Kdo se umí dostat politikům pod kůži? Třiadvacetiletý YouTuber

„Jendo!“ volá bývalá ministryně financí za ANO Alena Schillerové a vy máte chvíli pocit, že se asi snaží přivolat pejska, který jí utekl z vodítka. Není tomu tak, díváte se na začátek asi nejintimnějšího rozhovoru, jaký tato česká politička kdy dala. Dojde v něm na objímání stromů i na chvilku poezie. Tedy pokud jste všemu ochotni věřit.

Zmíněný „Jenda“ není pes, ale Jan Špaček, který stojí za YouTube kanálem Fabulace Jana Špačka, na němž tento rozhovor (a mnoho dalších) můžete najít. Hranice satiry budou nejasné nejen vám, ale i zpovídaným politikům. A dost možná i samotnému Špačkovi.

První videa Fabulací se na YouTube objevila loni před parlamentními volbami. V tom nejstarším zpovídá Roberta Šlachtu a přeměřuje si s ním velikost revolverů. V jiném videu nutí kandidáty koalice Spolu na povel předvádět, jestli mají smysl pro humor.

Nic netušícího Lubomíra Volného se mu podařilo donutit na kameru předvádět techniku svého neslavného sněmovního „flákance“, předsedu hnutí STAN Víta Rakušana pro změnu spekulovat o hypotetickém polyamorním vztahu s předsedou Pirátů Ivanem Bartošem. Špaček se ale nebojí, že by se na jeho specifický styl vedení rozhovoru byl schopen nějaký politik připravit předem. „Jakživ jsem nezažil člověka přes 50, který by byl schopen cokoliv cíleně sledovat na YouTube,“ říká. Rešerši, jak vypadá běžný rozhovor do Fabulací, si tak podle něj nikdo pořádně neudělá.

Podobně jako obdobní satirici, jako Sacha Baron Cohen ve své starší tvorbě nebo aktuálnější Nathan Fielder, zjevně Špaček sází na velmi uvěřitelně budovanou masku nekompetentního moderátora. Dostává tak politiky do situací, kdy buďto nečekaně ukáží soucit, nebo sami znervózní z trapnosti situace, což je často vyhodí ze zajetých kolejí naučených odpovědí. Jak to celé Špaček vlastně myslí, to v důsledku není až tak podstatné: vystaví politiky náporu absurdity trapna a čeká, co se stane.

Jedním ze Špačkových oblíbených manévrů je ptát se politiků a kandidátů na jejich tajemství. „Heslo vaší koalice Spolu je ‚Změna, které můžete věřit‘. Já si myslím, že základem důvěry je tajemství,“ říká jedné kandidátce. „Moje tajemství je, že mě matka kojila do 14 let,“ načne téma přímo sám Špaček. „Asi to, že mám ráda Mirka Topolánka a přijde mi vtipnej,“ říká mu jako své nejtemnější tajemství dotázaná na kampaňové lodi koalice Spolu na Vltavě.

Tajemství odhaloval i v prvním rozhovoru s tehdejší ministryní Schillerovou, která se mu svěřila, že trpí cukrovkou. Daleko zajímavější ale bylo sledovat její reakci na Špačka. Poté, co jí naznačí, že má „jinačí sexuální orientaci“, se mu od Schillerové dostane nezvykle empatického objetí. Je to v pořádku, za to nemůže, takhle se narodil, utěšuje ho bývalá ministryně, kterou Špaček opět zmate: prý není gay.

To, čím je video zajímavé, je ale hlavně způsob, jakým Špaček nabourává tradice toho, jak se ve veřejném prostoru mluví s politiky. Pečlivě konstruovaný odstup a konfrontace jsou pryč. „Je to vzájemná chemie, asi se to nedá popsat slovy. Probíhá to na úrovni cítění, intuice,“ vysvětluje mystifikující youtuber svůj vztah k Schillerové.

Kdo je vlastně Jan Špaček, pokoutně se usmívající mladík s blonďatými vlasy, brýlemi s tlustou obroučkou a věčně oblečený v saku s kravatou? Prokazatelně se o něm dá říct, že je absolvent bakalářského stupně politologie na Masarykově univerzitě v Brně a je mu třiadvacet. Všechno ostatní už člověk musí brát s rezervou. Špačkův mediální obraz je totiž stejně matoucí jako jeho youtubová videa.

Když občas mluví vážně, říká, že se přes svou stylizaci do televizního reportéra nepovažuje za novináře. „Obecně jsem člověk, který velmi špatně snáší zodpovědnost. Novináři mají velkou zodpovědnost. Proto nejsem novinář,“ vysvětluje.

Jestliže se Špaček ve svých videích snaží nechávat diváky hádat, jak moc vážně všechno myslí, ve vlastních rozhovorech si z dotazujících novinářů nepokrytě střílí. K prvním volbám prý šel v sedmi letech, řekl v rozhovoru pro web Aktuálně.cz. V anketě týdeníku Respekt zase tvrdil, že zážitek, který ho nejvíce politicky formoval, bylo setkání s Tomiem Okamurou v kině. Dávali tehdy Nespoutaného Djanga.

„Pokud si dobře pamatuji, v předsálí si nekoupil ani popcorn, ani nic na pití a to mi bylo blízké. Vím že kina mají svůj ekonomický model, ale to občerstvení je prostě předražené a pan Okamura to ví, stejně jako já. Poprvé jsem si ten den uvědomil, že politici jsou lidi jako my.“

Aktuálně na svém kanálu zpovídá Jan Špaček nejčastěji prezidentské kandidáty – ať už ty přiznané, nebo ty, o kterých se jen spekuluje. „Mám pocit, že se mezi náma vytvořilo takový zvláštní pouto,“ zkouší to Špaček na generála Pavla. Ten nicméně během celého videa působí, že se těší, až bude někde jinde – Špačkovo pozvání do cukrárny odmítá jako nedostatečně „chlapácké“. „Je fakt dobrej, myslím, že na někoho by to i platilo,“ odpovídá mu pro změnu další prezidentský kandidát Karel Diviš na několik minut Špačkových pokusů vypáčit, koho volil v parlamentních volbách. Ještě předtím mu ale Diviš přiznává, že považuje za klidně možné, že lidstvo na zemi zatáhla „nějaká cizí civilizace“ (myšleno mimozemská).

Trochu úspěšněji se Špačkovi zjevně daří navazovat vztahy s politiky z hnutí ANO – například s předsedou Andrejem Babišem, se kterým prý mají společnou „postavu tvaru hruška“. „To je pravda,“ konstatoval Babiš, který ochotně mluvil o tom, kolik přibral kilo, ale prezidentskou kandidaturu přiznat nechtěl.

Dost možná se tak do boje o Pražský hrad za ANO pustí Špačkova nejlepší rozhovorová kamarádka Schillerová. Mohlo by se jejich přátelství tak vyvinout v něco víc? „Role mluvčího hlavy státu je nyní asi nad moje schopnosti, přece jen je to asi nejexkluzivnější pozice tohoto druhu,“ odpovídá na dotaz, jestli by chtěl potenciální prezidentce Aleně Schillerové dělat mluvčího jako teď Jiří Ovčáček. „Dalo by se s nadsázkou říct, a tak to prosím opravdu berte, že jsem udělal prezidentku Schillerovou. Ale to ještě ukáže čas. Žena na Hradě by nám slušela,“ dodává.