Výstava v Kunsthalle je jako sen. Bloudíte v něm knihovnou nechtěných knih

Na první pohled to vypadá jako omyl. Moderní design zrekonstruované Kunsthalle je pryč a její suterén vypadá skoro spartánsky. Ve strohých policích kolem vás tisíce knih, z nějakého důvodu poskládaných tak, aby nešlo poznat, o jaké jde tituly. Jako ryby plovoucí hřbetem ke dnu. Zatímco se snažíte zorientovat, z recepce vás zkoumá podezřívavý knihovník. Na záchodcích se moc neuklidníte. Zpoza počmáraných dveří kóje čouhají dva páry nohou, nějací vášniví čtenáři.

Kunsthalle se proměnila v bizarní knihovnu. Díky dánskému uměleckému duu Elmgreen & Dragset. Svou výstavu nazývají READ.

„Vždycky nás zajímal veřejný prostor a to, co nám říká o společenském vývoji,“ vysvětlili oba umělci na představení výstavy. „Veřejný prostor nám ukazuje, jak se vztahujeme k dějinám. A zajímá nás, kam se bude vyvíjet v digitálním věku.“

V jistém smyslu je právě knihovna místem, které v digitálním věku působí archaicky. Průměrný Čech nepřečte více než deset knih ročně. Experti i knižní influenceři se přitom utěšují tím, že čtení a čtenářství lidstvo neopouští, jen se mu věnuje jinde než v knihách: zejména na internetu.

Co ale bude s knihovnami? A s tisíci knih, které v nich uchováváme? Právě na to se Elmgreen & Dragset ptají. V regálech „falešné knihovny“ vystavují vyřazené knihy, o patro výše pak zbylo místo na tituly, které si nikdo nechtěl půjčovat. Dobrodružství slimáka Ludvíka nebo O náboženství s rozumem. A o kus dál: zakázané knihy (tak jak je eviduje stát Florida v USA). Mezi nimi i nevinný komiks o tom, jaké to je být queer.

Podívejte se na fotografie z výstavy READ v pražské Kunsthalle.

Michael Elmgreen a Ingar Dragset se potkali v polovině devadesátých let v nočním klubu. Ani jeden za sebou nemá umělecké zázemí nebo školy. Výstavní prostory pro ně nejsou nic svatého. Naopak vždy přemýšlejí, jak místo, v němž se nacházejí, od základů přetvořit. Z londýnské Whitechapel Gallery udělali opuštěný bazén, v pařížském Centre Pompidou v jejich režii vyrostl panelák, ale i depresivně vypadající kancelářské kóje, nebo dokonce márnice.

V Paříži se umělecké duo pokusilo vpustit návštěvníky galerie do světa, v němž se smazává hranice mezi fikcí a skutečností. Podobně jako ve snu tu vše mělo vypadat běžně, nenápadně, ale kdesi vzadu v hlavě měl člověk tušit, že něco není tak, jak má být. Nápověda: nikam nevedoucí dveře, kolemjdoucí, kteří vypadají, jako by jen hráli role.

Stejný efekt vyvolává i pražská knihovna. Je to zdánlivě nenápadné místo, povědomé – všichni jsme přece v knihovně byli. Mnozí z nás už hodně dávno. Jak se ale člověk v prostoru rozkoukává, všímá si detailů, které vybočují. Knih otočených hřbety dolů. Návštěvníků sedících za stoly čítárny, kteří si nesepisují poznámky z četby, nýbrž píší vlastní deníky (dlouhodobý projekt ze všech částí světa, Elmgreen & Dragset ho jednou vydají knižně). Ani tak běžná věc jako nástěnné hodiny tu není tím, čím by měla být. Vtip o elektrické zásuvce, kterou si někdo plete s uměleckým dílem, tu platí na sto procent.

Elmgreen & Dragset jsou zajímaví i tím, že ve vlastní výstavě figurují nejen jako umělci, ale také jako kurátoři. Ve své mysteriózní knihovně prezentují nespočet děl, která tematicky souvisejí s jejich zkoumáním knih a knižní kultury. V Kunsthalle tak uvidíte knihy Václava Havla pokryté zvláštními stopami, které na stránkách zanechala jejich čtenářka a umělkyně Dora García, když listovala prsty pokrytými zlatým prachem. Regál nikdy nepůjčovaných knih připravila umělkyně Meriç Algün. Jaro Varga zase ve vstupní části Kunsthalle dává návštěvníkům možnost nadepsat hřbety knih svými vlastními smyšlenými tituly.