Ladislav Maier se vrací na Anfield. Jako host přenosu Televize Seznam z utkání Liverpool-Chelsea

Vzpomínka příznivců Liverpoolu na jejich dosud poslední mistrovský titul je ještě mnohem starší, sahá až do roku 1990. „V téhle sezoně mají ovšem Liverpoolští dobře nakročeno k tomu, aby se po velmi dlouhé době titulu dočkali. Samozřejmě, že je pozorně sleduju, už od časů, kdy ještě v jejich dresu hrávali Páťa Berger s Vláďou Šmicrem a pak i Bary (Milan Baroš),“ usmívá se Ladislav Maier.

V souboji předních týmů tabulky se Liverpool v neděli utká s Chelsea, jejíž aktuální formu jsme mohli ve čtvrtek posoudit v Praze, v pohárovém utkání se Slavií.

„Sezona jde do finiše, mnohé týmy včetně Chelsea teď mají náročný program, takže bylo zjevné, že trenér Sarri rozvrhl síly svého týmu tak, aby si z Prahy odvezl solidní výsledek do odvety čtvrtfinále Evropské ligy – a zároveň aby měl tým v plné síle zároveň i v nedělním šlágru Premier League,“ přemítá Maier nahlas.

„Když se ještě ohlédnu za utkáním v Edenu, určitě bych vyzdvihl odvážný výkon Slavie, ta hrála s opravdu velkým nasazením, škoda, že z toho nevykřesala lepší výsledek než porážku 0:1. Třeba Traoreho střela mohla skončit gólem, proti ní Kepa zasáhl opravdu parádně, to byl skvělý zákrok,“ ocenil kolegu gólmana v brance Chelsea.

Když má ale Ladislav Maier určit anglický klub svého srdce, zamíří na jinou adresu: „Pro mě jednoznačně Manchester United. A to kvůli dánskému brankáři Peteru Schmeichelovi, který za ně před lety chytal, to byl můj obrovský oblíbenec.“

Nádherné anglické stadiony, na kterých se odehrávalo Euro 1996, jen podtrhly famózní zážitek členů české výpravy, která si tehdy nakonec domů vezla stříbrné medaile.

„Měli jsme možnost zahrát si v Manchesteru na Old Trafford a v Liverpoolu na Anfieldu, čtvrtfinále s Portugalskem pak bylo v Birminghamu na stadionu Aston Villy a finále pak samozřejmě ve Wembley. I ty velké stadiony se zaplněnými hledišti a vůbec všechno kolem, to byl pro mě tehdy obrovský zážitek,“ říká dnes Maier.

Všechny zápasy na Euru tehdy odchytal Petr Kouba, v týmové hierarchii byl gólmanem číslo 2 Pavel Srníček a Maier cestoval vlastně jako „trojka“. „Základní jedenáctka hrála a my všichni ostatní, tedy kompletní zbytek týmu, jsme při zápasech seděli na střídačce, naštěstí jsme se tam všichni vešli,“ usmívá se Maier.

Stejně jako všichni další hráči Uhrinova úspěšného výběru dostal po návratu do Česka i Ladislav Maier hodnotný dárek. „Tehdejší šéf asociace pan Chvalovský nám každému daroval zlacené hodinky rolexky s vyrytým jménem a číslem dresu. Přiznám se, že už je nemám, prodal jsem je a za ty peníze si pak koupil pozemek pod dům,“ říká Maier.

„Když se bavíme o stadionech, tak další opravdu velký si pamatuju z Rijádu, kde jsem byl s reprezentací na Poháru FIFA. Ale ten tenkrát ani zdaleka nebyl plný. V tom ohledu pro mě byl velkým zážitkem Kirin Cup v roce 1998, kde jsem v Jokohamě chytal proti domácímu Japonsku. A tam bylo tehdy skoro 70 000 lidí.“ Později se na stejném stadionu konalo i finále MS 2002.

V dresu národního týmu nastoupil Ladislav Maier v 7 mezistátních duelech. Léta ovšem plnil roli náhradníka, sparingpartnera a dobré duše týmu. Absolvoval s ním Euro 1996, Euro 2000 i zmíněný Konfederační pohár FIFA v roce 1997.

„Moje kariéra se dá shrnout do čtyř klíčových bodů: Postup do ligy se Slovanem Liberec, pak to, že jsem se dostal do reprezentace a měl možnost být u toho hlavně tehdy v Anglii, jak už jsme o tom mluvili. A následně pak to, že jsem se ve 32 letech dostal na zahraniční angažmá do Rapidu Vídeň, kde jsem prožil opravdu krásné roky. I s tím nejlepším na konec, a to byl mistrovský titul právě s Rapidem, který jsem si užil ve svých 39 letech,“ vzpomíná Maier s úsměvem.

A co bylo pak? V Liberci zkusil Maier dráhu sportovního ředitele. „Byla to zajímavá zkušenost, ale pořád mě to tak nějak táhlo víc na hřiště, jako trenéra brankářů.“

A v téhle roli působil v Mladé Boleslavi, v Ružomberoku, po boku Radoslava Látala v polských Gliwicích a následně také v Egyptě, v Číně… A nyní u českého reprezentačního výběru do 21 let.

„V Egyptě jsem byl s Frantou Strakou v klubu SC Smouha. Výborné podmínky, rád na to vzpomínám. A dodnes nevím, proč nás vlastně odvolali, byli jsme čtvrtí v tabulce, když se rozhodli nás vyměnit,“ posmutní.

„Zajímavá zkušenost byla i ta Čína. Domluvené to bylo přes jednu agenturu, tři měsíce jsem pobýval v jednom městě 40 kilometrů od Šanghaje. Byl to takový projekt na regionální bázi, měl jsem tam na starost přípravu a rozvoj mladých gólmanů. No a když jsem se vrátil, domluvili jsme se s Karlem Krejčím. A pracuju teď spolu s ním v novém realizačním týmu české jedenadvacítky.“

V neděli bude Ladislav Maier hostem přenosu Televize Seznam z utkání Liverpool-Chelsea.

Ale pozor! Už v sobotu 13. dubna od 20:30 vysílá Televize Seznam další díl Jiné ligy, tentokrát o cizíncích v české nejvyšší soutěži. Uvidíte sparťana Costu, „klokana“ a skoro už slávistu Júsufa, teplického sběratele žlutých karet Admira Ljevakoviče, rumunského fotbalistu Bogdana Vatajelu a rozhovor poskytl Jiné lize i český reprezentant Theo Gebre Selassie.