„White Power.“ Právnickou fakultu „ozdobily“ slogany z ulice

Zvenku není vidět nic. Možná jen pár „tagů“ na fasádě, jejichž význam je jasný pouze malé hrstce sprejerů, kteří si vymezují teritorium. Ale uvnitř, ve velkorysém atriu budovy pražské Právnické fakulty od architekta Jana Kotěry, je naprostá spoušť. Schodiště, sloupy i zdi posprejované slogany: ACAB. Víc mrtvejch fízlů. Putin = Vrah dětí. There is no planet B.

Někteří studenti na zdemolovaný vnitřek školy koukají s mírným znepokojením. Posluchačce prvního ročníku filozofické fakulty, která se sem přišla pouze najíst, se viditelně uleví, když zjistí, že přihlíží umělecké intervenci. Nápisy jsou ze smývatelné barvy, vrypy se dělají do náhradních desek.

Za intervencí stojí dva lidé: Vladimir 518 a Epos 257. Oblečení v pracovních kombinézách právě vyrývají do mramorového sloupu schodiště francouzské heslo: „La propriete c’est le vol.“ (Vlastnictví je krádež), známou myšlenku anarchistického filozofa Pierre-Josepha Proudhona z roku 1840.

„Pár lidí se nás přišlo zeptat, jestli jsme se nepos*ali,“ říká Epos 257, který už má s podobnými akcemi spoustu zkušeností - při jednom ze svých nejznámějších projektů nechal uzavřít Palackého náměstí a sledoval, jak budou kolemjdoucí na absurdní zábor veřejného prostoru reagovat.

Nový projekt dvojice umělců vysvětluje Vladimir 518 jednoduše: „Chtěli jsme přenést živelnost ulice sem, dovnitř.“ Živelností míní současné názorové spektrum a to, jak se posledních několik dekád razantně rozšiřuje. Zdi fakulty jsou počmárané nápisy, které se na fasádách domů nebo na transparentech demonstrantů v Česku i jinde začaly objevovat od šedesátých let minulého století až po současnost. Dobře ukazují, co všechno v lidech vyvolávalo - nebo dodnes vyvolává - vztek.

„Proto jsme to nazvali Křik ve stroji. Jsou to výkřiky jednotlivců, kteří je psali na základě frustrací, nebo přesvědčení,“ vysvětluje Vladimir 518. Některé věty už svůj význam ztratily, zahalilo je tajemství nebo urbánní legendy. Třeba nápis „Jarda zabil Leoše“, kterým byly před lety popsány ulice od Vinohrad až po Strašnice. Připisován je údajně Leošově matce, která ve městě nechávala stopy zármutku nad tragicky zemřelým mladým sprejerem. Je to jeden ze sloganů přetvořených v prostoru fakulty, který nemá explicitní politický podtext, přesto v lidech ve své době vyvolával silné reakce a jitřil představivost kolemjdoucích.

Podobného efektu chtějí umělci znovu docílit. A i když už slyšeli kritiku, že jejich dílo vynesené z ulic najednou působí jen jako kulisa, možná mu sterilní prostředí, které vyrábí „vykladače práva“, pomáhá. Křik ve stroji přece přináší kondenzovanou podvratnost tam, kde se doslova učí pravidla a pokrok v mezích zákona.

Když člověk sleduje nápisy volající „Eat the rich“ nebo „Neplatíš! Nestavíš!“, vyvolává to v něm otázky po tom, kdy systém dokázal překonat společenskou krizi v rámci pravidel, kdy a proč naopak selhal, pod nátlakem se zhroutil nebo naopak organizovaně a vědomě utlačoval.

„Baví mě, že to upoutalo pozornost,“ říká mladík jménem Lukáš, jeden z mnoha studentů, kteří si počmárané atrium fakulty zvědavě prohlížejí. Sám by prý ale hesla na zdi nepsal. „Vždycky je co jiného udělat. Máme demokraticky volené zástupce, díky kterým můžeme dosáhnout toho, čeho chceme,“ myslí si. Na otázku, který slogan ho nejvíc štve, odpovídá: Stop kapitalismu. „Věřím, že je to nejlepší ze všech špatných systémů.“

Oba umělci vysvětlují, že se slogany na stěnách se neztotožňují. Velká část z nich se jim vyloženě příčí. „Mám problém s jakoukoli hierarchickou myšlenkou. White power je něco, s čím bojuju od útlého dětství. Jsem vysoký, bílý kluk ze stabilní rodiny a musel jsem se vyrovnat s tím, co to má za benefity a jaká je obrácená strana mince. Pro mě je to právě White power,“ říká Vladimir 518.

Nějakou dobu to vypadalo, že pouliční slogany nahradí výkřiky na sociálních sítích, ale Epos 257 namítá, že turbulentní doba jich naopak produkuje víc než dřív. „Stačí se kouknout na fotografie z posledních demonstrací. Na Václaváku jich teď byla spousta. Společnost se zase v něčem mění.“

Oba umělci v rámci intervence pořádají pravidelné komentované prohlídky, večerní program pak nabízí přednášky a diskuzní panely. O politickém a sociálním poselství vizuálního umění nebo o umění jako prostředku komunikace. Mezi pozvanými hosty jsou umělci Vladimir Turner a Mathieu Tremblin, filozofové Michael Hauser a Václav Bělohradský, teoretik architektury Rostislav Švácha a architektka a rektorka AVU Mária Topolčanská nebo Barbora Bírová z Platformy pro sociální bydlení.

„Má to být aktivace myšlení,“ říkají o projektu Vladimir 518 a Epos 257. Času na ni nebude mnoho. Na konci rozhovoru předává organizátor akce, Petr Agha, zprávu, že slogany musí být tento pátek odstraněny.

Aktualizace 12. 10.: V článku byla doplněna informace, že umělecká intervence v atriu Právnické fakulty je vytvořena pomocí smývatelných barev.