Článek
„Připravme se na zchudnutí, vrátíme se o několik let nazpět. Ale zároveň máme šanci stavět novou hladovou zeď,“ nabádá v rozhovoru pro Seznam Zprávy podnikatel Jiří Hlavenka. Zdí myslí investice do nových dražších šetrných technologií, digitalizaci státní správy i změnu životního stylu.
Pětapadesátiletý vizionář a krajský zastupitel (nezávislý za Zelené) zakládal jeden z prvních internetových obchodů v Česku Vltava.cz, investoval do miliardového vyhledávače letenek Kiwi.com a na sociálních sítích jeho příspěvky k aktuální pandemii komentují a sdílejí stovky lidí. „Měli bychom teď věřit v sama sebe a nejen poslušně poslouchat vrchnost,“ říká.
Podle něj nyní země potřebuje jasnou vizi, i když bude neustále hasit požáry v podobě dílčích ekonomických a sociálních rozbušek. „Teď někdo musí přijít s takzvaným Novým údělem jako americký prezident Franklin D. Roosevelt po Velké krizi ve třicátých letech. Je čas pro nové lídry,“ dodává.
Jak se vás osobně pandemie dotýká?
Je to zvláštní bezčasí. Pořád jsem měl schůzky, jednání, diskuze, cesty. Člověk žije v klokotu. Teď sedím doma, pět konferenčních hovorů za den, třikrát víc e-mailů než předtím. Do toho si jdu na hodinu a půl zaběhat, abych se nezbláznil. Ale také to nejde dlouho vydržet. Na druhou stranu nemám hrozbu nějakých velkých finančních problémů.
V minulosti jste úspěšně investoval do start-upu, z něhož se vyvinul gigantický vyhledávač letenek Kiwi.com. Do čeho investovat nyní?
Jsou samozřejmě těžce postižené sektory a jiné obory, které z toho možná budou těžit. Investice je ale třeba posuzovat individuálně. Když chci do něčeho jít, musím přemýšlet, co bude za pět let. Věřím, že pozměněný svět zase nějak poběží. Cestovní ruch je teď v háji. Proč neinvestovat do nějakého disruptivního start-upu (začínající podnik s přelomovým novým přístupem - pozn. red.), který využije bídy dneška? Koupíte si čas a přijdete s produktem za tři roky.
Jiří Hlavenka patří k nejúspěšnějším investorům v Česku.
Slýcháme, že svět nebude jako předtím a čeká nás digitalizace. Souhlasíte?
Asi jo. Bylo to nevyhnutelné. Problémům s koronavirem se na několik let nevyhneme. Vyřeší ho až vakcína a od ní jsme opravdu hodně daleko. Kde půjde jednat na dálku a online, bude to preferované.
Jak se v tomto ohledu posune Česko?
Stát samozřejmě může zabrat tam, kde roky spinkal - v e-Governmentu. Tak abychom nemuseli na úřad nebo na poštu. Když chci poslat dokument, nemusím ověřovat podpis. Tím pádem ubude požadavků na úředníky. Nemusí tolik vysedávat v kanceláři, budou částečně pracovat z domu. Firemní mítinky budou nahrazené telekonferencemi. Už teď je evidentní, že lidé objevují kouzlo takových aplikací. Že se dřív někam sjely tři tisíce lékařů z celého světa? Tomu je utrum všude na několik let. Riziko šíření nákazy je skutečně dramatické. Možná si budeme muset zvyknout na velké sportovní soutěže bez diváků. S tím, že na stadionu budou mraky kamer a bude se tam pouštět umělý pískot a potlesk. Utrpí i velká obchodní centra.
Proč?
Lidé budou mít obavy tam chodit. Proto určitě dlouhodobě posílí e-commerce, e-shopy.
Vážně myslíte, že strach z nemoci v lidech přetrvá?
Myslím, že ano. Mrtví budou bohužel stále naskakovat. Bude se nás to konkrétně dotýkat. A proč v takové chvíli riskovat? Lidé si raději nakoupí na internetu a půjdou do přírody. Mimochodem tolik, co jich je venku teď, jsem nikdy neviděl. Všichni vyrážejí do lesa a na polní cestičky. Může to být pozitivní dopad na naše fyzické a duševní zdraví.
Lze očekávat, že státy po celém světě budou pumpovat do ekonomiky obrovské peníze. Nezapomenou třeba na boj s klimatickou změnou?
Věřím, že tohle nastartuje uvědomělá západní Evropa. Bude hledat, jak spojit spojit nastartování ekonomiky s opatřeními proti devastaci životního prostředí. Je to něco jako hladová zeď. Podívejte se na Rakousko, kde nezaměstnanost vyskočí třeba na patnáct procent. To je problém, který tu roky nebyl, a čeká i nás. Vláda stane před problémem dát lidem práci. Než je nechat dělat hladovou zeď, která se zbourá, využijme jejich energii k novým technologiím. Napadá mě třeba přechod tisíců budov na lepší energetické standardy. Fotovoltaiky na střechách, tepelné čerpadlo na dvoře, zateplení budov. Je to velmi investičně náročné, ale přesně to potřebujeme k nastartování ekonomiky.
Jak vás osobně pandemie překvapila?
Dlouho jsme žili v takovém věku nevinnosti, že člověk má všechno pod kontrolou a může se bát leda klimatické krize, která je ale na dlouho. Že přijde takový úder? Chtěl bych vidět někoho, kdo tohle předvídal.
A má to překvapivé následky.
Ano, dovolte malou kuriozitu. Ve Spojených státech registrovali v březnu totální eskalaci nákupu zbraní. Prodali jich asi tři miliony, což je neuvěřitelné číslo. Část lidí se bojí, že se stát v chaosu rozpadne a budou bránit své životy se zbraní v ruce. Druhá část se naopak bojí příliš silného státu. Jsou to obavy z tyranie nebo chaosu, které jdou proti sobě. To je jen příklad toho, čím si prochází země, která je poslední dobou příkladem velmi špatného vládnutí. Bohužel jsou to ozvěny, které mohou přijít k nám. Pokud by tam došlo k nějakému chaosu, odnese to celý svět.
Ten se za pár týdnů úplně změnil. Nemůžeme se volně pohybovat, cestovat, v Česku nosíme roušky. Nesmířili jsme se s tím příliš jednoduše?
Tohle až tak překvapivé nebylo. Lidé aspoň v Česku jsou obecně poslušní. Rebelujeme možná někde na zahrádce, ale když něco vyhlásí vrchnost, tak to dodržíme. Změna byla dramatická, ale všichni si říkají: „Dobře, je to na nějakou dobu, musíme vydržet.“ Přirovnal bych to k přírodní katastrofě. Silné mrazy můžou také na čtrnáct dní všechno utlumit. Teď čekáme, že se postupně všechno rozmrazí, a bude asi nejdůležitější, jak k tomu přistoupíme.
Mluvil jste o naší poslušnosti. Pramení z naší národní historie i minulého režimu?
Ano, a obávám se, že to není úplně dobrá vlastnost. Člověk by měl mít samostatnost, víru v sebe sama a není tu jen od poslouchání vrchnosti. Je to možná dobře vidět na přístupu západních zemí ke koronaviru. Snaží se dělat méně restrikcí, které nejsou úplně nutné, a více doporučovat. Vzkazují občanům: „Vy se rozhodnete a nechceme vám zasahovat do vašich svobod.“ My na to jdeme kladivem zákazů, což je možná dáno i minulým režimem.
Nedopadli bychom pak jako Španělsko nebo Itálie, kde se pandemie vymkla kontrole?
Úplně bych se nechlubil, že my jsme dobří a oni špatní. Z mého pohledu to tam vypuklo dříve, než svět pochopil, jak se proti tomu bránit. Další země už si z toho mohly vzít rychlé ponaučení. Ti první svým způsobem trpěli za nás. Kdyby řízením osudu první ohniska byla u nás, myslím, že dopadneme úplně stejně. Všimněte si, jak svět dlouho tápal a dál tápe v tom správném řešení.
A my Češi pandemii zvládáme?
Všechny státy, které to zasáhlo v sekundární vlně, už se s tím vypořádávají vcelku dobře. Ale samozřejmě je otázka, co bereme jako kritérium. Pokud za ně považujeme rychlé zastavení eskalace nakažených či mrtvých, tak to zvládáme dobře. Určitě je důležitý faktor, že nemocniční zdravotnictví u nás je kvalitní. Na druhou stranu nezvládáme seniorhousy a pečovatelské služby, na které se opravdu zapomnělo. Je to zlé říkat, ale tam se prostě umírat bude. Na to se mělo myslet dřív než řešit, jestli se bude po lese chodit v roušce nebo bez. Ale když se podíváte na velikostně srovnatelné země v Evropě, které nemají tak restriktivní opatření, tak výsledky jsou podobné.
Nedávno jste na sociální sítě umístil obrázek - přímku s posuvníkem uprostřed. Na jedné straně silná opatření, menší šíření nákazy a mrtvá ekonomika. Na té druhé živější hospodářství, menší restrikce, ale větší hrozba šíření nákazy. Sám jste psal, že nemáte jasnou odpověď, kam s posuvníkem. Přece jen, k čemu se máme blížit?
Něco podobného teď řeší Čína. Nejdřív zabili ekonomiku virem, lidé byli zatlučení v domácnostech. Teď chtějí ekonomiku nastartovat bez další vlny epidemie. Jenže se zdá, že to úplně nejde. A to je stav vědění, který už se projevuje v prohlášeních čelních představitelů států, včetně našeho. Asi se s virem musíme naučit žít. K ošklivému slovu promořování asi bude muset dojít řízenou metodou. Nejde držet zemi zamraženou. Už to přestává být únosné. Vezměte si, že podle průzkumu Daniela Prokopa mají dvě z pěti domácností úspory na měsíc.
Jak daleko tedy jsme od nějakého kolapsu ekonomiky?
Je to samozřejmě selektivní podle oborů. Třeba oblast cestovního ruchu u nás zaměstnává 180 tisíc lidí. To je číslo ze statistického úřadu a řekl bych, že s těmi švarc lidmi zaměstnanými načerno to může šplhat ke 300 tisícům lidí. Toto odvětví je úplně mrtvé, na nule. Na někoho to dolehne teď, na někoho za týden. Myslím, že dva měsíce jsou velmi kritická doba, po které budou lidé úplně bez zdrojů a mohou se obracet k půjčkám, exekucím.
Podle aktuálních čísel březnové nezaměstnanosti přitom propad vidět není. Zdá se, že se držíme na nějakých třech procentech lidí. Také jste se nad těmi čísly podivoval?
Ano. Vláda už relevantní data rychle nezíská. Namísto toho, aby měla průběžná data, lapá to všude možně v průzkumech. Na druhou stranu i s potřebnými údaji by měla těžký úkol. Prostě si musíme projít zchudnutím. Dotkne se to velkých, malých podniků, lidí. Hovoří se o návratu pět let dozadu a pak zase může být lépe. Ale vláda musí být kormidelník a přiznat, že bude hůř, a postarat se, aby ti nejslabší a nejpostiženější nepadli na hubu. V tom vidím vizi. Mám takový dojem, že tato vláda a tento premiér uvažují jen nakrátko a takticky. Něčeho takového vůbec nejsou schopní. Tam jsem hodně skeptik.
V čem by tedy měli přidat?
Kdybychom zkopírovali a nepatrně opravili německá opatření, tak neuděláme chybu. Máme podobný životní styl, závislé ekonomiky. Musíme si přiznat, že to mají sousedi opravdu dobře promyšlené. Zároveň se vracíme k tomu, jak moc opatřeními škrtit ekonomiku. Pořád nevíme, jak se světová pandemie dotkne třeba českého průmyslu živeného zahraničím. Mám na mysli třeba objednávek aut. Je potřeba dělat krátká a rychlá opatření, třeba jen na měsíc. Podle mě jsou špatné úvahy o půlročním odpouštění nájmů. To je hrozně dlouhá doba. Třeba finanční výpomoc živnostníkům měla přijít okamžitě. Je jasné, že to může někdo zneužít, někdo to tolik nepotřebuje, ale naprostá většina podnikatelů ji využije. Také se musíme podívat na nejslabší vrstvy, aby neeskaloval nějaký sociální problém. Je to metoda takových přískoků, ale tím, jak nyní špatně vidíme do budoucna, je to správný přístup. Máme tu požáry, které musíme rychle hasit, a zároveň vymýšlet dlouhodobější vizi.
Jak si vůbec představujete Česko s nějakým odstupem roku, dvou, i po parlamentních volbách?
Když jste naťukl politiku. Mám víru, že tato krize zrodí nové politické lídry, kteří tu jsou, ale neměli příležitost se ukázat. Premiér Babiš si doteď snadno přivlastnil úspěchy. Teď někdo musí přijít s takzvaným Novým údělem jako americký prezident Roosevelt po velké krizi ve třicátých letech. Tím také doufám, že to smete současnou technokratickou garnituru, která žádné vize nemá. A obecně si myslím, že za rok to ještě nebude dobré. Ekonomika bude stále hodně v útlumu, nebude to úplně veselé. Musí být nějakou dobu hůř, aby mohlo být líp.
