Článek
Ivan Vyskočil patřil ke klíčovým postavám poválečného českého divadla. Spoluzakládal pražské Divadlo Na zábradlí, spolupracoval s Jiřím Suchým.
Vyskočil byl autorem řady divadelních a rozhlasových her, napsal sbírky povídek a zahrál si také v několika filmech, například O slavnosti a hostech, Prodavač humoru, Kam, pánové, kam jdete, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Něžný barbar, Král Ubu či Hezké chvilky bez záruky.
O jeho úmrtí informoval prorektor Akademie múzických umění Jan Hančil na Facebooku. „Je to člověk, který byl neuvěřitelně celý. Nikdy jsem nezažil nikoho, kdo by byl tak soudržný, tak dokonale svůj a skrze své lidství, skrze svou zranitelnost, bojovnost, štědrost otevíral lidem celé světy,“ řekl Hančil ČTK.
Ivan Vyskočil ve filmu Jana Němce O slavnosti a hostech, jednom ze stěžejních snímků československé nové vlny 60. let.
Ivan Vyskočil se narodil v Praze 27. dubna 1929 v rodině knihařů. Absolvoval akademické gymnázium v Praze a po maturitě studoval v letech 1948-1952 herectví a režii na dramatické konzervatoři, později Divadelní fakultě AMU. V letech 1952-1957 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy psychologii, pedagogiku a filozofii.
Praxi podle portálu Paměť národa získával jako externí vychovatel v nápravných ústavech. V letech 1957-1959 vyučoval psychologii na DAMU.
V téže době začal vystupovat v Redutě spolu s Jiřím Suchým v představeních, která Ivan Vyskočil nazval text-appealy.
V roce 1958 spolu s Helenou Philippovou a Vladimírem Vodičkou založili Divadlo Na zábradlí, kde působil jako režisér, dramatik a herec. Po odchodu z Divadla Na zábradlí se v roce 1963 vrátil do Reduty, kde založil Nedivadlo.
Od šedesátých let spolupracoval s Československým rozhlasem jako autor a moderátor.
V době normalizace upadl Vyskočil v nemilost, přišel zákaz publikování i spolupráce se zahraničím. Jeho díla byla cenzurována nebo nesměla vycházet vůbec. Byl nucen opustit Redutu i Nedivadlo. Spolu se svými divadelními partnery pak kočoval po malých scénách v celé republice.
Od roku 1971 vyučoval herectví v Lidové škole umění v Josefské ulici v rámci kurzů pro pracující.
Po roce 1989 mohla jeho díla opět vycházet, některá byla převedena do televizní podoby. V roce 1992 založil katedru autorské tvorby a pedagogiky na DAMU a až do roku 2003 ji vedl. Poté na katedře stále vyučoval a byl členem akademického senátu DAMU, umělecké rady AMU a umělecké rady DAMU.
Za svou činnost dostal několik ocenění, v roce 2010 získal zvláštní cenu Kolegia pro udělování Cen Thálie za mimořádný přínos divadlu.
