Zelenka se pokusil natočit nový Most! Smát se ale budete spíš z trapnosti

Limity budí dojem, že tu chtěl někdo vytěžit dobový pojem boomerství. Natočit televizní srandu z českého severu o strejdovi s bříškem, který se díky úspěšnému podnikání, usnadněnému podváděním, cítí jako správný chlap. Při prosazování svých zájmů je ale legračně nemorální a emotivní.

Stojí na hereckém výkonu Aleše Hámy coby podnikatele Kadlece křičícího v motorkářské bundičce na různé postavy své názory a rozkazy, a chlácholící ty, po nichž něco chce. „Komunikace je uzavřená,“ oznamuje mu policista, když v úvodní scéně vjíždí autem na místo zablokované hnutím Limity růstu, seriálovou verzí organizace Limity jsme my. „Tvoje máma je uzavřená,“ zahlásí Háma a stočí volant přímo na louku, na níž stojí demonstranti. Na podobném levelu zůstane humor po celé dvě úvodní epizody. Je tak hrozně na první dobrou, až máte pocit, že tenhle scénář psal někdo, kdo dvacet let neviděl dobrý seriál a myslí si, že to stačí.

Nejde ale jen o to, že Limity nejsou v dialozích téměř nikdy vtipné. Většina scén působí genericky, neohrabaně nebo přímo trapně, vztahy mezi postavami nedávají smysl a verze reality, kterou nám líčí, nám tu naši nezjevuje v nijak zajímavém světle. Dá se z ní vyvodit jen to, že tvůrci přijde zábavný kontrast mezi dnešním rychle měnícím se světem a mikrosvěty buranských maloměstských podnikatelů. Bohužel mu přijde vtipný tak nějak automaticky, takže si s prohloubením postav nebo srozumitelností fikčního světa moc nelámal hlavu.

Poté, co Háma v roli Kadlece vjede na louku, ukáže nám kamera rigol a hrdina se svým autem nepochopitelně zahučí přímo do něj. Celá úvodní sekvence je provedená tak neohrabaně, že při ní spíš zvednete obočí, než aby vás rozesmála. Háma vystoupí, zanadává, nechává auto v rigolu, což taky nedává smysl, a vydává se vyřizovat pracovní záležitosti, tedy podplácení různých vysoce postavených žen, s nimiž spí jeho kolega –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hraje ho Jaroslav Plesl –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ aby měli zakázky.

Manželka Lenka v podání Veroniky Khek Kubařové, má „energeticky vyčištěnou“ kuchyň, v níž cvičí jógu. Po úvodní výměně s hlavním hrdinou můžete být zase zmatení tím, že tihle dva spolu tvoří pár. Nejenom kvůli tomu, že Kubařová, která pak v seriálu nosí klobouk a korálky, hraje ezo ženu, ale hlavně proto, že je nepravděpodobné, že by dva úplně rozdílní lidé, kteří na sebe většinu času křičí, spolu někdy byli. Syn, kterého hraje Maxmilián Dolanský, chystá akci na záchranu slepic z velkochovu, takže začínáme chápat, že hlava seriálové rodiny je něco jako Luďan z Mostu! Blbec, který má fajn syna. To potvrzuje i postava exmanželky, kterou Tatiana Dyková podává s vervou, s jakou by ve starém sitcomu hrála prostitutku z E55.

Co se dá s takhle rozdanými kartami hrát? Zdá se, že se Zelenka pokouší o komediální drama o muži, jehož vlastní imbecilita nakonec dovede k nějaké míře sebereflexe. Ubírá se k tomu přes nápad s pracovním úrazem zaměstnance, který je tak vážný, že se mu nedá smát, a linku konfliktu s manželkou. Ta se zamiluje do celebrity ekologického aktivismu, kterou hraje v úvodních dílech se sympatickou civilností Ondřej Brousek, někdejší Elien z Pelíšků.

I postavy Brouska, naivně hrající Kubařové a nováčka Dolanského jsou v seriálu za blbce, stejně jako další postavy. Může to působit spravedlivě, ale humoru to moc nepomáhá. Dolanský v roli teenagera Igyho tvrdí spolužačkám, že na videu z demonstrace nevidí svého tátu, protože „je to malý“. Jako by to byl důchodce, který si zapomněl brýle. Uploadovat video z vlastní akce ve velkochovu mu pak trvá několik dní.

Po šňůře seriálů iVysílání o mladých lidech, u nichž je vždycky diskutovaná míra autenticity vyjadřování a chování postav, to ukazuje až roztomile starosvětskou představu o tom, jak by takový ústecký gymplák mohl mluvit a přemýšlet. Kubařová zase ztvárňuje Kadlecovu manželku Lenku jako zamilovanou puberťačku. Těžko ale říct, jak jinak se dalo s tímhle scénářem hrát.

Zajímavý je přitom kontrast s Most!em Jana Prušinovského a Petra Kolečka, který Limity nejspíš inspiroval. I Luďan v podání Martina Hoffmana byl buranem z českého severu reprezentujícím nesnášenlivé boomerství. Jen místo Romů a trans lidí jsou tentokrát tématem ekologičtí aktivisté.

Hoffmanovi ale dával Most! možnost ukazovat různé polohy hlavního antihrdiny. Už jen ze srovnání strnule se pohybujícího Hámy a Hoffmana hrajícího mimikou i tělem a schopného být současně omezený trotl i třeba nejistý táta, vychází Limity špatně. Most! je nemožné prodat do zahraničí. Umožňuje rasistický a transfobní výklad, přestože se v něm vtipkuje primárně na učet transfobů a rasistů, a některé autorské volby jako obsazení Eriky Stárkové dabované Janem Cinou do role trans ženy jsou spíš bizarní než citlivé. Pořád je to ale výborně napsaný i zrežírovaný titul se skvělými hereckými výkony, mnohdy mimořádně vtipnými dialogy a funkčním timingem. Při vší své siláckosti dokonce dokáže i něco říct o životě na maloměstě a zdejších předsudcích.

A už v úvodních epizodách se snaží jít u hlavních postav alespoň mírně do hloubky, zatímco Limity se nejspíš rozhodly nás ubavit k smrti svou hloupostí a necitlivostí. Je zvláštní, že se Zelenka rozhodl vsadit na typ antihrdiny vytěžovaný pravidelně a nijak nereflektoval posun od plošších sitcomů k dramatickým komediím patrný v zahraničí ani facelift, kterým prošly samotné sitcomy. Zmiňovaný Most! s ním jakž takž tempo držel. A nejpozději od Čtvrtníčkova a Lábusova výkony v Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? víme jak nuancovaně se dají pojmout figury směšně amorálních byznysmenů.

Když jsem byla v pubertě, napsal Petr Zelenka scénáře k některým až kultovním, divným komediálním filmům, jako byli Samotáři nebo Rok Ďábla, který také režíroval. Divnosti měl Zelenka rád vždycky, v 90. letech debutoval mystifikačním dokumentem Mňága-Happy End a za Knoflíkáře dostal v roce 1997 Českého lva. Tehdy lvy dostávaly i divné filmy. Veřejností nejspíš nikdy nebyl považovaný za mainstreamového režiséra, což v roce 2008 stvrdil filmem Karamazovi –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ o českých hercích, kteří přijíždějí do krakovských oceláren hrát slavnou Dostojevského hru a dějí se jim přitom trochu nečekané věci.

Od té doby se Česko v lecčems změnilo a změnil se i Zelenka, u kterého se už v roce 2015 dalo usuzovat na nové, aktivistické období. Jádrem své další mystifikační komedie Ztraceni v Mnichově udělal dlouhou scénu, v níž se postavy baví o knize Mnichovský komplex historika Jana Tesaře. Ta přináší výklad mnichovské dohody zpochybňující zdejší dominantní vnímání někdejších událostí. Zelenkův Mnichov bohužel působil dojmem, který vystihuje výčitka v něm adresovaná postavě režiséra točící svůj vlastní snímek. „Škoda, že sis za dva roky nerozmyslel, o čem ten film má být.“ O Modeláři s Kryštofem Hádkem se už psalo explicitně jako o politickém titulu, ale s poněkud zmateným vyzněním.

Limity jsou v určitém smyslu vyvrcholením aktivismu autora, který se tentokrát rozhodl inspirovat skutečným aktivistickým hnutím. Bohužel se ale –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zřejmě pod dojmem dnešního společenského zaujetí kulturními válkami, politické polarizace a možná i úspěchu zmíněného Most!u –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ rozhodnul pro žánr „buranské komedie“ a zcela opustil své oblíbené divnosti a mystifikace. Ani buranská komedie by ale neměla být buransky napsaná a zahraná.

Je docela dobře možné, že Limity v dalších epizodách získají nějaké nuance, v prvních dvou epizodách, které ČT poslala novinářům, jsou bohužel neznatelné. Zbývá tedy jen pár otázek. Proč dává televize některým respektovaným autorům bianco šek na cokoliv? Nemohl se najít dramaturg nebo kreativní producent, který by tuhle látku korigoval nebo jednoduše nevzal? Proč vůbec veřejnoprávní televize investuje peníze do věcí, které nejsou ani průměrné? Nedělní prime-time okno má být její výkladní skříní, Limity v něm žádnou parádu dělat nebudou.