Článek
O úmrtí informoval server iDNES.cz s odkazem na skladatele a zpěváka Pavla Skalického. „Zemřel Josef Zíma. Čest jeho památce,“ napsal na Facebooku. Podle webu Blesk.cz umělec dožil v domově pro seniory.
Josef Zíma, který se narodil roku 1932 v Praze, začal zpívat na gymnáziu. Po konzervatoři vystudoval divadelní fakultu, kde mezi jeho učitele krátce patřil i Oldřich Nový.
Jako herec začínal Zíma v benešovském divadle, jeho kariéru ale výrazně ovlivnil nástup televize. Spolu s Rudolfem Cortézem, Arnoštem Kafkou a Milanem Chladilem patřil k prvním zpěvákům pravidelně se objevujícím na obrazovkách, což závratně zvýšilo jeho popularitu.
Osudové se pro Zímu stalo setkání s Janem Werichem, který mu roku 1957 nabídl hostování v divadle ABC. V něm a Městských divadlech pražských poté strávil přes 30 let. „U pana Wericha stačilo koukat se z portálu, jak co dělá, jak mluví, to byla obrovská škola,“ vzpomínal Zíma. Za stejně zásadní ale označoval to, co se naučil od Miloše Nedbala na pražské DAMU nebo od režiséra Alfréda Radoka. Ten roku 1964 svěřil Zímovi roli Valléeho v inscenaci Hry o lásce a smrti francouzského dramatika Romaina Rollanda, uvedené právě v Městských divadlech pražských.
Koncem 50. let natočil Josef Zíma svůj nejslavnější film, Princeznu se zlatou hvězdou na čele, kde ztvárnil prince Radovana. Snímek režiséra Martina Friče vznikl volnou adaptací slovenské pohádky zaznamenané Boženou Němcovou. „Moje žena říkávala, že jsem doživotní princ,“ podotkl Zíma před časem.
Josef Zíma jako princ Radovan a Marie Kyselková coby Lada v Princezně se zlatou hvězdou.
Diváci znali jeho hlas také z ruské pohádky Mrazík. V české verzi namluvil Ivana, zatímco jeho manželka Eva Klepáčová, jež žila v letech 1933 až 2012, se ujala role Nastěnky.
Pěveckou kariéru začal Zíma u swingu, později se stal hvězdou pop-music a jako jeden z prvních v tehdejším Československu se věnoval rokenrolu. Od 70. let se však zaměřoval na dechovku a lidové písně, za něž získal tři zlaté a jednu platinovou desku.
Změna žánru mu prý problém nedělala. „Od dětství jsem s lidovkou coby Jihočech, náhodou narozený v Praze, přicházel do styku. Nakukoval jsem při tancovačkách do sálu a nejednu z písniček, které zpívám, znám už z té doby,“ říkal.
V tomto směru jeho zájem předurčilo zázemí kantorské rodiny, kde byla hudba na denním pořádku. Jako hoch začínal s klavírem, rodiče ho nutili hrát také na housle, už jako dospělý pak u táboráku bral do ruky kytaru. Když byl na vojně členem Uměleckého vojenského souboru, „správně dýchat“ při zpěvu jej učil slavný profesor Konstantin Karenin.
Když se Zíma v 50. letech začal objevovat v televizním vysílání, zpíval hlavně písně tehdy ještě neznámého klavíristy Jiřího Šlitra na texty Miroslava Horníčka. Mimořádný úspěch mělo později Zímovo účinkování v pořadu Zdeňka Podskalského Babiččina krabička, což bylo hudební pásmo ze staré Prahy. Po něm následovalo enormně úspěšné Sejdeme se na Vlachovce, kde zněly nejznámější písně při české dechovce.
Josef Zíma vystupoval do posledních let. „Jednak píšu a natáčím pravidelné rozhlasové pořady, a navíc nám teď dost vystoupení,“ vyprávěl ještě v roce 2022, kdy v zaplněném pražském Divadle ABC oslavil devadesátiny s herci Yvettou Simonovou, Pavlínou Filipovskou, Naďou Konvalinkovou nebo Ondřejem Kepkou. „Vždyť já tady už nemusím být pozítří, natožpak příští rok,“ varoval příznivce. Dlouhověkost podle svých slov „pobral“ po dědečkovi, který se dožil 94 let.
Josef Zíma v roce 2008 získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu, o sedm let později převzal Thálii v kategorii opereta a muzikál. Od prezidenta Miloše Zemana obdržel medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění.
