Článek
Měl to být jeden ze zákonů, který pomůže zaměstnancům i zaměstnavatelům postiženým nejen koronavirovou krizí, ale do budoucna také jinou mimořádnou událostí, třeba živelní katastrofou. Zkrácená práce, takzvaný kurzarbeit, se však zasekla v Poslanecké sněmovně a od 1. ledna 2021, kdy měl začíta platit, se bez ní zaměstnavatelé budou muset nejspíš obejít.
„V tuhle chvíli to vypadá bledě na to, aby se to stihlo do 1. ledna,“ říká předkladatelka zákona, ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD). Zákon přitom prosadila na vládu už v září, 25. září ho vláda projednala a poslala do Poslanecké sněmovny. A tam se zákon zasekl.
Sice prošel prvním čtením a poté i výbory, ale dál se nedostal. K jeho projednání ve druhém čtení se poslanci mohou vrátit až po 7. prosinci.
A to je hodně šibeniční termín. „Máme tu ale ještě třetí čtení a Senát, ten to možná vrátí. Pak podpis prezidenta, Sbírka zákonů,“ vyjmenovává ministryně Maláčová, co by se teoreticky mělo stihnout do konce roku.
Podpisem prezidenta a zveřejněním ve Sbírce zákonů však cesta kurzarbeitu nekončí. Je nutné ho ještě připravit technicky. „Potřebujeme alespoň měsíc na to, abychom se připravili, podle toho, v jaké podobě bude zákon schválen,“ říká Maláčová. Vyřešit prý bude nutné zejména IT řešení a podobné záležitosti.
Novela zákona o zaměstnanosti, pod kterou se kurzarbeit skrývá, měla pomoct vyřešit nepříjemnou situaci firmám, kterým kvůli epidemii koronaviru poklesly zakázky a ony tak nemají dost práce pro všechny zaměstnance.
Podle původního návrhu, který schválila vláda, by pracovník mohl zůstat doma jeden až čtyři pracovní dny v týdnu, tedy 20 až 80 procent pracovní doby. Za neodpracované hodiny mu stát má vyplatit 70 procent čistého, nejvýš ale do celostátní průměrné mzdy. Podpora se může vyplácet maximálně rok.
Byť se vláda na tomto návrhu ke konci září shodla, ministryně Maláčová tehdy shodu označila za „krvavý kompromis“. Dobrému jménu zákona nepomohla ani pozdější vyjádření premiéra, podle nějž se nepovedl a nikdo s ním není spokojený.
Při prvním čtení ve Sněmovně ho ostřelovala i opozice, která k němu vytvořila řadu pozměňovacích návrhů. Je jich celkem 42 od poslanců napříč politickým spektrem.
Na přelomu října a listopadu prošel i výbory. Výbor pro sociální politiku ho doporučil schválit, hospodářský výbor doporučil pozměňovací návrhy.
Podle změn navržených hospodářským výborem by podpora měla být ne maximálně na rok, ale maximálně na půl roku. Poslanci zároveň doporučili vložit k podpoře i odstavec, který by nařizoval vrátit státní podporu zaměstnavateli, jenž by do 6 měsíců po skončení doby podpory zrušil podporované pracovní místo a se zaměstnancem ukončil pracovní poměr.
Výbor navrhuje také to, aby zaměstnanci za neodpracované hodiny získávali místo maxima 70 procent čistého platu jen 65 procent hrubého. Chtějí také snížit počet neodpracovaných dnů, za které by byl kurzarbeit proplácen.
Podle ministerského návrhu by stačilo, aby lidé chodili do zaměstnání jen jeden den v pracovním týdnu. Což se však nelíbilo zejména pravicové opozici, podle níž by tak stát pomáhal udržovat i takzvaně mrtvá pracovní místa, na která se lidé po krizi už nemusí vrátit.
A co tedy bude s kurzarbeitem dál? „V tuhle chvíli tak, jak jsou nastavené sněmovní lhůty, se ten zákon nestíhá. Teď jsem k tomu měla celý týden celou řadu schůzek. Pokusím se druhé čtení dát na příští týden, potřebuji na to ale většinu ve Sněmovně,“ uvedla 25. listopadu Maláčová, která by zákon ráda projednala v legislativní nouzi. To se jí však už u prvního čtení prosadit nepodařilo.
Jestli se kurzarbeit nepodaří Sněmovnou ani Senátem protlačit včas, „zaskočí“ za něj podle ministryně zatím program Antivirus, který se bude muset prodloužit. „Nikdo nezůstane bez peněz,“ slibuje Maláčová, podle níž má však být kurzarbeit lépe řiditelný a pro zaměstnavatele i zaměstnance lépe čitelný.
Do budoucna by zkrácená práce neměla být jen pro podniky zasažené koronavirovou krizí, ale pro firmy v jakékoliv kritické situaci zapříčiněné jakoukoliv epidemií či živelní katastrofou, při které by o vyhlášení kurzarbeitu mohla vláda rozhodovat i regionálně. Opozici se však fakt, že by o něm měla rozhodovat vláda, nelíbí, a raději by přenesla tuto zodpovědnost na úřady práce.
