Hlavní obsah

Z Donutila se stal obtížný hmyz. Kafkova Proměna ožívá jako počítačová hra

Tomáš Maca
Redaktor
Foto: Patrik Borecký

Zatímco Kafka zachycoval odcizení ve světě byrokracie, ukrajinský režisér Ivan Uryvskyj ho spatřuje v prostředí digitálních technologií.

Divadlo Rokoko přeložilo Franze Kafku do řeči mladé generace. Novou inscenaci Proměny režisér Ivan Uryvskyj uchopil jako videohru. Do hlavní role obsadil Martina Donutila, který se na jevišti snaží plnit levely a neztrácet životy.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Řehoř Samsa je v komoře nahrávacího studia oblepené zvukovým těsněním. Na sobě má oblek pro snímání pohybu a na hlavu si nechal připevnit kameru GoPro. V brouka se zatím ještě neproměnil, přesto je na nejlepší cestě, aby se jím stal. Nastupuje na běžecký pás a se zjevnou frustrací v hlase odříkává monolog o přepracovanosti, únavě z neustálého přetvařování a ztrátě smyslu. „Stop!“ ozve se po chvíli z režie hlas jeho otce. Na vyčerpanou kancelářskou krysu se podle něj jeho syn pohybuje příliš vzpřímeně, poručí mu tedy, aby se začal víc hrbit. „Akce!“ zavolá po chvíli a Řehoř sekvenci zkouší znovu.

Novou inscenaci Kafkovy Proměny s Martinem Donutilem v hlavní roli, kterou od října uvádí pražské Divadlo Rokoko, nastudoval ukrajinský režisér Ivan Uryvskyj. Slavnou povídku o obchodním cestujícím, který se jednoho rána probudí jako nestvůrný hmyz, se rozhodl pojmout jako počítačovou hru. Nad jevištěm tak svítí srdíčka, která značí, kolik hlavnímu hrdinovi ještě zbývá životů, a postavy Řehořových rodičů, sestry nebo šéfa se chvílemi zasekávají, jako když výkon počítače nedostačuje technických nárokům.

Foto: Patrik Borecký

Řehoř se snaží rodiče přesvědčit, že je navzdory odpudivému zevnějšku pořád milujícím synem, lidskou bytostí, která si zaslouží jejich soucit. Matku ztvárňuje Evellyn Pacoláková.

Videohra se navíc v představení zjevně teprve rodí, jak naznačují zcizovací prvky ve výše popsané úvodní scéně. Šéf v podání Zdeňka Vencla v inscenaci vede vývojářské studio, které na hře pracuje. Vedle něj v příběhu vystupuje ještě klient ztvárněný ukrajinským rodákem Orestem Pastuchem, který si průběžně stěžuje, že je Kafkovo dílo příliš depresivní nebo v něm chybí akce, a požaduje, aby ho tvůrci inovovali. Otec, matka a sestra, které hrají Radim Kalvoda, Evellyn Pacoláková a Sára Donutilová, alternovaná Kamilou Trnkovou, do děje chvílemi sami vstupují a chvílemi ho jen zpoza režie sledují.

Řehoř Samsa by se dnes živil jako ajťák

Zatímco Kafka zachycoval odcizení ve světě byrokracie, režisér z kyjevského Národního divadla ho spatřuje v prostředí digitálních technologií. Ukazuje, že dnešní Řehoř Samsa není ani tak utahaným obchodním cestujícím, jako spíš ajťákem zírajícím celé dny do monitoru. Martin Donutil si v něm už jako brouk vypomáhá chapadly v podobě berlí a vedle pohybů se do hmyzu převtěluje i nejrůznějšími pazvuky. Jeho proměnu lze vnímat jako metaforu vyhoření. Řehoř nechce zklamat ani svou rodinu, ani svého zaměstnavatele, dlouho poslušně plní veškeré pracovní úkoly, aby vydělanými penězi svoje nejbližší zajistil. Jednoho dne už ale zkrátka nemůže.

Foto: Patrik Borecký

V jednom levelu musí Řehoř přeskakovat zábrany, aby se dostal k sestře, která ho přišla nakrmit. Hraje ji Donutilova manželka Sára v alternaci s Kamilou Trnkovou.

Rád by se zase zvedl a vyrazil do zaměstnání, aby všem vyhověl, jenže se ocitl v hmyzím těle. Je uvězněný, stejně jako všichni, kteří se snaží být výkonnými stroji, ale fyzické i duševní zdraví je stejně jednou dožene. Scény, které v Kafkově předloze vedou k Řehořovu neblahému konci, inscenace líčí prostřednictvím jednotlivých levelů videohry. V jednom musí například hrdina navzdory své nemotornosti přeskakovat zábrany, aby se dostal k sestře, která ho přišla nakrmit. V dalším má za úkol otce a matku přesvědčit, že je navzdory odpudivému zevnějšku pořád milujícím synem, lidskou bytostí, která si zaslouží jejich soucit.

Odpor vůči nevábné tělesné schránce je však silnější, a tak představení po 70 minutách spěje k nevyhnutelnému game over. Řehoř leží v poslední křeči a všichni ostatní slaví, že videohru úspěšně dodělali. Jenže kde končí virtuální svět a začíná skutečný? Režisér jejich hranice v inscenaci záměrně zamlžuje a divák musí dávat dobrý pozor, aby se v jednotlivých úrovních nepřestal orientovat. Uryvskyj dost možná i chtěl, aby se mezi nimi publikum občas ztrácelo. Naše online a offline životy se dnes ostatně prolínají, naše internetová identita se pro nás stává stejně reálnou jako fyzická existence.

Foto: Patrik Borecký

Odpor vůči nevábné tělesné schránce je silnější, a tak představení po 70 minutách spěje k nevyhnutelnému game over. Řehoř leží v poslední křeči a všichni ostatní slaví.

Chudáka brouka nakonec nelitují ani diváci

Počítačová hra je jistě výstižnou metaforou pro odcizení postmoderního člověka od jeho práce, vztahů i sebe samého. Divák během inscenace často žasne nad nápaditostí, s jakou se tvůrcům Proměnu povedlo přenést do současného kontextu, a přiblížit tak Kafkovo obtížněji přístupné dílo jazykem, kterému mohou dobře rozumět i mladší generace. Autorská invence je ovšem pro představení paradoxně jak devízou, tak slabinou. Všechny meta roviny, které na sebe vrší, totiž můžou obecenstvo natolik zahltit, že se už nedokáže pořádně napojit na samotný příběh.

Konceptu počítačové hry jsou podřízené i herecké výkony, které tak často působí příliš chladně, strojově. Martin Donutil se v roli brouka nesporně dost zapotí, upřímnou lítost a účast ale nakonec neprobouzí ani u diváků. Samozřejmě lze namítnout, že i absence uvěřitelných emocí a studená lhostejnost mohou být součástí režisérovy vize. Kafkovy texty by ale přece v lidech měly vyvolávat úzkost a tíseň. Když se v samém závěru na obrazovce objeví chatové zprávy mezi dvěma hráči, publikum se spíš ironicky uchechtne, než že by na něj naplno dolehla tíha Řehořova osudu.

Divadlo: Franz Kafka – Proměna (Divadlo Rokoko, 2024)

Režie: Ivan Uryvskyj

Dramaturgie: Anna Turlo

Obsazení: Martin Donutil, Sára Donutilová / Kamila Trnková, Evellyn Pacoláková, Radim Kalvoda, Zdeněk Vencl, Orest Pastuch, Veronika Pozniak

Premiéra: 19. 10. 2024

Související témata:
Městská divadla pražská
Martin Donutil

Doporučované