Článek
Renesanční umělec, vynálezce a vzdělanec Leonardo Da Vinci zřejmě trpěl oční vadou, která mu pravděpodobně pomohla při tvorbě jeho mistrovských děl. Vyplývá to z analýzy odborníků ze školy očního lékařství při Univerzitě v Londýně, napsal dnes britský list The Independent. Všestranně nadaný mistr podle odborníků trpěl strabismem, tedy šilhavostí.
Lékaři analyzovali šest děl, dvě olejomalby, dvě kresby a dvě sochy, které podle odborníků jsou částečnými autoportréty Da Vinciho. Mezi nimi byl i obraz Ježíše Krista, známého pod názvem Salvator Mundi (Spasitel světa), známá kresba Vitruviánského muže nebo bronzová socha Davida. Soustředili se přitom na zarovnání očí znázorněných osob a ve všech šesti případech naměřili mírnou odchylku postiženého oka od oka soustředěného.
Strabismus je běžné onemocnění oka, kdy se jedno oko soustředí na objekt, zatímco druhé hledí nahoru, dolů, dovnitř nebo ven. Pro malíře však tato oční vada může být přínosná. Některé formy strabismu totiž podle odborníků usnadňují malbu a kresbu tím, že potlačují postižené oko, což umožní umělci vidět dvojrozměrně. Přenesení trojrozměrného objektu na plátno je obtížnější, když se na objekt zaměřujeme oběma očima, protože každé oko vidí objekt mírně vlevo nebo mírně vpravo.
Podle autora nové studie profesora Christophera Tylera existuje celá řada známých umělců, kterým lékaři na základě jejich autoportrétů diagnostikovali strabismus. Patří mezi ně například Rembrandt van Rijn, Albrecht Dürer, Edgar Degas nebo Pablo Picasso.
Naměřené údaje ukazují, že Da Vinci zřejmě trpěl exotropií, tedy že uchýlené oko hledělo ven. To mu zřejmě umožnilo skrýt vadu při běžné činnosti, projevila se ale při umělecké tvorbě.
