„Budí nás exploze otřásající domy,“ popisuje lékař z Gazy

Touto dobou, po muslimském svátku ramadán, vypadá obvykle město Gaza jinak. Ulice jsou teď ale spíš prázdné, otevřených obchodů je jen málo.

„Za normálních okolností se lidé navštěvují, vidí své rodiny a přátele, děti dostávají nové oblečení a kapesné. To se teď neděje. Za současné situace raději neopouštíme domovy,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy lékař Medhat Abbas, který působí kvůli řešení koronakrize i na palestinském ministerstvu zdravotnictví.

„Je to prostě válka. Je riskantní procházet se v ulicích, protože útoky jsou někdy náhodné, své cíle rakety nerozlišují. Proto umírají děti i ženy, které s konfliktem nemají co do činění. Lidé mají strach, nespali jsme posledních čtyři, pět dní. Jinde se vstává tak, že vás někdo probudí pozdravem, tady nás budí obrovské exploze, které otřásají domy. Člověk pak musí utéct od oken, aby ho nezasáhl šrapnel. A neví, kam raketa dopadne,“ podotkl Abbas.

Nejistota je ostatně jedním z hlavních pocitů, které podle Abbase prostoupily životem Palestinců: „Nemáme žádnou garanci, že budou civilisté ušetřeni. Když jdete po ulici a míjíte lidi nebo nějaké auto, nevíte, jestli z něj nechce někdo zaútočit. A také tu není žádné místo, kde by se lidé mohli schovat. Kam mají jít ti, co chtějí mír? Teď lidé utíkají ze svých domovů do škol, kde jsou vytvořeny úkryty. Je tam ovšem přelidněno, což je v době pandemie špatně, takže nevíme, jak utéct před útoky Izraelců a zároveň se schovat před covidem-19.“

Pásmo Gazy je pod dlouhodobou blokádou ze strany Izraele, a to ze všech směrů – obléháno je ze země, vzduchu i moře. Podle Organizace spojených národů jde o popírání základních lidských práv, jež je v rozporu s mezinárodním právem a představuje kolektivní trest. Lidskoprávní organizace v čele s OSN upozorňují na vysoce nepříznivou humanitární situaci v Pásmu Gazy.

„V Gaze převládá chudoba, lidé jsou tu bez peněz. Asi osmdesát procent lidí, většina, žije z lístků na jídlo zdarma, které jim poskytují humanitární organizace a ministerstvo sociálních věcí,“ popsal Abbas.

Více než devadesát procent vody z tamní vodonosné vrstvy nelze pít. „Většina vody, co se k nám dostane, není pitná. Z vodovodu mi doma teče slaná voda, takže musíme pitnou vodu kupovat. Jsou lidé, kteří si ji nemohou dovolit,“ řekl v telefonátu na lince Praha–Gaza Palestinec.

Krize doléhá i na další aspekty běžného života, například dodávky elektřiny. Tu si Palestinci částečně kupují od soukromých prodejců, aby doplnili výpadky městských dodavatelů. „Od těch máme tak sedm, možná dvanáct hodin elektřiny denně. Soukromníkům, kteří mají vlastní generátor, se pak platí čtyřikrát víc, než kolik je obvyklá cena elektřiny,“ podotkl lékař.

Blokáda trvá v nynější podobě od roku 2007. „Je tu obléhání, pak přišla koronavirová krize a teď válka. To je velmi těžké,“ poznamenal Abbas. „Dřív jsme poslouchali zvuk bojových letadel ve vzduchu a následně čekali na výbuch. Teď už jsou to jen obří exploze, nevidíme letadla, neslyšíme jejich zvuk. Nevíme, odkud to přijde,“ popsal.

Vedení Pásma Gazy se podle Abbase snaží dovolat pomoci, případně jejího rozšíření, u mezinárodních organizací. „Dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu klepeme na něčí dveře a prosíme o pomoc. Potřebujeme elektřinu, palivo, léky, zásoby, ochranné pomůcky proti covidu-19 a další věci. Proto nepřestáváme klepat na dveře,“ vyjmenoval lékař.

Dříve bylo podle Abbase možné poslat vážně nemocné pacienty do izraelských nemocnic, vyšlo to ale jen zřídka: „Lidé umírali, protože se nepodařilo je poslat mimo Gazu kvůli léčbě. Zejména třeba pacienti s rakovinou, kteří zemřeli při čekání na povolení vycestovat. Obecně se dá říct, že ze tří žádostí o převezení pacienta Izraelci jednu přijmou a dvě odmítnou. Někdy potvrdí převoz, ale nepovolí vycestování doprovodu pacienta, což je v případě dětí problém. To je otázka lidskosti a důstojnosti.“

Útoky mají v Pásmu Gazy podle palestinských zdravotníků nejméně 122 obětí, izraelská strana hlásí devět mrtvých. Zraněných jsou jen v Gaze stovky. „Jejich léčbu zatím zvládáme. Zatím jsme řešili přibližně 900 zraněných, to zvládáme, ale pokud ta čísla přesáhnou 2200, což je kapacita našich nemocnic, bude to katastrofa,“ uzavřel Medhat Abbas, který dříve působil jako ředitel místních zdravotnických zařízení.