Kurz jako Babiš? Proč Rakousko svrhlo svého „korupčníka“

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Stejného dne rezignoval rakouský kancléř Sebastian Kurz a český premiér Andrej Babiš prohrál volby. To podle německy psaných médií dokazuje, jak jsou obě země i jejich vládci od základu podobní. Příkladem může být text „Milujeme korupci“ z týdeníku Zeit, ve kterém spisovatelé Jaroslav Rudiš za Čechy a David Schalko za Rakušany popisují, proč oba národy bývalé habsburské monarchie tak snadno podléhají populistům typu Babiše nebo Kurze.

„Vidíte, u nás také vládne korupce,“ zněla v uplynulých dnech uvítací věta rakouských domorodců, když přijela návštěva z Česka.

Devátého října skutečně odstoupil kancléř Kurz a Babišovo ANO prohrálo na pásce s konkurenční koalicí Spolu. Termín „korupce“ bývá v německy mluvících zemích s Babišem spojován kvůli jeho dlouhodobému střetu zájmů, Kurz musel rezignovat, když ho policie začala vyšetřovat kvůli podplácení médií.

Nejvěcnější zprávu o tom přinesl vídeňský týdeník Profil. Rakouské ministerstvo financí a spolkové země dohromady rozdělují tištěným médiím reklamu za více než 200 milionů eur ročně. Nejvyšší částku až osm eur na průměrný počet čtenářů inkasuje každoročně neplacený bulvární deník Österreich, ostatní velké deníky včetně slavného Kronen Zeitungu obvykle jen polovinu. Stojí za tím temný záměr, jak policie zjistila kontrolou smartphonu Kurzova blízkého spolupracovníka Thomase Schmida. V roce 2017 si Schmid s Kurzem vyměňovali SMS zprávy o tom, jak se přes Österreich daří publikovat „cinklé“ průzkumy. V některých případech byly průzkumy od firmy Research Affairs ke Kurzovi až o pět procent příznivější než šetření všech ostatních agentur.

Také díky zmanipulovaným průzkumům získal Kurz dostatečnou popularitu, aby před čtyřmi lety nahradil v čele Lidové strany Reinholda Mitterlehnera a poté vyhrál volby.

Policie zatím vyšetřování neukončila, k pádu kancléře to ovšem stačilo. Veřejnost totiž šokoval slovník, kterým Kurz se Schmidem komunikovali. Zasloužilí hejtmani z Lidové strany pro ně byli „staří debilové“, Mitterlehnera označovali jako „riesen Arsch“ (doslova „obrovská prdel“, ve smyslu neschopného člověka, který si svou funkci vyseděl). Potvrdilo se tak podezření, že Kurz není ten sympatický mladík, kterého by si každá hospodyně přála jako zetě, ale vulgární floutek z nočních podniků dekadentní Vídně.

Kurzův příběh má s Babišem styčné plochy. Jejich vztah byl navíc přátelský do té míry, že rakouský kancléř oceňoval, jak se český kolega obouvá. Přesto lze příběh obou vůdců zaměnit jen na první pohled.

Vidět to je už v rychlosti, se kterou byl Kurz ve funkci nahrazen. Sousedé měli již dva dny po rezignaci nového kancléře, diplomata Alexandera Schallenberga. Podle novinářů na tom měl hlavní zásluhu prezident Alexander Van der Bellen, který s přehledem domluvil kompromisní řešení mezi vládními lidovci a Zelenými. Podobně se už osvědčil už při prvním pádu Kurzovy vlády před dvěma lety, proto chvalozpěvy v novinách neberou konce.

„Vždycky uklidní, když alespoň jedna instituce v republice zůstává v klidu a hladce funguje,“ napsal třeba Profil, který ocenil i prezidentův „kultivovaně uvolněný humor“. Česko má stejně starého a zkušeného prezidenta, ovšem jeho zdravotní kolaps se stal jedním z důvodů, proč dva týdny od Babišovy porážky nebyl nikdo ani pověřen, aby sestavil novou vládu.

Rozdíl je i v tom, že Kurz má v rakouské politice stabilnější roli než Babiš v Česku. Tuzemský miliardář míří do opozice, rakouský exkancléř převzal vedení nejsilnějšího poslaneckého klubu ve sněmovně. Ještě důležitější je fakt, že šéfem úřadu kancléře zůstal také za Schallenberga Bernhard Bonelli (rodným jménem Adamec), absolvent předních světových univerzit, zásadový katolík a dlouholetý Kurzův přítel. V rakouském vládním systému má šéf kancléřského úřadu větší slovo než řadový ministr, a jak píše týdeník News, právě proto může Bonelli pro bývalého kancléře vládu kontrolovat i nadále.

Vliv Kurze, Bonelliho a dalších lidí z okolí bývalého kancléře v nejbližší době sotva oslabí. Nejde jen o to, že lidovci nemají aktuální náhradu, Kurzův tým se neomezoval jako Babiš na populismus, ale dokázal také během let změnit přístup lidovců k vládě. Vycházel přitom z ideologie, kterou vytvořil další Kurzův souputník Stefan Steiner podle teorie „původního stavu“ od anglického myslitele Johna Rawlse. Rawls objevil, že u mladých lidí nezáleží na tom, jestli patří do chudé, či bohaté rodiny, nezáleží na barvě pleti ani zemi původu. Do určitého věku mají všichni, včetně přistěhovalců, stejnou možnost se společensky uplatnit, pokud ovšem sami chtějí. Tak dnes zní jádro lidovecké politiky především vůči přistěhovalcům, kteří se v Rakousku mohou do většinové společnosti „integrovat výkonem“.

Recept přitom může podle Steinera fungovat jen v případě, že lidovci opustí svou obvyklou strategii a nikdy nevstoupí do velké koalice se sociálními demokraty, kteří demotivují nejen přistěhovalce bezhlavým rozdělováním dávek. Opustit nový přístup zavedený Kurzem nikdo mezi lidovci nezamýšlí, proto také nedává velký smysl měnit Kurze.