Článek
Vrba mlátička, mozkomor, smrtijed. To všechno jsou „výtvory“ kreativní dvojice bratrů Vladimíra a Pavla Medkových, díky kterým se český překlad stal jedním z mála na světě, v němž se například pro označení kouzelnické školy nepoužívá původní anglické slovo Hogwarts, nýbrž Bradavice, a kde se na koštěti nesoupeří ve hře quidditch, nýbrž famfrpál.
Jak na svých sociálních sítích informoval měsíčník pro světovou literaturu PLAV, oceňovaný překladatel Vladimír Medek zemřel. Odešel v pátek 2. září ve věku 82 let.
Jeho bratr Pavel zemřel již před sedmi lety. Společně přenesli do českého jazyka sedmidílnou ságu britské spisovatelky J. K. Rowlingové o Harrym Potterovi.
„Ačkoliv byl Harry Potter přeložen do 75 světových jazyků, ten český je opravdu výjimečný díky představivosti bratrů Medkových a způsobu, jakým přeložili všechna neobvyklá jména,“ svěřil se před dvěma lety v rozhovoru pro Seznam Zprávy tehdejší velvyslanec Spojeného království Nicholas Archer. „Vladimírovi a jeho bratru Pavlovi dlužíme velký dík“.
Vladimír Medek sám překládal první dva díly, s bratrem se pak podělili o zbývající. „Prakticky současně se měla překládat trojka a čtyřka, no a ta čtyřka má 610 stran,“ vysvětloval v rozhovoru pro Český rozhlas.
Tam také popsal, jak se vůbec ke kouzelnické sáze dostal. „V roce 1998 mi ji dali z Albatrosu, jestli se na ni nechci podívat, a pokud se mi bude líbit, že bych ji mohl přeložit. Takže já jsem ten překlad odevzdal a zapomněl na to – s tím, že to je hezká knížečka, no a tím že spolu končíme. Teprve když jsem dostal z Albatrosu druhý díl, tak jsem si řekl, aha, první díl měl úspěch, takže paní autorka napsala druhý, ha, nastavovaná kaše. Mně trvalo půl roku, než jsem tu knížku se odvážil, našel chuť přečíst. Četl jsem ji o dovolené a přitom jsem si náhodně koupil noviny, v kterých jsem se dozvěděl, že příběhů Harryho Pottera má být sedm a v Anglii že vypukla Potteromanie. Já jsem na mou duši nevěděl, do jakého ohně jsem to strčil prsty.“
Expert na Marquéze ze sklárny
Vladimír Medek vystudoval ekonomii, ale do širokého povědomí pronikl jako překladatel. Vedle angličtiny překládal také ze španělštiny a portugalštiny.
Absolvoval Vysokou školu ekonomickou a od roku 1965 pracoval ve sklářském průmyslu. Počátkem 60. let pobýval pracovně na Kubě, od roku 1991 ve Španělsku.
Knižně publikoval od roku 1963, ale známým se stal především jako překladatel ze španělštiny a angličtiny. Přeložil například Sto roků samoty a Dobrodružství Miguela Littína v Chile od Gabriela Garcíi Márqueze, také díla Maria Vargasse Llosy či z angličtiny Sheckleyův sci-fi román Desátá oběť.
Před třemi lety mu Obec překladatelů udělila Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší beletristický překlad uplynulého roku. Získal ji za práci na knize Polský jezdec od Antonia Muňoze Moliny, kterou přeložil ze španělštiny do češtiny. Jde o částečně autobiografické vypravěčovo vzpomínání. Sleduje tragické, komické i absurdní zvraty v osudech Španělů, diktované mocenskými zápasy od zavraždění premiéra Juana Prima roku 1870 až do 90. let 20. století. Polský jezdec patří k nejúspěšnějším románům napsaným ve Španělsku po obnovení demokracie a řadí se mezi sto nejlepších španělských románů 20. století.
Román Sto roků samoty je podle Medka jednou z pěti největších knížek 20. století. Márquezův magický realismus je podle překladatele skutečnost a sen zároveň. Řada autorů, kteří se k tomuto stylu hlásí, zdaleka nedokázali to, co Márquez, řekl Medek v dřívějším rozhovoru s ČTK. „Dokáže v jednom odstavci jen tak bokem vypravovat příběh, který by někomu jinému vydal na román,“ vyzdvihl, co na Sto rocích samoty považuje za nejúžasnější. Román Márquezovi přinesl v jeho čtyřiceti letech první velký literární úspěch.
