Článek
Bývalý primátor Prahy, lékař a poslanec ODS Bohuslav Svoboda už 28. ledna upozorňoval v Poslanecké sněmovně, že dopady pandemie mohou být dramatické i pro Česko. Marně se tehdy domáhal odpovědí od vlády a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, jestli je země dostatečně připravena na variantu většího počtu pacientů nebo zda je ve skladech dostatek zdravotních pomůcek.
I dnes Svoboda kritizuje vládu, že dělá chyby a všechna opatření dělá zpětně. Navrhuje, aby se zajistil dostatek přístrojů do nemocnic a vyčlenily týmy lékařů nebo třeba obsluhy jaderných elektráren, které budou izolovány, aby se nenakazily a dokázaly zajistit chod státu.
Cože jste už na konci ledna tušil blížící se katastrofu? Tedy v době, kdy si lidé z koronaviru dělali spíš legraci a nevěřili, že se nemoc může dostat z Číny do Evropy?
Já jsem původně studoval lékařskou fakultu hygienickou. Já jsem se vlastně šest let kromě medicíny učil otázky hygieny a epidemiologie. Opravdu hodně o tom vím a hlavně mám také hodně spolužáků a kamarádů v této branži, nejenom v Česku, ale i po světě. Čili ze všech těchto faktů jsem věděl, že to riziko tady je. Máme za sebou epidemie jako SARS a MERS, máme za sebou ebolu, máme za sebou nakonec velký příběh španělské chřipky ze začátku minulého století. Je známý fakt, že když nastoupí nová infekce, jež má nový virus, proti kterému nejsou žádné protilátky a není proti němu léčba, tak se z toho může vyvinout pandemie. Proto jsem o tom začal hovořit, protože jsem najednou měl pocit, že se to bere skutečně jako takový nepodstatný jev a že z toho může být veliký malér. Já jsem samozřejmě nemohl předpokládat, že to poběží až do těchto čísel. A že se vlastně Evropa stane nejinfikovanější oblastí z celého světa, to se těžko dá predikovat.
Takže asi nejste úplně rád, že jste měl pravdu a varoval před tím včas?
Ne, vůbec ne. To je naprosto zásadní věc, že si člověk říká: „Pane bože, kdybych tu pravdu neměl. To by bylo dobré.“ Problém je, že u všech těchto epidemií prostě neexistují opravné termíny. To je zkouška, kterou jde udělat buď výtečně, anebo už není náhradní termín. Takže, když se nezačne včas a nedělají se opatření včas, tak je pozdě. Proto jsem o tom naléhavě začal hovořit v Poslanecké sněmovně koncem ledna. Teď mám pocit zmaru, protože tu možnost jsme měli a my jsme ji nevyužili.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch z hnutí ANO tehdy vaše námitky odbyl slovy, že „všechny orgány ochrany veřejného zdraví jsou v plné pohotovosti, všichni vědí, co mají dělat, a nic není zanedbáno“. Dnes víme, že minimálně u roušek a zdravotnického materiálu to nebyla pravda. Můžeme mu ještě věřit?
Já jsem ještě potom, když smetli ze stolu můj návrh na zařazení bodu s názvem „informace vlády k opatřením souvisejícím se šířením koronaviru“, šel ještě osobně za panem Vojtěchem a říkal jsem mu: „Neděláte dobře, pane ministře. Tohle byla veliká chyba.“ Říkal jsem mu to osobně mezi čtyřma očima. A právě to, co je podle mě skutečně velmi varující - my vlastně v té chybě pokračujeme pořád dál. Jedna z těch chyb je, že děláme vlastně jenom takzvaná zábranová opatření, kdy bráníme kontaktu osob. To je dobré, protože to samozřejmě může významně snížit přenosnost viru. Ale neděláme nic ostatního, neděláme plošné testování. S vysvětlením, že je to zbytečné, protože infekce se jaksi ještě nemusí projevovat. To je špatně, vždyť z odborných pramenů už víme, že ta infekciozita je nejvyšší právě na začátku. Ta infekce a problémy vlastně vyvolávají jednu věc - vyžadují vyloženě manažerské odborné řízení. Válka se vyhrává tím, když dokážete zajistit zásobování pro pluky, které někde válčí ve sněhu.
Jak to myslíte, co přesně vláda podle vás dělá špatně a co by měla dělat? Snaží se vystupovat akčně, jako že to má pod kontrolou, ale všechna ta opatření jsou vlastně jen represivní.
Potíž je, že pořád myslíme dozadu. Pořád řešíme to, co se stalo. V lednu jsme odmítli vyřešit otázku nedostatku ochranných prostředků, nedostatku dezinfekce, tak samozřejmě, děláme to teď a musíme to nějak zvládnout. Dnes už ale musíme řešit, že nemáme dostatek přístrojů na léčení těch, co onemocní. Protože představa, že tu bude tisíc pacientů, kteří budou potřebovat endotracheální dýchání nebo mimotělní oběhy, tak tolik přístrojů tady není. My je sice některé vyrábíme, ale musíme se obrátit na to, aby je stát zase začal shánět a vyrábět dopředu s tím, že to možná bude zbytečné, ale pravděpodobně ne.
A bude dostatek zdravotníků? Právě to, že se nakazili lékaři a sestry, dramaticky zkomplikovalo situaci v Itálii.
Musíme pracovat dopředu s tím, že bude potřeba zajistit to, aby některé klíčové oblasti pro fungování státu byly zajištěny. To nejsou jen nemocnice, ale namátkou třeba i jaderné elektrárny, také o tom nikdo nemluví. Nestačí vyčlenit dvě nemocnice, ale je třeba vytvořit týmy. Musíme mít dopředu připravené týmy, které to budou umět dělat, které budou vědět, co dělat v péči o těžkého pacienta. A pravděpodobně ty týmy budou muset být soustředěny a pravděpodobně budou muset být izolovány od ostatního světa. Prostě budou stále v té nemocnici, budou tam pracovat, budou se střídat. Ale nebudou mít možnost vycházet ven. To je problém Itálie, kde ti lékaři odcházeli a pak se vraceli nemocní. To prostě není možné. Je to samozřejmě strašná představa, je to hrozné pro nás zdravotníky, pro nás lékaře, pro sestry. O těchto věcech musí hovořit s veřejností odborník, a ne nějaký ministr, ne nějaký premiér.
Čili vy byste izoloval týmy v nemocnicích, ale i pracovníky u klíčové infrastruktury ve státě jako jsou zmíněné jaderné elektrárny?
Určitě a to je to, proč v tom krizovém štábu musí být lidé, kteří rozumějí tomu, co je prioritní pro chod země. To se musí už dneska nachystat, abychom nebyli zaskočeni, až přijde naráz třeba pět set těžce nemocných. Lékaři se srovnají se vším, je to skutečně fantastická skupina, v okamžiku, kdy je malér, tak jsou neskuteční. Budou muset přijmout rozkaz - nejsi ve své nemocnici X, ale budeš v nemocnici Y a budeš tam bydlet.
Vláda konečně ustavila ústřední krizový štáb v čele s epidemiologem Prymulou. Věříte mu?
Ano, v krizovém štábu musí být manažeři, kteří dokážou rozhodnout, že děla se mají poslat do této oblasti války a boty zase tamhle. To vše jsou věci, které vyžadují sofistikovanou a plánovanou akci. A to musí být dneska hlavní cíl. Já jsem velmi rád, že v čele stojí profesor Prymula, i když v pondělí stál na tiskové konferenci na kraji jako chudáček – ale když promluvil, tak to mělo hlavu a patu. A bylo vidět, že jeho mluva je ovlivňována nějakým tlakem zvenku. A situace je tak vážná, že k tomu smí hovořit jenom odborník. Prostě proto, že toto není hra. Toto není politika, kde si vezmu bílý plášť, stetoskop přehodím přes rameno a ukážu se národu. To je prostě epidemie. To je pandemie. Tady se musí pracovat doopravdy, není to na to, aby si někdo získával politické body. Ani z vládní koalice, ani z opozice.
Myslíte premiéra Babiše, že si teď dělá body?
Premiér Babiš vystupuje dost nesrozumitelně, zmatečně a není to odborník. On by se měl stáhnout, upozadit a prohlásit: „Toto jsou opatření, která tady zdůvodní předseda krizového štábu, a my jako vláda je zajistíme takhle.“ To je o tom, že všichni musí pracovat dohromady a podřídit se tomu, jak se to má dělat. A jediná povinnost vlády je, aby rozhodla a sestavila ten odborný tým tak, aby byl nejschopnější, co máme. A druhá povinnost, aby dělala to, co ten tým říká. A o tom musí přesvědčit národ. Představte si tu hrůzu, že v pondělním živém televizním přenosu vedení státu řekne, že oni nemusejí mít roušky! A přitom by měli jít příkladem, do prčic… Já vím, že nebudu vypadat hezky, ale já v roušce žiji celý život. Mně to vůbec nepřijde. Ani nevím, že ji mám nasazenou.
Měli byste v krizovém štábu mít zastoupení také vy jako opozice? Třeba jenom proto, abyste měli informace a také aby všechny ty kroky získaly důvěru celé veřejnosti?
Já se opravdu snažím, aby to nebyla otázka politická, otázka koalice, nebo opozice. Já si myslím, že by tam měli být lidé, kteří tomu rozumějí, kteří jsou schopni pro to něco udělat, bez ohledu na to, jaké je jejich stranické tričko a že všechno stranické se má řešit až potom. Až tu katastrofu zaženeme, tak si pak můžeme povídat, co se udělalo dobře, co se mělo udělat lépe a co byla vyloženě chyba. Ale teď tam mají být odborníci, odborníci, odborníci. Nic jiného. Žádná jiná kvalifikace není důležitá. Protože stranická kvalifikace může být kvalifikace, která to zavádí někam, kam nemá. Jde o snahu líbit se, ukázat se - to je něco strašného.
