Zrádci: Lež a faleš vyhrála nad pravdou a láskou

Zápletka Zrádců je jednoduchá – skupina soutěžících přijíždí na odlehlý starý hrad a hraje variaci na Městečko Palermo. Část z nich se totiž tajně stává vrahy – zrádci – a postupně odstraňuje ze hry své protihráče a zároveň se snaží vyhnout odhalení. Do toho plní různé mise a úkoly, získávají výhody. Poslední „přeživší“ získá tučnou finanční odměnu.

Původem nizozemský nápad má za sebou už americkou, australskou nebo velice oblíbenou britskou mutaci. Nejedná se přitom o klasickou reality show, na kterou už jsou diváci často alergičtí. Využívá kulturně přenositelné záliby v party hrách a deskovkách, v detektivkách po vzoru Agathy Christie či v kontrastu a kooperaci různých individualit. Ty přitom nemusí být samy sebou – do soutěže můžete přijít v roli naivní nanynky, jen abyste všechny obehráli.

Česká verze se naštěstí vyvarovala chyb většiny podobných tuzemských předělávek, které se snaží ozkoušené zahraniční formáty inovovat a „vylepšovat“ natolik, že se pak dají jen těžko sledovat (zdravíme Survivor Česko). Opatrnost diváků proto byla na místě, režisér Markus Krug se však velice správně nesnažil znovu vynalézt kolo a většinu herních principů zachoval. Show je tak dynamická, chytlavá, plná zvratů i komických situací, které by často nevymyslel ani sebelepší scenárista. To vše přispívá k rychlému „zmemovatění“ různých situací a následnému většímu dosahu soutěže, která si získávala pozornost hlavně díky šeptandě.

Šťastnou ruku měl Krug i v případě moderátora. Angažoval stále lepšího a lepšího Vojtěcha Kotka, který si „hradního pána“ užíval s velkým gustem a plně pochopil, co se po něm chce – připomínat pravidla, rozdávat úkoly soutěžícím a vše z dálky ironicky glosovat. Prim tak hrají jednotliví soutěžící, ačkoliv jen jedna působí dojmem, že věděla, do čeho jde.

Nikoho lepšího než Nicole si totiž tvůrci české mutace Zrádců do rozjezdu nemohli přát. Bývalá soutěžící Miss ČR a modelka se na detektivní hru evidentně připravila, měla taktiku a zároveň si uchovávala schopnost improvizace. Sledovat její cestu soutěží se pak podobalo skutečné detektivce, kdy není do poslední chvíle zřejmé, zda se podaří pachatele dopadnout.

Zrádci se však do dějin české televizní zábavy zapíší ještě z jednoho důvodu. Navzdory tomu, že klasická sledovanost byla tristní, show se stala fenomenálním úspěchem, který i po skončení přiživují další a další články o reakcích jednoho z účastníků na šokující skutečnost, že zmíněná soutěžící v show založené na lži a přetvářce, považte, lhala a přetvařovala se!

Zrádci přitom v televizi prohrávali jak s premiérovou detektivní sérií Záhadné případy na Nově, tak i s reprízami na ČT. V polovině série spadla sledovanost dokonce na mizerných 300 tisíc diváků, což by ještě před pár lety znamenalo odsun do horšího nočního slotu, či dokonce zrušení pořadu.

Zrádci tento neblahý osud dokázali zvrátit. Zachránily je moderní technologie a nové způsoby distribuce obsahu. Zvlášť mimořádný byl dosah mezi mladým publikem – pořad získal na sociálních sítích přes 60 milionů impresí a instagramový profil je vůbec nejúspěšnější ze všech světových mutací.

Přesun na internet signalizuje i příliv nových předplatitelů pro streamovací službu Prima+, kde diváci mohli se zpožděním dohnat epizody, které kvůli svému nezájmu prošvihli. Prima podpořila zájem i podcastovými rozhovory s tvůrci, guerillovými reklamními kampaněmi, například pochodem postav v kápích po Praze nebo tajnými projekcemi pro influencery, aby si organicky zvýšila dosah.

Po velice dlouhé době (ne-li vůbec poprvé) se tak v Česku navzdory omezeným prostředkům podařilo vyprodukovat televizní show se světovými parametry, od produkce přes soutěžící až po reklamu. A to není úplně málo.