Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Každý byl tenkrát Čechoslovák. Na ničem jiném nezáleželo. Byla to výjimečná chvíle, která něco výjimečného probudila v každém z nás,“ řekl dnes šestaosmdesátiletý Koudelka americké autorce Melisse Harrisové o prvních dnech sovětské okupace. V nové biografii Josef Koudelka: Next, která letos v českém překladu vyšla u nakladatelství Torst, se ale slavný fotograf vrací také k ranému dětství prožitému za protektorátu nebo pozdější emigraci na Západ.
Podívejte se na ukázku snímků z knihy Josef Koudelka: Next.
Josef Koudelka se narodil 10. ledna roku 1938 v jihomoravských Boskovicích. Jeho otec pracoval jako krejčí pro místní továrnu, matka vedla obchod s potravinami v nedalekém Valchově, kde rodina žila. Fotografovat začal už během dospívání, kdy s bakelitovým aparátem zachycoval lidi ve svém okolí.
Ve čtrnácti letech se přestěhoval do Prahy, kde studoval na střední průmyslové škole a později absolvoval strojní fakultu ČVUT. Mezi lety 1961 až 1967 pracoval jako letecký inženýr. Zároveň fotil představení pro časopis Divadlo. (Snímek byl pořízený ve Španělsku kolem roku 1971.)
Romy začal Koudelka dokumentovat zkraje šedesátých let. Nejprve v Československu, během pražského jara za nimi společně se socioložkou Milenou Hübschmannovou vyrazil do Rumunska, kde pořídil právě tento snímek. Sérii Cikáni poprvé představil na výstavě v Divadle za branou v roce 1967.
V roce 1963 se Koudelka seznámil se studentkou sociologie kultury Markétou Luskačovou, která se zajímala o církevní svátky na Slovensku. Na její přání ji naučil pracovat s fotoaparátem a o čtyři roky později se spolu vydali na pouť do Levoči, kde vznikl i tento snímek.
Koudelka zvěčnil také jazzmana Louise Armstronga, který v roce 1965 navštívil Prahu a během desetidenního pobytu odehrál v Lucerně devět vyprodaných koncertů. „Předtím bylo Československo zemí, kde nic nebylo možné, a najednou všechno možné bylo a všechno se velmi rychle měnilo,“ vzpomíná fotograf v nové knize.
Koudelka se právě vrátil z Rumunska, když ho v noci z 20. na 21. srpna 1968 probudil telefon. Zprávu o sovětské invazi mu předala jeho známá z časopisu Divadlo Marie Šejnová. Nejdřív jí nevěřil, ale když uslyšel letadla, sebral svoje dvě Exakty a vydal se do pražských ulic fotografovat.
Budovu rozhlasu, která hrála v prvních dnech invaze klíčovou roli, měl Koudelka jen čtvrt hodiny chůze od svého bytu. Snímky zachycující střety s okupanty se pak prostřednictvím agentury Magnum Photos dostaly i na stránky zahraničního tisku. Světová média je publikovala pod pseudonymem P. P. (Prague Photographer), aby autora a jeho blízké chránila před postihem.
Během prvního týdne okupace Koudelka pořídil asi deset tisíc snímků. Ikonickým se stal zejména záběr vyprázdněného Václavského náměstí s náramkovými hodinkami, které ukazují pět minut po dvanácté. Ruka na fotce přitom ve skutečnosti nepatřila autorovi, ale Milanu Jílkovi, se kterým se na místě potkal.
V roce 1970 Koudelka získal tříměsíční vízum, aby mohl na Západě fotit Romy. Po jeho vypršení už se do Československa nevrátil. Do roku 1979 žil ve Velké Británii, která mu poskytla azyl. Poté přesídlil do Francie, kde později dostal občanství. (Na snímku z roku 1976 s někdejší partnerkou, fotografkou Jill Hartleyovou.)
V roce 1986 se Koudelkovi a Hartleyové narodila dcera Lucina. S ní tehdy fotografa vyfotil jeho přítel a kolega Henri Cartier-Bresson. Z dalšího vztahu s italskou fotografkou Cristinou Marinelli má Koudelka syna Nicolu.
V lednu letošního roku Josef Koudelka oslavil 86. narozeniny. Je držitelem řady fotografických ocenění včetně prestižní Hasselblad Award. Prezident Václav Havel mu v roce 2002 udělil medaili Za zásluhy. Rozsáhlou biografii Josef Koudelka: Next od americké autorky Melissy Harris letos v českém překladu vydalo nakladatelství Torst.
