Legíny místo bikin. Německé gymnastky brojí proti sexualizaci žen

Třpytivé výšivky a hravé vzory, úbory německých gymnastek se od těch běžných, na které jsou diváci gymnastiky zvyklí, zase tolik nelišily. Hlavní rozdíl spočíval v délce „uniformy“, jejíž spodní část nebyla zakončena v bikinovém stylu, jak je tomu u gymnastických trikotů běžné, nýbrž pokračovala v podobě dlouhých upnutých nohavic až ke kotníkům.

Trikot s bikinovým střihem je již po několik dekád tradičním úborem gymnastek, gymnasté naopak podle disciplín jako spodní část oděvu k tílku oblékají dlouhé kalhoty a volnější šortky. Německý ženský gymnastický tým se vymknout tradicím nerozhodl poprvé, trikot s dlouhými nohavicemi jeho členky oblékly již na mistrovství Evropy v dubnu tohoto roku.

„Až dnes jsme si společně sedly a řekly ‚dobře‘,“ cituje agentura AP jednadvacetiletou Sarah Vossovou, jednu z německých gymnastek. Podle té se Němky předem nedohodly, jestli neobvyklé úbory oblečou právě i na olympiádě. „Chceme se cítit úžasně, chceme všem ukázat, že vypadáme úžasně.“

Už v dubnu tohoto roku Vossová o dresech v podobě overalu promluvila i v rozhovoru pro britský web BBC: „My ženy se chceme cítit dobře ve vlastní kůži. Ve sportovní gymnastice to jde hůř a hůř, jak vyrůstáte z dětského těla. Jako malá holka jsem v gymnastickém oblečení neviděla problém. Ale jakmile jsem přišla do puberty, začala mi menstruace a já jsem se začala cítit čím dál tím více nepohodlně.“

Volbou daných „uniforem“ se gymnastky chtějí postavit sexualizaci žen ve světě gymnastiky, které podle nich přispívá právě i tradiční trikot. V souvislostí s tím je možné připomenout skandální příběh lékaře Larryho Nassara, který mimo jiné působil také u amerického gymnastického týmu.

Toho ze sexuálního zneužívání obvinilo přes 250 žen; patřily mezi ně právě i gymnastky, některé se dokonce řadily k těm vůbec nejlepším. Ty pak během procesu popsaly, jak gymnastická kultura umožňovala zneužívání a objektivizaci mladých žen a dívek. V roce 2018 soud Nassara za jeho chování odsoudil ke 300 letům odnětí svobody.

Podobný stín leží i na již zesnulém americkém trenérovi gymnastiky Johnu Geddertovi, který v únoru spáchal sebevraždu jen několik hodin poté, co proti němu byla vzneseno obvinění ze sexuálního napadení a obchodování s lidmi. Vůči několika mladým ženám se měl dopustit „činů verbálního, fyzického a sexuálního zneužívání“.

Malá revoluce německých gymnastek se ale prozatím mezi módní trendy gymnastického světa nedostala a zbylé sportovkyně na olympijskou soutěžní plochu vynesly trikoty, které nohy odhalily. Jednou z nich byla i Simone Bilesová, jedna z nejlepších sportovních gymnastek historie. Ta se dokonce na adresu jiných úborů sama vyjádřila s tím, že při její výšce (přibližně 142 cm) je výhodnější zvolit právě běžný trikot, díky kterému působí vyšší, než doopravdy je.

„Ale stojím za jejich rozhodnutím nosit cokoliv, co se jim zlíbí a v čem se cítí dobře,“ cituje AP Bilesovou. „Takže pokud někdo chce nosit overal, nebo trikot, je to zcela na nich.“

Neodhalující úbory jsou v souladu s pravidly Mezinárodní gymnastické federace, sportovci je mohou zvolit například i z kulturních a náboženských důvodů. Ne v každém sportu však mají sportovkyně stejnou svobodu. Příkladem toho je norský ženský tým plážové házené, který kvůli změně spodní části dresu dostal pokutu ve výši 1500 eur, tedy přibližně 38 tisíc korun.

Norky se zavedeným pravidlům postavily během mistrovství Evropy, když místo předepsaných „bikin“ oblékly šortky. Peněžitý trest, který jim federace za prohřešek udělila, se již nabídla zaplatit zpěvačka Pink. Ta mimo jiné zmínila, jak hrdá na hráčky díky jejich protestu je.

Trenér norských házenkářek Eskil Berg Andreassen pro web CNN uvedl, že tým si byl vědom toho, jak by jejich rozhodnutí mohlo dopadnout. Za právo obléknout si na zápasy jiný než bikinový spodek prý hráčky bojují již několik let. Jejich cílem je přitom jen dosáhnout toho, aby házenkářky měly svobodu volby v rozhodnutí o tom, co na sobě během hry budou mít.

„Sportovci často mají pocit, že prostě musí dělat to, co jim bylo řečeno,“ uvedla v květnu pro americkou NPR Elizabeth Danielsová z Univerzity v Coloradu, která se tématu sexualizace ve sportu věnuje. „A když to spojíte s případy sexuálního zneužívání, sportovci možná nemají pocit, že by mohli zpochybňovat nebo promluvit o něčem, co je jim nepohodlné nebo jim přijde nevhodné.“

„Takže teď, když vidíme sportovce mluvit o jejich uniformách, mohlo by to mít symbolický význam pro obecnou potřebu sportovců dostat v kontextu sportu více hlasu,“ pokračovala Danielsová. „Což by mohlo zmírnit případy tragického zneužívání, jimž se v poslední době dostalo národní i mezinárodní pozornosti.“