Článek
Od doby, co se astronauti naposledy procházeli po povrchu luny, uplynulo už 27 let. Americký program Apollo a jeho sondy se však vrátily se vzorky měsíčního prachu, které teď posloužily jako odrazový můstek pro vývoj přelomového zařízení v nizozemském středisku Evropské vesmírné agentury (ESA).
Zdroje k životu na Měsíci jsou, jen je z něj dostat
Takzvaný regolit obsahuje 40 až 45 procent kyslíku. Problém je, že životodárný prvek je v minerálech nezpevněného horninového materiálu na Měsíci navázán v podobě oxidů, takže jeho oddělování je náročné.
Vůbec první továrnu na kyslík ze simulovaného měsíčního prachu, jak ji sama ESA nazývá, dokončili a otevřeli vědci z Evropského výzkumného a technologického centra (ESTEC) v nizozemském Noordwijku.
„Možnost získávat kyslík ze zdrojů nalezených na Měsíci by byla samozřejmě velice užitečná pro jeho budoucí kolonizátory. Jak pro jejich zásobu k dýchání, tak k výrobě raketového paliva přímo na měsíčním povrchu,“ uvádí Beth Lomaxová z Univerzity v Glasgow, jejíž doktorské práce Evropská vesmírná agentura podporuje.
Továrnu máme, teď ji musíme vylepšovat
Vědec Alexandre Meurisse, který se na výzkumu přímo podílí, dodává: „Takové zařízení teď máme v provozu. Můžeme ho upravovat a zlepšovat, jako třeba postupným snižováním operační teploty, čímž bychom nakonec mohli dojít k verzi systému, která poletí na Měsíc a bude vyrábět kyslík na jeho povrchu.“
Podle tiskové zprávy ESTEC je základem pro získávání kýženého prvku z měsíčního prachu elektrolýza roztavených solí. S tou už pracuje britská společnost Metalysis, která touto technikou vyrábí kovy a slitiny z regolitu na povrchu Země. Pro firmu byl ale kyslík dosud vedlejším produktem, zatímco pro Evropskou vesmírnou agenturu a její měsíční výzkum je tím hlavním.
Známá metoda, při které byl kyslík jako odpad
Zařízení v Noordwijku využívá simulovaný regolit, tedy materiál co nejvíce podobný tomu měsíčnímu. Při elektrolýze jej inženýři v kovové nádobě smíchají s taveným chloridem, směs zahřejí na 950 °C a pustí do ní elektrický proud. Tím se uvolní kyslík, který putuje na anodu a v hornině zůstávají – při tomto procesu jako vedlejší produkty – slitiny kovů.
Konečným cílem Evropanů je vytvořit tzv. pilotní továrnu, která bude moct udržitelně fungovat i na samém měsíčním povrchu. Složení regolitu se tam ale může lišit v závislosti na místě přistání. Odpovídající technologii chce ESA testovat v polovině tohoto desetiletí.
Zpátky na Měsíc s lidskou posádkou
„ESA a NASA se vrací k misím na Měsíc s lidskými posádkami, tentokrát ale s tím, že astronauti tam budou i zůstávat,“ uvádí Tommaso Ghidini z vedení divize ESA Structures, Mechanisms and Materials.
Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) loni v březnu sdělil, že má v rozpočtu po dlouhé době tolik peněz, že se může vrátit s lidmi na Měsíc. Zveřejnil přitom program Moon2Mars, podle kterého hodlá z měsíčního povrchu dobývat rudou planetu s výhledem k roku 2026.
Tehdy k tomu ještě plánoval využívat miliony tun ledu, které tam už byly objeveny. Z něj chtěl kromě vody a kyslíku získávat i vodík do raketového paliva potřebného k cestě na Mars.
