Češi preferují české lentilky, třebaže je tam míň čokolády, hájí dvojí kvalitu výrobce

Podle Jany Kolaříkové je schválená směrnice bezzubá a dvojí kvalita potravin potrvá i po zásahu europoslanců.

To, že s ní dvojí kvalita ani po zásahu EU nezmizí, si myslí i Vratislav Janda, manažer pro korporátní záležitosti společnosti Nestlé ČR. Podle něj se to ale právě této firmy netýká. „To je praktika, kterou prostě někteří podnikatelé dělají a správně se proti tomu bojuje. My máme stejné standardy zleva doprava, ze severu na jih a z východu na západ. Nás se to jako společnosti úplně netýká,“ řekl v Duelu Janda.

Eurokomisařka Věra Jourová (ANO) označila dosažený kompromis za úspěch české politiky. Většinu českých zástupců v europarlamentu, včetně jejích kolegyň z ANO Dity Charanzové a Martiny Dlabajové, ale výsledek několikaletých debat zklamal. Norma obsahuje četné výjimky, a je proto podle kritiků bezzubá.

Přísnější verze směrnice by výrobky se stejným obalem a jiným obsahem prostě zakázala. Ta schválená je ale de facto povoluje, pokud rozdíly ve složení výrobci dokážou obhájit. Relevantními důvody mohou být „získávání místních přísad”, požadavky vnitrostátních předpisů nebo „prokazatelné preference spotřebitelů”.

Pořad A DOST! přitom ukázal, že je řada výrobků, které si naši němečtí sousedé koupí v odlišné kvalitě.

„Není to tak, že by Češi měli rádi méně čokolády, ale v případě lentilek preferují takové lentilky, na které jsme do začátku 20. století zvyklí,“ hájí rozdílné složení sladkosti a německé obdoby cukrovinky Vratislav Janda.

„To jsou přesně ty klamavé praktiky v praxi, protože výrobce použije podobný obal, podobný název a deklaruje, že ten výrobek je stejný. Ale vlastně stejný není,“ říká Jana Kolaříková.

„Srovnáváme tady hrušky se švestkami. Obaly jsou velmi podobné s tím, že mají úplně jiné obchodní jméno,“ odmítá Janda kritiku, že obě sladkosti mají téměř identický obal i tvar. Německá verze ale obsahuje více čokolády.

Podle Vratislava Jandy mají navíc zákazníci moc nad výrobky i ve svých rukách. Stačí produkty bojkotovat. „Uvádějí se takové ty dva křiklavé příklady, jeden byl lančmít, druhý rybí prsty, to jsou praktiky, které nepatří na trh a navíc ani jeden z těch výrobků už na trhu není, protože to lidé nekupovali,“ dodal Janda.

„Tady se pořád mluví o tom, že to břemeno máme předávat spotřebitelům. Já se ptám, proč máme lidi přesvědčovat, aby trávili svůj čas nějakým dokazováním, když ho mohou trávit mnohem smysluplněji,“ odmítá takový nápad Kolaříková.

Právě specifickými chutěmi českého zákazníka výrobci často rozdílné složení produktů pro západní, středoevropský a východoevropský trh hájí. Četné testy, například Vysoké školy chemicko-technologické či spotřebitelské organizace dTest, ale prokázaly, že někteří globální výrobci klienty z našeho regionu šidí. Namísto kvalitních tuků užívají levný palmový, cukrovinky barví místo přírodními barvivy těmi umělými a místo masa dávají do konzerv jen zbytkový separát. Podle české eurokomisařky jsou výrazné rozdíly v kvalitě výrobků zakoupených v různých zemích asi u 30 procent testovaných vzorků. Typickým příkladem jsou rybí prsty. V Německu a Rakousku s 60 % masa, v tuzemsku může být objem poloviční.