Článek
Podle zatím poslední inventarizace lesů, která se uskutečnila v letech 2011 až 2015, je 64 procent sazenic a mladých stromků listnáčů a jedlí poškozeno lesní zvěří, a to především okusem a takzvaným vytloukáním, kdy samci otírají paroží o mladé stromky. Na čtvrtině území, především na západě Čech a severu Moravy, je takto poškozeno 100 procent všech stromků.
„My chceme les, který bude druhově pestrý nejen na plochách po kůrovcové kalamitě, to ale za současných stavů zvěře, které považujeme za zásadní limit, skutečně nejde,“ upozorňuje odborný lesní hospodář Jan Duda, který spravuje několik stovek hektarů lesů patřících obcím a soukromníkům na severu Čech.
Za pravdu mu dala i skupina poslanců, která do novely lesního zákona schválené před několika týdny Poslaneckou sněmovnou propašovala změnu posuzování škod způsobených zvěří. „Náš pozměňovací návrh byl založený na tom, že celkově měnil přístup k tomu, jakým způsobem se určuje, jak moc je zvěř přemnožená a jaký je reálný stav v lesích,“ říká spoluautorka pozměňovacího návrhu, poslankyně Markéta Pekarová Adamová (TOP 09).
Jan Duda důsledek přemnožené zvěře ukazuje na okraji lesa nedaleko České Lípy. V takzvané oplocence rostou až několik metrů vysoké stromky, lesník jich napočítal osm druhů. Hned vedle ve volném lese jsou všechny mladé dřeviny okousané a vysoké maximálně 30 centimetrů, byť by ve svém věku měly mít už několik metrů. „Tohle je buková bonsaj, jejímž tvarováním by zahradník strávil spoustu času a let,“ ukazuje Duda na živořící několikaletou rostlinku buku.
Za plotem, kam se spárkatá zvěř nedostane, už stejně staré buky nabývají do výšky i do šířky. „Tuto oplocenku jsme postavili před osmi lety, abychom do porostu dostali jedli. Výchozí stav plochy byl stejný, jako vidíme vedle oplocenky. Kromě námi vysazené jedle se tady přirozeně objevují a krásně odrůstají duby, javory, třešně, buky,“ vyjmenovává. Podobně by se podle něj byl schopen les zmlazovat i bez oplocenek, v případě, že by na stromky nechodilo tolik strávníků.
Praktickou zkušenost s tím už má ředitel Městských lesů Doksy Petr Válek. Hospodaří na tisíci hektarech, na nichž jsou dvě myslivecké honitby. „Jedna polovina majetku je v naší správě myslivosti, kterou si tam provozujeme sami. Po zavedení intenzivních odlovů nám tam klesly náklady na ochranu kultur o zhruba 90 procent. Ve zbylých částech, kde jsme takzvaně přičleněni a nevykonáváme si myslivost sami, tak například v loňském roce náklady na ochranu kultur dosáhly půl milionu korun,“ popisuje.
Ochranou kultur je myšlena zejména stavba oplocenek, ale třeba také používání repelentů, které by měly svou chutí zvěř odradit od okusování. Podobných výsledků podle něj dosáhly i státní lesy v německém Sasku, kde od roku 2002 ušetřili na ochraně porostů desítky milionů eur. „Mohou si tam dovolit i sít jedli volně do lesa, což je u nás zatím nepředstavitelné,“ dodává Válek. Jedle je totiž pro lesní zvěř jednou z největších pochoutek. Lesníci ze sdružení Pro Silva Bohemica vyčíslili škody lesní zvěře na českých lesích až na 7 miliard korun.
Byť všechny pozměňovací návrhy neprošly, lesníci, kteří volají po regulaci zvěře, výsledek, jenž se toto úterý dostal do Senátu, kvitují. Takzvaný přílepek k zákonu však tvrdě narazil u Českomoravské myslivecké jednoty, která se proti návrhům hlasitě ohradila. „Nově by o hospodaření se zvěří neměli rozhodovat vlastníci pozemků a uživatelé honiteb (myslivci), ale stát. Cílem je genocida lesní zvěře v celém Česku údajně v zájmu obnovy kůrovcem zdecimovaných lesů,“ napsala ČMMJ v tiskové zprávě a dodala, že lesní zvěř má pykat za chyby lesních hospodářů a ekoaktivistů.
Jednotě vadí, že o počtu kusů zvěře na honitbách má rozhodovat stát. Podle Jana Dudy je její početnost státem omezována už nyní. „ K tomu už dochází dlouhá léta, parametry jsou nastavené státem a zákonem, ale dosud si bohužel na úkor lesa myslivci užívali bezbřehou hojnost, protože nikdo nedokázal ty parametry v lese posoudit a vyhodnotit,“ říká. Nově by se počet zvířat v lese měl odvozovat podle takzvané ekologické úživnosti prostředí, která dokáže zvěř v lese uživit, ale ne na úkor likvidace téměř všech mladých dřevin.
Podle Jana Dudy to není žádná novinka. Z kapsy vytahuje malou knížku ze 40. let minulého století. „Jejím autorem je Antonín Dyk, jeden z prvních předsedů Československé myslivecké jednoty. A je vhodné si připomenout jeho citát: Hříchem proti myslivosti je chovati a zejména přezimovati více zvěře, než je možno vyživiti bez úhony pro její zdravotní stav, jakož pro honbiště samo,“ cituje lesník.
