Článek
Když policie obvinila Radima Žondru za to, že před Vánoci roku 2016 zaútočil na českou tenistku Petru Kvitovou, přišel tento muž s vlastní obhajobou.
Snažil se znevěrohodnit výpověď klíčové svědkyně i průběh několika rekognic, při nichž ho Kvitová jednoznačně označila jako toho, kdo ji nožem v jejím prostějovském bytě napadl. Způsobil jí přitom vážná zranění, která jí málem předčasně ukončila kariéru.
Žondra však opakovaně u soudů neuspěl. Odsouzen byl k jedenácti rokům vězení.
Petry Kvitové, která byla v tomto případě poškozená, se zastal také Nejvyšší soud. V rozhodnutí, které nyní zveřejnil a podle něhož dovolání Žondry odmítl, soudce Jan Bláha píše, proč i pro něj byla výpověď české tenistky věrohodná.
„Skutečnost, že poškozená se při svém výslechu v přípravném řízení (cca rok a půl po činu) sama opravila ohledně způsobu uchopení nože, nezakládá její nevěrohodnost,“ uvedl soudce Bláha.
„Nelze shledat ani obhajobou tvrzený vývoj v jejích výpovědích či přidávání dalších detailů. Ty naopak (v období více než dvou let) zůstávaly v jádru neměnné, přičemž drobné a nepodstatné rozdíly v popisu události není možno chápat jako rozpory,“ doplnil.
Tři rekognice
A také zmíněné rekognice, kdy Kvitová označila Žondru jako útočníka a které tento muž opakovaně napadal, byly podle Nejvyššího soudu v pořádku. Navíc v jeho prospěch, jak Bláha uvedl, bylo, že se uskutečnily rovnou tři rekognice.
Při dvou z nich hledala česká tenistka pachatele podle fotografií.
„Při první rekognici bylo poškozené ukázáno dokonce 76 fotografií, z nichž nikoho neoznačila, musela tak nejen tehdy, ale i později počítat s variantou, že pachatel se mezi poznávanými osobami nemusí nacházet,“ uvedl Bláha.
Naposledy musela útočníka poznat mezi několika figuranty, mezi nimiž byl i Žondra. Navíc měla situaci ztíženou tím, že všichni měli na sobě stejnou pokrývku hlavy.
„Je potřeba znovu vyzdvihnout, že (celkově zcela věrohodná) poškozená označila obviněného vždy s vysokou mírou jistoty, přestože jej poznávala z vyššího počtu figurantů, než stanoví zákon,“ podotkl Bláha.
Nejvyšší soud také zmínil, že si pachatel nevybral Kvitovou náhodně. „Odvolací soud poukázal na výrazné sklony obviněného k páchání majetkové trestné činnosti v kombinaci s jeho neutěšenou finanční situací (vysoké dluhy) a správně dovodil zištný motiv jeho trestného činu,“ napsal Bláha.
Podle odvolacího Vrchního soudu v Olomouci útočník, který neměl na tenistku osobní vazbu, nevnikl do jejího obydlí z důvodu vybití si bezdůvodné agrese.
„Naopak zcela logický je, vzhledem k nedobré finanční situaci obžalovaného, závěr o motivu zištném. Poté, co způsobil obžalovaný poškozené zranění, což nebylo v jeho původním scénáři, byl evidentně zaskočen, jak ostatně potvrzuje ve své výpovědi poškozená Kvitová, a požadoval po ní poskytnutí časového prostoru, v němž zjevně hodlal zvážit svůj další postup,“ uvedl soudce Vladimír Rutar z Vrchního soudu v Olomouci.
Radim Žondra od počátku tvrdil, že Kvitovou v jejím bytě nenapadl. Zpochybnil rovněž zajištění pachových stop, jež policisté našli na dvou místech mikiny napadené tenistky a které vedly k Žondrovi. Nelíbilo se mu ani to, že soud nevyslechl některé svědky, kteří mohli mluvit v jeho prospěch.
Další svědky, kteří měli jeho verzi potvrdit, pak soud označil za zaujaté. Šlo o spolupracovníky Žondry, z nichž někteří se dokonce označili za jeho dlouholeté kamarády. Navíc problematické podle soudu také bylo, že před jejich výslechem se uskutečnila „informativní schůzka“ u bývalé Žondrovy obhájkyně.
