Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Milovníci divadla ji znají z četných rolí, které ztvárnila ve Studiu Ypsilon - vždyť na prknech Ypsilonky prvně stanula už na konci 60. let minulého století. Pro televizní diváky pak asi navždy zůstane lehce potrhlou a těžce snesitelnou tetou Kateřinou z legendárního Saturnina.
Jana Synková zemřela, bylo jí 80 let.
O její smrti informoval na svém webu Blesk, který se o skonu herečky dozvěděl od kameramana Václava Duchka. „Podle něj herečka zesnula dnes v noci na 28. prosince v sanatoriu v Mníšku pod Brdy po dlouhém boji s nemocí. Podle něj už nevnímala a její už tak špatný stav zhoršila zpráva o smrti manžela. Jana Schmida, který zemřel letos v červnu, tak přežila jen o půl roku,“ uvedl Blesk.
Česko-Slovenská filmová databáze (ČSFD) v profilu herečky připomíná, že se Synková sice narodila do rodiny pražského advokáta, umělecké geny se na ni však přenesly po prarodičích z matčiny strany: dědeček Richard Josef Menšík a babička Emílie Herrmannová-Menšíková byli významnými osobnostmi vinohradského divadla ještě před vznikem republiky.
Synková se na hereckou dráhu připravovala vlastně od malička. Chodila na recitaci, do dramatického kroužku, po maturitě se stala elévkou mladoboleslavského divadla.
„Herectví je jedno z různých druhů umění. V dětství jsem k němu inklinovala nejvíc. Vydrželo mi to na celý život. Chtěla jsem být i spisovatelkou, hodně jsem četla a psala. Toužila jsem se stát i baletkou, k tomu jsem měla prý přirozené vlohy, ale babička mi to jako bývalá primabalerína rozmlouvala,“ svěřila se před lety.
Vystudovala DAMU, ještě v průběhu studií prošla experimentálním divadlem Maringotka (1964-1965). „Po absolutoriu získala angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1967-1969). Tady si odehrála vedlejší role v moderním i klasickém repertoáru, za zmínku stojí její role Evy v Kunderově hře Ptákovina, která měla v Liberci světovou premiéru,“ dodává ČSFD.
Pak už následovalo Naivní divadlo Liberec, které se posléze změnilo v Ypsilonku - a ta se pro Synkovou stala domovským přístavem. „Z jejích divadelních rolí stojí za zmínku Král Ubu, Třináct vůní, Dvanáct křesel nebo Rusalka,“ připomíná server.
Herečka Jana Synková na snímku ze srpna 1993 během natáčení Saturnina.
Ypsilonku milovala: „Tam je humor součástí improvizace jako nadhled nad určitou danou situací a jde o různé souvislosti. Když se takhle podíváte na svět, tak hodně věcí je k smíchu. Humor kolegů mi velice sedí. Ypsilonský humor má však charakter stavebních kamenů. Souvisí s poetikou,“ svěřila se před lety.
Před televizní a filmovou kamerou ztvárnila bezmála stovku rolí, pamatovat si ji můžete třeba z filmů Kalamita či Hra o jablko režisérky Věry Chytilové. Její odraz později ztvárnila ve snímku Kamenný most z poloviny devadesátých let. Diváckou popularitu si vedle tety Kateřiny vydobyla i psycholožkou Kudlákovou ze série Byl jednou jeden polda. Nebo jako „univerzální drbna“ Horáčková z Babovřesek Zdeňka Trošky.
Přátelé o ní říkali, že všechny tyto role energických „babizen“ jdou proti jejímu vlastnímu naturelu. V soukromí byla spíše uzavřená, což sama uznávala. „V divadle se traduje taková omšelá věta, že herec hraje nejlépe to, čím sám není,“ řekla před šesti lety Magazínu Mladé fronty DNES. „Takže ono na tom asi něco bude. Na DAMU nám profesor Nedbal říkal, že krok na jevišti je jako krok do jiné dimenze a že v tom okamžiku je všechno jinak. Tak jsem to přijala a vyhovuje mi to. Vyloženě s chutí jsem hrála tetu Kateřinu v Saturninovi. Takových rolí je málo. Úplně dokonalých tvarem, navíc ta vizáž první republiky.“
Své další tvůrčí aktivity dala Synková najevo psaním, je autorkou divadelní hry Začarovaný vůl (1995), psala také písňové texty nebo eseje, dodává ČSFD.
