Zeman se šest let pohybuje na hraně i za hranou ústavy, říká Láska. Mynář masivně působil na soudce

„Podávat žalobu na prezidenta má smysl, pokud jsou pro to splněné podmínky. Miloš Zeman je prezidentem už šest let a kupí jednu věc za druhou, které jsou na hraně nebo za hranou porušení ústavy,“ vysvětluje Láska, proč se rozhodl s dalšími kolegy připravit ústavní žalobu na hlavu státu.

Mluví o zhruba 20 případech, v žalobě chce s pomocí ústavních expertů popsat 5 až 10 z nich. Chtějí tak ukázat, že ze strany prezidenta nejde o jednotlivé excesy.

„Naším konceptem je ukázat kontinuální a principiální pohrdání ústavou. Vedle zásahů do nezávislosti justice to bude vše, co se děje kolem vztahu prezidenta k tajným službám, co bylo spojeno s kauzou Novičok, vydání ruského hackera (Jevgenije Nikulina), podíváme se i do prvního volebního období na věci kolem sestavování vlády pana Rusnoka,“ vypočítává Láska některé případy, které by se měly objevit v textu žaloby.

Podle české ústavy není prezident z výkonu své funkce odpovědný. Nelze jej zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. S výjimkou velezrady a hrubého porušení ústavy (článek 65).

Ústavní žalobu na prezidenta v takovém případě podává Senát, musí ji podpořit Sněmovna a jedná o ní Ústavní soud. Prezident může o úřad přijít. K tomu ale kvůli současnému rozložení sil v obou komorách dojde jen těžko. S tím souhlasí i senátor Zdeněk Hraba /STAN/.

„Velmi pravděpodobně se nedočkáme autoritativního výkladu, co je hrubé porušení ústavy. Nedočkáme se, že by to posoudil Ústavní soud. Z tohoto pohledu podání žaloby smysl nedává, ale je dobré otevřít o tom diskuzi,“ říká.

Láska se svými kolegy zatím nemá předjednanou podporu ani v Senátu a říká, že by to bylo předčasné, když ještě není na stole text žaloby. Nyní staví tým ústavních právníků, který bude stížnost sestavovat: „U ústavního práva musí být argumentace precizní. Hrubé porušení ústavy není nikde definováno. Je na nás, abychom doložili a odargumentovali a definovali, že k němu došlo,“ uvedl senátor Láska.

Zásadní problém jsou ale podle skupiny senátorů kontakty Hradu se špičkami justice. Hradní kancléř Vratislav Mynář opakovaně kontaktoval soudce ve věcech, které se týkají Hradu a prezidenta, jak popsal týdeník Respekt.

Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa zase v Deníku N uvedl, že mu Hrad dával opakovaně najevo, jak má jeho soud rozhodnout v některých kauzách. Podle Zemana nešlo o ovlivňování, ale pouze o „doporučení“ a tedy „vyjádření názoru“.

„Záleží, jak to konkrétně bylo řečeno. Jak pan doktor Baxa, tak pan doktor Šimíček později trochu ubrali na intenzitě tvrzení, že se jedná o působení. Ale není dobře, když se takhle jedná se soudcem v živé věci,“ vysvětlil Zdeněk Hraba v Duelu.

Sněmovní podvýbor pro justici, který Josefa Baxu a soudce Ústavního soudu Vojtěcha Šimíčka vyslechl, dospěl k závěru, že nezávislost Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu nebyla podle soudců samotných ohrožena. Zároveň podvýbor doporučil soudcům, aby snahy ovlivnit činnost justice hlásili svým nadřízeným.

Podle Václava Lásky je ale vedlejší, zda soudy byly či nebyly ovlivněny: „Podstatné je, že se někdo pokusil působit na soudce. Pan Mynář působil na soudce masivně. Policie by se měla dotázat všech ústavních soudců, jestli měli schůzky s panem Mynářem a vyslechnout je.“

Podle Hraby není obtížné zjistit, kdo se se soudci schází: „Nejvyšší správní soud vydal rozhodnutí, kterým se může podle informačního zákona každý domoci knihy návštěv na příslušném soudu. Veřejnost se tak může dozvědět, kdo se soudci jedná.“