„Vidím správně Oppenheimer?“ Poklidné Oscary narušil až Al Pacino

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Měla to být nejzásadnější chvíle večera, který se jinak nesl ve výjimečně dobré atmosféře. Bez vykuřovadel či okřikování, s uměřenými proslovy a skvělými hudebními čísly. Zahraniční filmoví publicisté na sociálních sítích nešetřili chválou a tvrdili, že šlo o jednu z nejlepších oscarových ceremonií.

Pak se ale v samém závěru večera na pódiu objevil Al Pacino, aby vyhlásil vůbec nejdůležitější cenu: nejlepší film. Poté, co lakonicky vyjmenoval deset nominovaných snímků, si vzpomněl, že potřebuje obálku, otevřel ji a poněkud zmateně prohlásil: „Vidím správně Oppenheimer?“

Kdyby nespustila hudba, v sále hollywoodského Dolby Theatre by nejspíš bylo slyšet kolektivní vydechnutí. Málem se opakoval trapas z roku 2017, kdy vinou zaměněné obálky Oscar za film roku putoval nejdříve do rukou tvůrců muzikálu La La Land, aby se posléze ukázalo, že cena patří producentům snímku Moonlight.

Překvapení se tentokrát nekonalo. Oppenheimer opravdu zvítězil. Tak, jak to filmový svět očekával už několik měsíců dopředu.

Film Christophera Nolana na 96. ročníku Oscarů proměnil sedm ze 13 nominací. Žádná z nich nebyla překvapivá. Očekávalo se, že herecké sošky převezmou Cillian Murphy i jeho pobočník Robert Downey Jr. Vsadit si šlo i na to, že cenu za nejlepší režii získá právě Nolan, jeden z nejrespektovanějších filmařů posledních dvou dekád. A v neposlední řadě jsou tu technické kategorie – v těch bývá Nolan úspěšný pravidelně. Tentokrát si jeho štáb vysloužil sošky za nejlepší kameru, střih a hudbu.

Ze začátku večera to ale vypadalo, že oscarový souboj bude vyrovnanější. Nikoli však mezi duem Oppenheimer a Barbie, jak by se možná dalo očekávat po loňské spanilé jízdě obou snímků v kinech. Plastovou panenku v nominacích překonala jiná feministická fantazie – film Chudáčci Yorgose Lanthimose.

Jeden z nejpůsobivějších snímků uplynulého roku si zcela právem odnesl ceny za nejlepší kostýmy, výpravu i masky. Chudáčci ale dosáhli i na cenu v té nejvyrovnanější kategorii – nejlepší ženský herecký výkon.

Emma Stone byla ostatně ze svého Oscara překvapená. Pro sošku si došla v roztrhnutých šatech a ochraptěle poznamenala, že její cena patří všem dalším nominovaným herečkám – a významně přitom pokukovala po Lily Gladstone. Bylo to právě neokázalé, ale strhující herectví Gladstone ve Scorseseho Zabijácích, které kritici shodně opěvovali.

Jenže Stone v Chudáčcích představuje fyzické herectví, typ, který Akademie tradičně obdivuje. Převtěluje se z okouzlujícího netvora do ještě sympatičtější lidské bytosti. Oscarový materiál jako z učebnice, ale pořád natolik rafinovaný, že nepůsobí jako návnada na city akademiků. Podíl na ocenění Emmy Stone má jistě i sám režisér Yorgos Lanthimos, milovník vyšinutých hrdinek, který před pěti lety dopomohl k Oscarovi také britské herečce Olivii Colman.

Když už zmiňujeme oscarové návnady – jestli se Akademie tentokrát někým nenechala ošálit, byl to Bradley Cooper. Životopisný snímek o skladateli Leonardu Bernsteinovi, který si sám zrežíroval, nechal se pro něj všelijak namaskovat a v následných rozhovorech neváhal nad svým dílem brečet dojetím, nakonec nezískal jedinou sošku. Což je dobře, protože Maestro je ukázkový pokus „přemaskovat“ narcismus na artový film.

Jako neúspěch se dá brát i oscarový výsledek filmu Barbie, který si nakonec odnáší cenu pouze za nejlepší píseň. A možná měl v téhle kategorii dostat sošky rovnou dvě. Krom Billie Eilish, která si za dojemnou hymnu What Was I Made For? odnáší už svého druhého Oscara, by si cenu zasloužil i Ryan Gosling. Živé provedení filmového hitu I’m Just Ken, jehož úvodní tóny herec začal zpívat přímo v sedačce Dolby Theatre, patřilo k naprostým vrcholům večera. Právě při Goslingově hudebním čísle si Emma Stone roztrhla šaty.

Podívejte se na hlavní momenty oscarového večera:

Největším smolařem 96. Oscarů se stává Martin Scorsese. Zabijáci rozkvetlého měsíce mohli získat deset cen. Nemají ani jedinou. Hořká prohra i vzhledem k tomu, jak dlouho už Akademie tvorbu Scorseseho ignoruje. Z celkem 16 nominací připsaných k jeho jménu proměnil od roku 1980 jen jednu jedinou.

Je dobře, že alespoň dvě ceny putovaly snímku Jonathana Glazera Zóna zájmu, který o holokaustu vypovídá úplně jinak, než jak bývají filmoví diváci zvyklí. Zóna zájmu získala cenu za nejlepší cizojazyčný film a také trochu překvapivě za zvuk. Oppenheimerovi ji Zóna zájmu vyfoukla i díky tomu, že hrůzné věci odehrávající se za zdí koncentračního tábora tu můžeme pouze slyšet. Říká tak, že i když lze před pravdou zavřít oči, uniknout jí nejde.

Glazer byl mimochodem jeden z těch, jehož děkovná řeč bude ještě pár týdnů kolovat. „Chtěli jsme reflektovat a konfrontovat současnost. Ne říct: Podívejte se, co tehdy provedli. Spíš: Podívejte se, co děláme teď. Náš film ukazuje, co nejhoršího může způsobit dehumanizace,“ řekl britský režisér a vzápětí se vrátil k probíhajícímu konfliktu mezi Izraelem a Palestinou. Glazer se prý vzdal svého židovského původu, protože odmítá, aby se „holokaust stal zástupným důvodem pro okupaci, která vedla ke konfliktu mezi tolika nevinnými lidmi, ať už oběťmi ze 7. října v Izraeli, nebo těmi v Gaze“.

Nebyl to jediný politický moment večera. Moderátor Jimmy Kimmel nedokázal nevyužít příležitosti, aby odpověděl na štiplavou recenzi jeho výkonu od Donalda Trumpa. „Neměl už byste sedět?“ rýpl si do bývalého prezidenta Kimmel.

Mluvilo se i konfliktu na Ukrajině. „Kdybych mohl, cenu bych vyměnil za to, aby válka nikdy nebyla,“ řekl v silném projevu režisér oceněného dokumentárního snímku 20 dní v Mariupolu Mstyslav Černov.

Na co se ještě bude z 96. ročníku Oscarů vzpomínat?

Třeba na děkovnou řeč debutujícího scenáristy Corda Jeffersona, který motivoval Hollywood, aby se nebál pracovat s dalšími mladými talenty a místo jednoho snímku s dvousetmilionovým rozpočtem natočit 50 filmů za čtyři miliony. „Někde tam je další Martin Scorsese, další Christopher Nolan. Jenom chtějí šanci a my jim ji můžeme dát.“

Vzpomínat se bude i na nahého Johna Cenu a tleskajícího psa Messiho, hvězdy výjimečného filmu Anatomie pádu (který si odnesl cenu alespoň za scénář). A na to, že Oscaři se v roce 2024 obešli bez facek, okřikování režie i výrazných trapasů.