete-li proti proudu. To proto si také, jako jedno z posledních měst na Riviéře, zachovalo svůj autentický šarm.

Pěstuje si svou tradici a s ní i hned několik kulturních legend, jako je například nejstarší jazzový evropský festival, Jazz à Juan. Velký jazzový svátek, který vždy začátkem července patří ke zlatým hřebům letní sezony, měl letos slavit od 9. července kulaté 60. výročí.

Festival na čtrnáct dní obvykle změní prašný písčitý plácek, kde se jinak scházejí důchodci na pétanque, ve žhavou letní scénu smetánky světové jazzové scény. Od la Pinède Gould s výhledem do třpytivého zálivu až ke Cannes si bez váhání přijel zahrát takřka každý slavný jazzman nejen pro hluboký zářez ve své biografii, ale také na oblíbenou zastávku při svých turné po dalších evropských festivalech. Místo tak působivé, že hraničí s kýčem, kde získáte pocit, jako kdybyste zažili několik životů.

„Naproti“ legendárním muzikantům jste tak blízko, že jim můžete skoro dýchat na trumpety, swingujete pár metrů třeba před Stevie Wonderem, za jehož kloboukem se rýsuje obzor s plachetnicí a zapadajícím kotoučem slunce…

Co dělá Antibes místo zrušeného festivalu a jeho letošních hvězd, jako jsou Lionel Richie, Diana Ross či Marcus Miller? Když návštěvníci, tedy hora nejde k prorokovi, musí prorok k hoře. Umělce město přeprogramovalo na příští rok a místo toho poslalo jazzmany rovnou do ulic města.

Od minulého týdne tak pochodující i koncertní kapely rozehrávají rozpačitou atmosféru na promenádách, u restaurací i na několika malých otevřených scénách města. Sladký je neworleanský jazz, když si ho můžete vychutnat u skleničky aperitivu nebo přímo u večeře za západu slunce s výhledem na Lerinské ostrovy.

Vyhledávané Musée Picasso zase připravilo novou výstavu s výmluvným názvem „Chemins de traverse“. Nejednoznačný překlad znamená křižovatku či přechod a může vyjadřovat stejně tak mnohoznačnou psychologii pocitů této letní sezony. Muzeum představuje díla ze svých sbírek, která zřídka ukazuje světu, a k vidění jsou třeba Nicolas de Staël s jeho posledním velkým obrazem Le Concert z kolekce pláten vytvořených v Antibes či díla autorů slavné skupiny l’École de Nice (César, Arman, Niki de Saint-Phalle…).

Sídlo dřívějšího Picassova ateliéru tak ve složitém období pracuje s vlastními zdroji, uvádí je do nových souvislostí a zvýrazňuje jejich hodnoty, tak, jako když vaříte ze zásob nebo vytáhnete dobře uleželý ročník Bordeux ze sklepa.

Pláže Cannes jsou snad nejblíže typické představě šarmu francouzské Riviéry. Nabízí snadný přístup do moře na velkorysé ploše dlouhého a mírně svažitého zálivu, průzračně tyrkysovou vodu a bezstarostnou atmosféru nekonečných slunečných dní, stejně jako dlouhých nočních plážových párty.

Absence zahraničních turistů kvůli zdravotní krizi přináší nové perspektivy, a tak jsou letošní rekreanti jednoznační vítězové nečekané situace. Město nabízí lepší servis a více prostoru, rozšířené a zrekonstruované pláže ohleduplné k životnímu prostředí, nový moderní design, ale také bezplatnou kyvadlovou dopravu od východu na západ Cannes.

„Pláže jsou součástí identity města a představují základní prvek kvality života a atraktivity našeho území. Navezli jsme celkem 10 600 tun nového písku,“ zdůrazňuje radnice. Veřejná pláž na bulváru Croisette se tak v létě ztrojnásobila a její délka se prodloužila ze 145 na 322 metrů na území mezi hotelem Martinez a přístavem Port Canto. Pro běžného návštěvníka to znamená novou plochu s přístupem do průzračného moře a opalování na plážích s čistým pískem v privilegovaných oblastech, které dříve okupovaly pouze soukromé pláže.

Turisté i místní zvyklí na přeplněná parkoviště a pláže, kde si musíte počkat, až se uvolní místo na osušku, si tak vychutnávají nezvyklou volnost. Cannes je rozmazluje natolik, že dokonce připravilo pláž pod správou obce, která nabízí komfortní služby za nízkou cenu. Například lehátko za 8 eur a slunečník za 7 eur na den.

S výhledem na obzor, který osvobodily křižující jachty z miliardářské ligy, si tak můžete v pohodlí nerušeně užívat nebo natáhnout osušku zcela zadarmo a přemítat nad moudrostí Nikose Kazantzakise, který v sousedním Antibes pod svou bývalou rezidencí nechal do mramoru vytesat: „V nic nedoufám, ničeho se neobávám, jsem svobodný!“ Citát, který si mramor zaslouží!