Článek
Je jí 28 let a namísto organizování turistických zážitkových prohlídek a hudebních akcí dává dohromady peníze na podporu lékařů a charitativních organizací podporujících protestní hnutí v Myanmaru. I tyto organizace se ale staly terčem vojenské junty, která si po neuspokojivém výsledku voleb v zemi vzala 1. února násilím slovo.
„Neustále se ptám: Proč my? Už tak jsme na seznamu chudých a rozvojových zemí. Ptám se, kolika špatným lidem ještě budeme muset čelit. Odpovědi nemáme. Teď se snažím získávat peníze od svých zahraničních přátel a dostávat je tam, kde jsou potřeba. Pozatýkali a zabili lékařský tým i charitativní nadaci, cílí i na lidi, kteří dělají sbírky pro ty, již to potřebují,“ říká pro Seznam Zprávy Barmánka jménem Berry. „Když jste si vědomi své vlastní bezmoci a myslíte na všechny ty, kteří zemřeli, budoucnost se jeví jako hodně temná. Nikdy nás nenapadlo, že to přijde, ale není cesty zpět,“ dodává rozhodně.
Protestů, které z poklidných sešlostí přerostly v krvavé celodenní i celonoční přestřelky, se účastnila, dokud to nebyla „čistá sebevražda“. Vojáci střílí a zatýkají ty, kteří jen procházejí ulicí. „Situace je tak brutální, že si to nikdo venku nedovede představit. Vojáci stojí v oknech domů a střílí po každém, kdo vyleze ven. Proto je tady tolik mrtvých dětí,“ popisuje Berry.
Brutalitu a bezhlavé zabíjení člověka člověkem si Berry vysvětluje i drogovými poměry v zemi. „Věřím tomu, co se říká, že jsou vojáci na drogách. Protože to, co dělají, nedává smysl. Jak by si normální člověk mohl užívat pohled na lidi hořící zaživa? Lít člověku kyselinu do úst, rvát vnitřnosti z těla znásilňované ženy? Ničí majetky, auta, domy, všechno,“ říká a přiznává, že už jen samotné vyprávění o dění kolem ní jí dělá problémy.
Vedle toho svou roli dle Berry hraje i nedostatečné vzdělání vojáků. „Žili pod vojenským dohledem po celý svůj život, jsou připraveni přijímat rozkazy a poslouchat své vůdce, nemají představu o tom, co je správné nebo špatné, jsou rádi, že mají přístup k jídlu na úkor běžných lidí a je jim zajištěno přístřeší.“
Současná situace v zemi, kam přestávají proudit zahraniční investice a jsou banky zavřené, ale brzy může dopadnout i na ně. Část vlády se navíc připojila k Hnutí za občanskou neposlušnost (CDM), která vystupuje proti vojenskému režimu. „To je dle mého jeden z důvodů, proč vojáci zvyšují agresivitu. Vražděním nám chtějí ukázat, čeho jsou schopní. Já jenom doufám, že jim jednoho dne dojde, že nehledě na to, kolik lidí zabijí, se situace nezmění. Kvůli nim jde ekonomika ke dnu a musí vědět, že to jednoho dne zasáhne i je. I když tu jsou pořád mezinárodní společenství, která je podporují.“
Dění v Myanmaru obrazem:
Do centra zájmu vojáků se dostávají zejména chudinské čtvrti, kde mohou najít své potenciální členy. „Největší válečné zóny jsou v místech, kde je největší koncentrace továren, dělníků a slumů. Většina domů těchto dělníků nemá řádné dveře, zadní východ, takže pro teroristy z barmské junty je velmi snadné přijít, zabít nebo je pozatýkat během noci. Armáda potřebuje mladé lidi, kteří by pro ni pracovali, takže i když se třeba bude méně protestovat, budou takto po nocích chodit stále. Včera byli v oblasti South Dagon. Zabíjeli lidi a stříleli do čtyř hodin ráno,“ popisuje Berry. Její slova o vojenské brutalitě dokazují i další svědectví Barmánců. Pohoršení nad děním vyjádřily a brutalitu odsoudily i další světové země, jako jsou Spojené státy, ale také Česká republika.
Zatýkáni jsou demonstranti i novináři. Ti, kteří se dočkali propuštění, popisují bití a krutost vojenské diktatury, proti které se staví většina obyvatel. Ze slumové oblasti popisované Berry končí ve vězení i ženy. Jedna z nich, Hnin, pro zahraniční média popsala, že sdílela celu s 80 dalšími vězni a bezpočtem komárů. Ženy kvílely na podlaze, mezi nimi ležel šestnáctiletý chlapec se zlomenou hlavou, mladá žena s ránou v hlavě od gumového projektilu, zmlácené ženy i ty v úplném bezvědomí.
Ve velkých městech odpor přežívá díky mladým lidem. „Z velkých protestů se staly lokální, ale v mojí čtvrti není dostatek mladých lidí, kteří by to vedli. Studenti, generace Z, jsou hnací síla. Mají dost silnou motivaci stále se juntě bránit. Bez ohledu na to, jak moc opravdu chceme vyhrát, získat zpět naši svobodu a budoucnost, je pohyb na ulici sebevražda. Přesto jsou moji lidé hrdinové. Bez ohledu na to všechno jen chtějí protesty dál ukázat, že se jich nebojíme. Jsme ale rozvojová země a nemůžeme si dovolit kvalitní ochranu před kulkami, zvláště když vojáci střílí do hlavy a spalují lidi zaživa,“ připomíná Berry fakt, že demonstranti nedisponují zbraněmi, pokud si je sami nevyrobí například z PVC trubek.
Vzhledem k tomu, že z protestů se staly lokální záležitosti, vidí naději ve vzniku nové federální armády. „Dalo by se říct, že je to souboj barmské armády proti národu. Tvoříme tým federální armády a naše sbírky putují hlavně těm, kteří chtějí stát na straně lidu. Federální armáda bude tvořená všemi etnickými ozbrojenými silami. Právě teď se zaměřujeme na jediný cíl - bojujeme za demokracii. Lidé jsou ta moc,“ popisuje plány.
„Bojíme se, ale zároveň víme, že je to teď, nebo nikdy. Při protestech vždycky pokřikujeme něco jako: Nevytahujte na nás s manýry z roku 1988, jsme generace 2021. Nebo něco takového, jednoduše, nezahrávejte si s námi. Roztomilé, že,“ dodává s ironií v hlase a odkazuje k jednomu z barmských převratů.
V roce 1988 veškerou moc v zemi převzala vojenská Rada pro obnovu zákonnosti a pořádku ve státě, která následující rok vyhlásila stanné právo a poslala do vězení tisíce lidí. Při protestech zemřely tři tisíce demonstrantů. Tehdy vznikla i Národní liga pro demokracii, strana, která pod vedením Su Ťij v letošních volbách zvítězila. Nyní je ona i prezident Myanmaru ve vězení.
„Věřím, že se situace se zlepší, ale je jasné, že ještě budeme trpět a bude se umírat dál. Potřebujeme čas a zodpovědnou federální armádu, pokud nám nepomůžou cizí země. Už není cesty zpět. Už jsme se rozhodli, jen doufám, že to lidé nevzdají.“
