Článek
Badatelé z Trent University v Kanadě objevili nový způsob produkce minerálu známého jako magnezit, který může omezit probíhající klimatické změny tím, že sníži objem oxidu uhličitého v atmosféře.
Magnezit je ve vědecké obci známý pro svou schopnost absorbovat oxid uhličitý z atmosféry již delší dobu. Jedna tuna tohoto minerálu dokáže pojmout až půl tuny plynu spoluzodpovědného za skleníkový efekt. Možnost jeho užití ale až doteď limitovala časová a finanční náročnost jeho získávání.
Chemickou sloučeninu získávanou dosud pouze těžební činností chtějí badatelé z Trent University do budoucna synteticky vytvářet v laboratoři, kde bude produkce magnezitu trvat pouhých 72 dní.
„Zachytávání uhlíku srážením v minerálech zkoumáme desítky let. Jeho absorpci z elektráren a industriálních zdrojů tímto způsobem ale vždy znemožňovaly energetické a finanční bariéry,” vysvětluje doktor Gareth Johnson z Edinburské univerzity, který se na výzkumu nepodílí, ale jeho hodnotu podle vlastních slov uznává.
Nový způsob, který kanadští vědci objevili, vychází ze znalosti procesu tvorby magnezitu v přirozeném prostředí za nízkých teplot. K tomu vědci využijí technologie polystyrenových mikrosfér, které časově výrazně náročný proces „dramaticky urychlí” a navíc umožní jeho průběh za pokojové teploty, čímž se redukují i náklady.
Procesy sedimentace, tedy usazování minerálu, nebo jeho přeměny z jiných hornin, jinak trvají stovky let, a ještě déle pak za přirozených podmínek probíhá absorbování oxidu uhličitého z ovzduší, na kterém se mimo malého množství magnezitu podílí ve větším, ale stále nedostačujícím poměru i fotosyntéza rostlin.
Vědci z Kanady však nyní mohou za pomoci nové technologie syntézy minerálu celý tento průběh zachytávání a ukládání uhlíku z atmosféry urychlit. Výzkum je sice podle badatelů teprve v předběžné fázi, již nyní však prý mohou nabídnout možnou strategii pro řešení klimatické krize.
„Přiznáváme, že se v momentální chvíli jedná pouze o experimentální proces a mnohé věci budeme muset ještě doladit před tím, než si budeme použitím magnezitu při zachytávání uhlíku z ovzduší jistí. Víme ale, že to díky výzkumu bude možné,” dodává vedoucí výzkumu profesor Ian Power.
Někteří prominentní vědci zastávají vůči bádání v této oblasti skeptický postoj. Obecně se ale shodují na tom, že je to s narůstajícím poměrem emisí v ovzduší nutné, a proto výzkum vedený profesorem Powerem vítají.
Jeho výsledky prezentovali kanadští výzkumnici na Goldschmidtově geochemické konferenci v Bostonu. Způsoby zachytávání uhlíku z atmosféry se ale řešily například již i při jednání o Pařížské dohodě před třemi lety.
