Zemřel Rjúiči Sakamoto, oscarový skladatel a průkopník elektronické hudby

Sakamoto se v posledních letech léčil s rakovinou. Byl jedním ze zakladatelů a klávesistou průkopnické skupiny elektronické hudby Yellow Magic Orchestra. Několikrát byl také nominován na cenu Grammy.

Kromě filmu Poslední císař složil hudbu k dalším více než 30 snímkům. Prvním byl film Veselé Vánoce, pane Lawrenci, dále mimo jiné Malý Buddha, Femme Fatale či Revenant Zmrtvýchvstání. Ve filmech Veselé Vánoce, pane Lawrenci a Poslední císař si i zahrál.

Sakamoto byl bojovníkem proti jaderné energii a ekologickým aktivistou. Na desku Out of Noise (2009) nahrál zvuk tajícího ledovce, části alba async (2017) zahrál na rozladěné piano, které bylo zatopeno při tsunami v japonském Tóhoku v roce 2011, připomíná americká rozhlasová stanice NPR.

V roce 2014 se léčil s rakovinou krku. Nemoc překonal, ale v lednu 2021 na svých internetových stránkách oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina konečníku, uvedla agentura Reuters.

„Nemáme slov. Je nemožné přecenit význam, který Rjúiči Sakamoto měl na svět hudby i filmu, ovlivil to, jak dnes slyšíme svět. Díky za všechno,“ loučilo se s japonským hudebníkem na sociální síti Twitter americké vydavatelství Light In The Attic.

Sakamoto dokázal za svůj život zásadně ovlivnit hned několik odvětví hudby — pop, ambient, filmovou hudbu, ale i techno. Vše hlavně s pomocí piana. Sakamoto byl vyhlášený klavírista, jehož zásah do současné hudby jde vystihnout s pomocí videa, které nyní putuje po sociálních sítích. Hře Rjúiči Sakamota na něm obdivně přihlíží David Bowie.

„Rjúiči rychle pochopil, že budoucností hudby nemusí být nutně jeden specifický žánr, ale spíš nečekaná kombinace různých stylů,“ řekl deníku New York Times o japonském hudebníkovi jeho dlouholetý spolupracovník Carsten Nicolai alias Alva Noto, s nímž Sakamoto natočil několik kolaborativních desek, včetně soundtracku k filmu Revenant Zmrtvýchstání s Leonardem DiCapriem.

Sakamoto dlouhodobě spolupracoval také s britským zpěvákem Davidem Sylvianem nebo s rakouským kytaristou a producentem Christianem Fenneszem.

Zatímco v začátcích kariéry se vystudovanému klavíristovi podařilo do japonského mainstreamu po vzoru německých Kraftwerk protlačit hudbu syntezátorů a samplerů, později se přesunul k volnějšímu, ambientnímu stylu.

„Chtěl jsem slyšet ten dozvuk,“ vysvětloval Sakamoto serveru The Creative Indenepdent, proč v pozdní části kariéry své kompozice rozvolnil, „Chci méně not a více pomlk. Pomlk, ne ticha. Pomlka pořád rezonuje. Chci si ten dozvuk užít, slyšet, jak roste.“

Sakamoto se narodil do rodiny módní návrhářky a literárního editora, který spolupracoval s předními japonskými spisovateli jako Jukijo Mišima nebo Kenzaburó Óe. Hru na klavír začal slavný japonský hudebník studovat v šesti letech. Skládat nepřestal až do konce života.

„Upřímně nevím, kolik let mám ještě před sebou,“ řekl ve filmovém dokumentu Coda, „nic neberu jako jistou věc. Ale jedno vím: chci dál dělat hudbu. Hudbu, kterou se nebudu stydět tu po sobě zanechat. Smysluplnou hudbu.“

Když mu diagnostikovali rakovinu krku, vydal oceňované, intimní album jménem async. V roce 2022, rok po další diagnóze rakoviny, následovala Sakamotova poslední deska, 12. „Chtěl jsem se ponořit do hudby. Měl jsem tušení, že by mohla mít léčivé účinky na mé tělo a duši.“

Svůj poslední koncert odehrál Rjúiči Sakamoto loni v prosinci v Tokiju.