Zdrojový kód Billa Gatese? Dvě sady učebnic a hraní karet s babičkou

Zdrojový kód je technický termín, který se používá v softwaru. U úspěšných produktů je to střežené tajemství, do kterého firmy jako Microsoft koncentrují své know-how. A ano, existuje také software s „otevřeným zdrojovým kódem“, který má jiný obchodní model a jehož hlavní výhodou je, že s jeho znalostí si může kdokoli vytvořit vlastní, možná i lépe fungující produkt.

Je to dobrá metafora pro Gatesovu v únoru vydanou knížku, která popisuje jeho dětství, dospívání a první roky dospělosti? Do jisté míry. Prvních zhruba pětadvacet let života muže, který byl prvním opravdovým „technologickým oligarchou“ (byť se tomu tak v devadesátých letech ještě neříkalo), nabízí řadu inspirativních momentů.

Pokud ale čekáte, že si ze čtení odnesete sadu tipů a triků, jak se stát úspěšným byznysmenem měnícím svět, pak budete zklamaní. Nic takového kniha nenabízí. Jak už bylo řečeno: jde o vzpomínky na privilegované dětství příslušníka americké generace, kterou lze rovněž nazvat privilegovanou.

Gates se narodil v roce 1955 (letos v říjnu mu bude sedmdesát), takže patřil mezi první Američany, kteří už dospívali s osmibitovými počítači. Využil naplno všechny šance, které tato doba nabízela. Jistě, byl nadprůměrně inteligentní a zvídavý, ale ono je vždycky něco za něco. Je přesvědčen, že kdyby vyrůstal dnes, lékaři by mu diagnostikovali autismus.

Gatesovo vzpomínání na dětství je intimní a milé. Sdílí osobní zážitky, formativní okamžiky i klíčové lekce, které z něj udělaly později nejbohatšího muže světa. Narodil se do rodiny s vysokými ambicemi, které se přenesly i na něj. Otec právník a matka učitelka pochopili, že jejich syn je inteligentní, ctižádostivý, arogantní a zároveň nejistý sám sebou. A že je to kombinace, která může znamenat životní úspěch i pád.

Uveďme příklad. Když Gates chodil na střední školu, koupil si dvě sady učebnic. „Dodnes si nejsem jistý, jestli si rodiče tenkrát všimli, že za učebnice zaplatili dvojnásobek,“ píše. Důvod? Ne proto, že by byl líný knihy přenášet ze školy domů a naopak. Chtěl ale ve škole vyvolat dojem, že je tak dobrý, že se nemusí učit. „Žádné učebnice! Jak to jen dělá? Musí být vážně chytrý!“

Od malička měl sklon k soutěživosti, ve sportu i ve škole. Snažil se věci pochopit a skládat je do širšího porozumění světu. Je vtipné, když popisuje, jak ve škole musel pitvat ploštici, a jak ho iritovalo, když nechápal, k čemu by mu něco takového mohlo být užitečné.

Za formativní naopak považuje hraní karet s babičkou Gami, což byla podle jeho slov první velká životní lekce ze strategie, soutěživosti a zároveň trpělivosti. Gami měla výjimečnou paměť, rychlý úsudek a chápala psychologii soupeře. Malého vnuka nešetřila, protože nechtěla, aby vyhrál jen „z milosti“. Bylo jí jasné, že pro něj bude mnohem důležitější, když vyhraje proto, že bude lepší.

Gates popisuje, jak se to postupně dařilo. Když zjistil, že babička nehraje instinktivně nebo intuitivně, ale že je její hra v podstatě algoritmus. Gates hledal vzorce toho, jak se babičce dařilo vyhrávat, a později tuto schopnost přenesl do programování. I tam jde o nalezení vzorců, které vedou k výsledku, a o optimalizaci rozhodování. Karty mu pomohly pochopit, že když chcete vyhrávat a být nejlepší, není důležité naučit se dobře hrát, ale poznat, jak u hry přemýšlejí ostatní.

Dalším klíčovým momentem Gatesova dospívání byla prestižní soukromá škola Lakeside v severním Seattlu, původně založená v roce 1919 jako přípravka pro chlapce z nejbohatších rodin. Gates ji navštěvoval od sedmé třídy, tedy přibližně od roku 1967, a strávil tam sedm let. Měla pověst inovativního prostředí, kde se experimentovalo ve výuce i v mimoškolních aktivitách.

To opravdu zásadní ale bylo něco jiného: rodiče žáků z Lakeside byli natolik aktivní a zároveň vizionářští, že dali dohromady dost peněz na to, aby si škola mohla dovolit koupit terminál a „výpočetní čas“ na sdíleném počítači firmy General Electric. Což znamená, že Gates a jeho spolužáci se už koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let jako teenageři začali učit programovat.

Po střední škole Gates zamířil na Harvard (kam jinam?), ale školu nedokončil. Ne proto, že by ho nebavilo se učit nebo že by náročné studium nezvládal. Spíš naopak. Gates a jeho kamarád i spolužák Paul Allen ale využili univerzitní počítač (slavný DEC PDP-10 od firmy Digital Equipment, na jehož ruské kopii se o dekádu později učili programovat i mnozí v Československu), aby na něm spustili překladač programovacího jazyku BASIC. Škola za to Gatese potrestala, a ten z ní napůl uraženě a napůl s úlevou odešel.

Dál příběh již známe. Gates a Allen odjeli do Nového Mexika, kde přesvědčili zakladatele firmy MITS a vynálezce počítačové stavebnice Altair 8800 plukovníka Eda Robertse, aby jejich firmu najal na vytvoření operačního systému pro své počítače. Jakou firmu? Když se domluvili, ještě neexistovala. Ale vzápětí ji založili a dali jméno Micro-Soft. Zbytek je historie.

Tuhle historii se dozvíme v dalších dvou dílech Gatesových pamětí. Stojí první díl s názvem Zdrojový kód za přečtení? Pokud jste aspoň částečně počátky technologické revoluce zažili, anebo pokud chcete pochopit, jak se technologický byznys formoval, pak určitě ano.

Gates píše pečlivě a dle všeho i poctivě kroniku let, které předcházely revoluci. Té technologické, která společně s politickou explodovala na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Kniha Zdrojový kód popisuje tu část života Billa Gatese, kdy ho většina světa neznala. Nebyl celebritou a vlastně ani známým člověkem. To vše se však rychle změnilo.

I to je důvod, proč bude možná tato část Gatesových memoárů nejzajímavější a nejupřímnější. Nevím, kolik ze zbytku má už napsáno ani kdy další díly vyjdou. Určitě ale při jejich psaní nebude tak svobodný a zábavný jako při popisování svého dětství, dospívání a byznysových začátků.

Protože o nich víme hodně málo. Na rozdíl od pozdějších dekád, kdy jsme o Billu Gatesovi věděli možná až moc. A on bude ve svém psaní méně vyprávět a více vysvětlovat či interpretovat.

Zjednodušeně řečeno, Zdrojový kód nabízí pěkné čtení a spousty zajímavostí, ale ještě ne definitivní informaci o tom, jaký je Bill Gates člověk. Jestli se na něj historie bude koukat víc jako na kladnou, anebo zápornou postavu. Avšak Zdrojový kód nám možná i dodatečně odpoví na otázku, proč se takovým člověkem stal.