Netflix je peklo, říká režisér Nabarveného ptáčete Marhoul

Nabarvené ptáče Václava Marhoula slaví další úspěch. Tentokrát se černobílý snímek na motivy slavného románu Jerzyho Kosińského dostal do užší nominace na oscarovou sošku. Akademie ho vybrala mezi deset nejlepších neanglicky mluvících filmů za rok 2019.

Není ale tajemstvím, že se Marhoulův film s rozpočtem 175 milionů korun potýkal s finančními problémy. I přes úspěch a účast na mezinárodních festivalech tak snímek pravděpodobně skončí ve ztrátě. Přesto je užší nominace velkou pomocí: „Pokud film dostane tu a tu cenu nebo nominaci, jeho cena se zvyšuje,” vysvětluje režisér nominovaného snímku Václav Marhoul pro Seznam.

Podle Marhoula byl největší problém ve financování Nabarveného ptáčete v prostém faktu, že měl opravdu vysoký rozpočet. „Na české poměry je to hodně vysoko. Když ale film někde uvádím, neopomenu zažertovat, že z amerického pohledu se dívají na nízkorozpočtový film,” srovnává režisér poměry v Česku a v zahraničí.

Bez zahraniční koprodukce to nešlo: „Ten film je černobílý, dlouhý, se silným tématem, to je něco, co ani na mezinárodním poli není jednoduché profinancovat. Neřku-li nemožné,” doplňuje Marhoul. S fenoménem streamovacích platforem a jejich úspěchy na poli kvalitní kinematografie se však dá diskutovat o tom, zda není klasická filmová distribuce poněkud zastaralá.

„Otázka Netflixu je hrozně zajímavá,” přiznává Václav Marhoul a dodává: „Je totiž pro film jako médium katastrofální.” Podle režiséra je kvalita přehrání doma a v kině naprosto nesrovnatelná. „Vy uděláte film, který má širokoúhlý formát, a smícháte ho ve zvuku, kdy má 76 zvukových kanálů, a potom se na to někdo podívá na mobilu a slyší to stereo a vidí v úhlopříčce dvanáct centimetrů? To je peklo,” komentuje Marhoul.

Hovoříme o určitém fenoménu v distribuci filmových novinek skrze streamovací služby typu Netflix, HBO Go, Hulu nebo Apple TV. Na všech těchto platformách si divák předplatí desítky filmů i seriálů všech možných kvalit. Poslední dobou však tyto společnosti začaly produkovat snímky, které dosahují na nejvyšší filmová ocenění.

Oscara za cizojazyčný film vyhrál loni černobílý film Roma z dílny Netflixu. Drama odehrávající se ve čtvrti Mexico City režíroval i napsal Alfonso Cuarón. Odvaha distribuovat film na streamovací platformě, vysoká kvalita a následný světový úspěch vyrazil dech všem skeptikům televizní zábavy. Cuarón s Netflixem dokázali, že na dobré filmy se nemusí chodit do kina, ale diváci je rádi vstřebají i v teple svých obývacích pokojů.

Netflix původně držel svoje filmy mimo kinosály, v případě Romy ale dostal publikum před velké plátno. Pravděpodobně i kvůli tomu, aby se filmu „zvýšila prestiž”, když se začalo „šuškat” o oscarovém potenciálu. Samozřejmě ale hlavně proto, že díky cenným soškám na Netflix přicházejí další diváci.

Aby se ale Netflix mohl ucházet o pozornost americké akademie, musí daný snímek setrvat alespoň sedm dní v kinodistribuci na území Spojených států. Letos tedy například film Irčan, rovněž z produkce Netflixu, představili rovnou na filmových festivalech i v kinosálech předtím, než se dostal v listopadu do výběru pro diváky, kteří si předplatili webovou službu.

Film Irčan (The Irishman) je příkladem další velké spolupráce slavného režiséra, v tomto případe Martina Scorseseho, a Netflixu. Hvězdně obsazený film s Robertem De Nirem, Al Pacinem a Joem Pescim byl jeden ze Scorseseho nejdražších snímků, s rozpočtem 159 milionů amerických dolarů. Na Netflixu se Irčan stal nejúspěšnějším filmem v historii platformy, za týden ho vidělo více než 26 milionů lidí. Úspěšný byl i nový snímek Marriage Story, který sesbíral šest nominací na Zlatý glóbus.

Velkým kritikem streamování filmů namísto uvádění do kin je režisér, držitel třech Oscarů, Steven Spielberg. „Jak se jednou uvážete k televiznímu formátu, máte televizní film,” řekl režisér v rozhovoru pro ITV News: „Samozřejmě, pokud je to dobrý počin, může vyhrát Emmy, ale ne Oscara. Nemyslím si, že filmy, které jsou v kinech necelý týden, by měly dosáhnout na cenu filmové akademie,” domnívá se Spielberg.

S tím souzní i Václav Marhoul. Podle něj je však kino nenahraditelné. „Kino je sdílená emoce, je to společenská záležitost a absolutně nesrovnatelně lepší zvuk a obraz,” argumentuje režisér. Přestože uznává, že budoucnost nejspíše opravdu patří tzv. VOD platformám (video na vyžádání), má důvěru ve filmového diváka. „Kina nevyhynou jako druhohorští ještěři,” dodává režisér Nabarveného ptáčete.