Léčbu onkologicky nemocných dětí v Bejrútu komplikuje výbuch i koronavirus

Zástupci Světové zdravotnické organizace (WHO) zkontrolovali podle BBC ve městě 55 zdravotnických zařízení, u poloviny z nich ale zjistili, že jsou „nefunkční“, ve městě je tak k dispozici asi pouze 500 lůžek. Tři velké nemocnice se musely kvůli rozsáhlému poškození uzavřít, další tři pak musely po výbuchu snížit svou kapacitu. WHO navíc varovala, že v některých nemocnicích personál a pacienti nedodržují preventivní opatření kvůli pandemii koronaviru.

Hlavní prioritou je teď podle WHO především co nejrychlejší zprovoznění nefunkčních nemocnic a klinik. Podle Richarda Brennana, ředitele pomoci WHO pro východní Středomoří, je také potřeba zajistit dostatek zdravotnického materiálu, ten tak Světová zdravotnická organizace dodává přímo na místo. Největším problémem je aktuálně kapacita zařízení, zdravotníci se totiž musí starat jak o oběti výbuchu, tak o osoby nakažené koronavirem. To tak ještě komplikuje situaci, tyto dvě skupiny pacientů totiž nemohou kvůli snadno přenosnému onemocnění přijít do kontaktu.

Země aktuálně podle ministerstva zdravotnictví eviduje 7 121 případů nákazy, 87 lidí nakažených koronavirem zemřelo. Brennan Libanon ocenil za „obdivuhodnou práci“, zároveň ale připomněl, že před výbuchem došlo k nárůstu počtu případů. „I když musíme stále reagovat na důsledky výbuchu, musíme také být ostražití, pokud jde o covid-19,“ zdůraznil Brennan.

Drtivé dopady má aktuální situace na dětskou onkologii. Mnoho libanonských dětí, které podstupují chemoterapii, totiž rázem nemá kam docházet na pravidelnou léčbu. Děti z nemocnice St. George v Bejrútu tak vytvořily něco na způsob velké rodiny, píše deník The New York Times. Malí pacienti tak spolu tráví téměř veškerý čas, kreslí, tancují a navzájem se podporují.

Srpnový výbuch zničil čtyři bejrútské nemocnice včetně té největší, již zmíněné St. George. Bez lékařského zázemí jsou tak desítky dětských onkologických pacientů, někteří z nich navíc zažili výbuch přímo v budově nemocnice, jednomu z dětí při explozi zemřeli oba rodiče. „Je opravdu těžké myslet na to, že tu máme sice smrtelnou, ale léčitelnou nemoc, a my pro ty děti nemůžeme nic dělat,“ citují The New York Times Petera Nouna, primáře oddělení hematologie a onkologie nemocnice St. George v Bejrútu. Děti podle Nouna na chemoterapii reagují dobře, když mají striktní rozvrh a nevynechají žádnou z fází léčby. To je v současné době ale téměř nemožné.

Všechny zbývající nemocnice jsou totiž přeplněné, po výbuchu bylo potřeba přijmout na šest tisíc pacientů. Lékaři tak kromě návštěv pacientů v jejich domovech denně obcházejí všechny fungující nemocnice a zjišťují, jestli se neuvolnilo další lůžko pro některého z jejich pacientů. Peter Noun takto potřebuje do nemocnic umístit svých 110 pacientů. Lékaře navíc netrápí jen nedostatečné kapacity nemocnic, ale také stále přítomná hrozba nákazy koronavirem.

Počty nových případů totiž už delší dobu rostou, zdravotníci se tak obávají nákazy onkologicky nemocných pacientů, kteří mají kvůli chemoterapii velmi sníženou imunitu. O nejtěžší případy už by mělo být podle Nouna postaráno, desítky dětských pacientů ale stále nemají přístup k chemoterapii. Naděje místních zdravotníků se teď upínají k zahraniční pomoci, ve městě začaly vznikat například marocké polní nemocnice. Město se navíc potýká i s nedostatkem léků, exploze totiž zničila hlavní sklad léčiv.

Mnozí Libanonci tak zvažují odchod ze země. „Pro mě už je pozdě, nechci ale, aby bylo pozdě i pro mé děti,“ cituje deník jednoho z rodičů pacientů z nemocnice St. George. „Nechci, aby vyrostl a do té doby poznal jen zkázu a smutek,“ dodává otec nemocného chlapce. „Věřím v Libanon, jsem ale také otec,“ říká další z rodičů Gobran Pierre Tawk. „Mojí prioritou je zajistit, že moje dcera bude šťastná a v bezpečí,“ dodává Tawk. „Když máte někoho, kdo umírá na rakovinu, chcete mu zajistit kvalitní léčbu. Mám tuhle zemi rád, nechci se ale strachovat, jestli zde moje dítě zemře,“ vysvětluje otec tříleté Amandy.