Článek
Ve světle ukrajinské války je předávání filmových cen v malé středoevropské zemičce zcela marginální záležitostí. Přesto se vyjádření solidarity s Ukrajinou organizátoři, hosté i moderátor Jiří Havelka zhostili důstojně. Proběhl úvodní potlesk vestoje a celovečerní sbírka pro Ukrajinu, scéna byla vyzdobená v modrých a žlutých barvách a modrožluté symboly solidarity s těžce zkoušenou zemí se objevily na mnoha klopách i ve výstřizích. Ocenit lze i zrušení obvyklého rautu, uspořená třistatisícová částka putuje na Ukrajinu, stejně jako 5,6 milionu korun vybraných během večera na účet Člověka v tísni.
Mezi více či méně zdařilými a více či méně patetickými proslovy oceněných i předávajících na ukrajinské téma zvítězil prostý projev Ivo Špalja, oceněného za celoživotní dílo. „Zažil jsem druhou světovou válku, únor 1948 i ruskou okupaci, takže dobře vím, co je svoboda. Ale ani ve snu jsem si neuměl představit, že po revoluci v roce 1989 by ještě mohla být ohrožena svoboda nebo budoucnost mých dětí nebo vnuků,” řekl zvukový mistr filmů Jana Švankmajera a mnoha dalších režisérů a učitel celých generací českých filmových zvukařů.
Střízlivý tón večera na divácké atraktivitě příliš nepřidal, orouškované tváře v publiku taktéž. Všechna pravidla ale byla dodržena, nechyběla tradiční galerie zesnulých a ocenění za celoživotní přínos, které Jaromír Kallista a Radim Hladík předali zmíněnému Ivo Špaljovi. Poněkud mrtvolný ráz večera doplnilo nepříliš překvapivé oceňování. Opět se jelo podle zajetých nepsaných pravidel, kdy se často oceňuje spíše za zásluhy a za konvenčnost než za novátorství či výjimečné výkony, nováčci jsou pak často znevýhodněni oproti už zavedeným tvůrcům. Méně viditelné nezávislé snímky a herecké či tvůrčí výkony v oceněních ČFTA často zastíní filmy, které mají nákladnější kampaň a zasloužilejší tvůrce.
Zátopek, životopisný snímek o nejslavnějším českém atletovi ve skvělém hereckém ztvárnění Václava Neužila, byl loni jediným českým velkofilmem, a v očích mnohých akademiků také jediným filmem, který možná výrazněji zaznamenali. Dalo se tedy předpokládat, že nakonec nad téměř neviditelnou, přestože výjimečnou Okupací co do počtu ocenění zvítězí. Zátopek si odnesl hned osm ocenění: za nejlepší film, režii, herce Václava Neužila, kameru, zvuk, střih, masky a scénografii. Za překvapivé lze označit asi jen neocenění Marthy Issové za roli Dany Zátopkové. Sošku Českého lva pro nejlepší herečku nakonec získala Pavla Gajdošíková za neokázalý herecký výkon v povedeném snímku Jana Prušinovského Chyby. A hodí se doplnit, že Zátopek už před sobotním večerem měl na kontě sošky pro nejlepší plakát a Cenu filmových fanoušků od ČSFD.
S nadsázkou by se hodilo říci, že v duchu solidarity s Ukrajinou by nejspíš byl větší počet ocenění pro Okupaci, která se ve světle událostí na Ukrajině stala drasticky aktuálním filmem. Nenápadný snímek o vpádu ruského okupanta do normalizačního oblastního divadla je výrazně stylizovanou a mrazivou groteskou debutujícího režiséra Michala Nohejla. Snímek kiny proběhl téměř bez povšimnutí, na filmových cenách se mu ale zaslouženě daří. I když během Českých lvů nakonec ukořistil jen tři sošky pro herečku Antonii Formanovou, scenáristy Vojtěcha Maška a Marka Šindelku a autory hudby La Petite Sonju a Hanka Manciniho. Ruského okupanta ve filmu ztvárnil ukrajinský herec Alexej Gorbunov, který je dle vyjádření scenáristů filmu aktuálně na okupované Ukrajině. S prázdnou odešla Josefina Bakošová s kostýmy pro Okupaci na úkor jistě velmi náročné, ale jinak nepříliš překvapivé kostýmní práce na seriálu Božena.
Jedním z nejoriginálnějších oceněných filmů byl třináctiminutový studentský snímek Milý tati, který se po velkolepé cestě po světových festivalech dočkal po ceně filmové kritiky i dvou Českých lvů za krátký a studentský film. Animovaný dokument je absolventským filmem studentky FAMU Diany Cam Van Nguyen. Velmi osobní vyznání lásky i smutku vůči otci a vzájemnému odcizení je zároveň působivým poetickým snímkem o hledání vlastního místa ve světě. V těchto dvou kategoriích, kde se utkávají převážně studentští tvůrci, byla ostatně konkurence velmi silná, a pokud by se spočítalo uvedení všech těchto mnohdy nenápadných filmů na zahraničních festivalech, nejspíš by velké české filmy hravě překonaly.
O výsledcích Českých lvů rozhoduje 184 akademiků, rekrutujících se z řad zasloužilých českých filmových tvůrců a vítězů Českých lvů z minulosti. Nominanti se letos vybírali z celkem 84 hraných, dokumentárních, animovaných i televizních děl. Animované a dokumentární filmy se ale navzdory svým kvalitám nemohou s hranými utkat v kategoriích režie či nejlepší film, což by s přihlédnutím ke kvalitám mnohých z nich stálo za to změnit.
Letošní 29. ročník Českých lvů proběhl tradičně po udílení Cen české filmové kritiky, shodně s nimi byly oceněny televizní seriál Ochránce, dokument Jednotka intenzivního života a audiovizuální počin Myši patří do nebe. Zátopek celkově zvítězil v osmi kategoriích, Okupace ve třech. Po dvou vítězstvích mají minisérie Božena a studentský Milý tati, jednu sošku si odnášejí Muž se zaječíma očima, Chyby, Myši patří do nebe, televizní seriál Ochránce a Jednotka intenzivního života. Ani jednu z devíti nominací neproměnil Atlas ptáků a ani jednu ze čtyř Moje slunce Mad. Při vyjmenování loňských českých filmů se zdá, že to nakonec nebyl zas tak slabý rok.
Loni přetrvávající covidová pandemie otřásla diváckou návštěvností českých kin, řada filmů tak příliš diváckého zájmu neposbírala. Pandemie ale měla jeden pozitivní vliv na distribuční trh, a tak mnoho loňských filmů včetně těch vítězných už teď mohou zájemci vidět na streamovacích platformách. Okupaci uvádí Aerovod, DAFilms i HBO, film Muž se zaječíma ušima je k vidění na DAFilms, stejně jako Milý tati. Atlas ptáků, Chyby a také Moje slunce Mad uvádí Aerovod a DAFilms. Z hlavních nominovaných filmů jsou online nedostupné už jen Zátopek a Myši patří do nebe.
