Víc než korporátní horor. Ze seriálu Odloučení mohou být noví Ztraceni

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na začátku bylo zděšení amerického tvůrce Dana Ericksona z jeho prvního zaměstnání. Vystudovaný anglista a scenárista ještě nepracoval pro televizi, ale docházel denně do kanceláře. Fanoušek seriálu Lost, který zkraje tisíciletí jako jeden z prvních podněcoval diváky, aby vymýšleli teorie vysvětlující podivné dění na neobydleném ostrově a sdíleli je na internetu, pak vytvořil pro někoho možná i zajímavější postavy, než byli svého času Jack, Kate nebo Sayid, ztroskotanci z letu 815.

Druhou řadu možná nejpodivnější současné série Odloučení, anglicky Severance, lze už celou vidět ve videotéce Apple TV+.

Na začátku první sezony provázel Mark S, kterého perfektně ztvárnil komediální herec Adam Scott, prvním dnem v práci novou kolegyni Helly R v podání u nás dosud relativně neznámé Britt Lowerové. Společně s Dylanem G hraným Zachem Cherrym a Irvingem B, kterého zosobnil John Turturro, se v kancelářích podniku Lumon Industries věnoval „kultivaci makrodat“. Nikdo z nich přesně nevěděl, co to znamená.

Odloučení můžeme podobně jako starší Ztracené, Westworld, Silo, Yellowjackets nebo německé Dark označit anglickým pojmem „mystery box show“ pro tituly, jejichž podstatou je záhada odkrytá až na konci. Nejdůležitější u nich bývá způsob, jakým divákům postupně dávkují informace. U sledování tohoto seriálu si díky jeho satiře kultury uniformních kanceláří můžeme vzpomenout třeba i na Kancl, oblíbený britský sitcom z kancelářského prostředí.

První řada navíc měla příhodně premiéru po pandemii koronaviru, kdy kvůli epidemiologickým restrikcím musela spousta lidí zůstat doma a začala si všímat, že prací tráví příliš mnoho času. Jak glosoval časopis New Yorker, Odloučení na začátku působilo, jako kdyby autor hororů Stephen King zpracoval téma „bullshit jobs“, jak slavný antropolog David Graeber označuje některá repetitivní a nenaplňující zaměstnání u velkých firem.

Mark S byl od prvního dne naivnější, laskavější a možná i sympatičtější verzí Marka Scouta. Bývalý univerzitní pedagog při autohavárii přišel o ženu a dobrovolně podstoupil proces takzvaného odloučení, při němž v mozku vzniká prostor pro druhé vědomí. Aby alespoň část dne nemusel myslet na manželku.

Aniž by dlouho cokoliv tušil, jeho „vnitřkař“ neboli pracovní vědomí Mark S se po dvou letech práce pro záhadný podnik se vzdorovitou Helly R a ostatními kolegy z oddělení kultivace makrodat vzbouřilo proti nesmyslným praktikám Lumonu, podniku posedlého kontrolou. Ten zaměstnance nechává pracovat na něčem, co by nejspíš bylo nelegální, kdybychom věděli, co to je.

Vtipný i citlivý scénář tomu všemu dává kontury chytlavé satiry na korporátní kulturu, hororu kritického vůči kapitalismu, sci-fi o podstatě lidskosti i vztahového dramatu. Tvůrci na tomto základu dokázali vystavět něco v dnešním pestrém seriálovém světě dosud nevídaného.

Tým čítající například komika a režiséra Bena Stillera, který točí větší část epizod, nebo kameramanku Jessicu Lee Gagneéovou podílející se i na režii přišel s propracovaným a elegantním vizuálním jazykem. V něm kromě úhlů snímání nebo pohybů kamery hrají roli architektura a scénografie, parodicky působící symbolika Lumonu i mnoho hravých nápadů. Například ztvárnění toho, jak mozek přechází z mimopracovního vědomí do pracovního, nebo neustálé putování postav bludištěm firemních chodeb. Podle některých je největší „hvězdou“ Odloučení právě kamera.

První sezona v roce 2022 energicky vyvrcholila společným vzepětím všech postav: „aktivistickým výstupem“ Helly R, která zjistí, že její mimopracovní vědomí patří dceři majitele Lumonu Heleně, a Markovým odhalením, že jeho žena je naživu.

Na pokračování pak museli fanoušci čekat tři roky. Mohou být spokojeni? Hodně záleží, zda jsou ochotni věnovat seriálu zvýšenou pozornost a možná i čas mimo sledování. Ve druhé sezoně novinka přesahuje půdorys příběhu o vzdoru proti podezřelému zaměstnavateli. Zhutněla, přestala být primárně tajuplnou satirou z podivného pracoviště. Pro někoho už ale může být příliš náročné se emocionálně napojovat na postavy.

Nadšení naopak mohou být příznivci mnohavrstevnatých sérií, nad nimiž se dá dlouze uvažovat, zkoušet odhadnout záměry autorů a všímat si rozesetých nápověd. Otázky teď vyvstávají z Markova vztahu s manželkou Gemmou nebo s jeho „vnitřkařem“, s nímž se v závěru poprvé potkává. A stále neznáme pravou povahu činnosti Lumonu.

Odloučení přestalo být seriálem, u kterého lze klimbat po náročném dni v práci. Současně ale tvůrci nedokážou posouvat všechny postavy na šachovnici stejně atraktivními tahy. Hra, kterou rozehráli, nicméně rozhodně zůstává zajímavá.

Druhé sezoně můžeme snadno vyčíst například rozložení pozornosti mezi děním v Lumonu a venkovním světem. Hned první epizoda nám odvážně ukazuje jen interiéry firmy. Mark S a ostatní zjišťují, že společnost se s jejich pokusem o vzpouru vypořádala jako každý korporát – hodila jim pár bezcenných kostí, ale jinak všechno pokračuje při starém.

K Markově „vnějškaři“ se dostáváme až později. Ve čtvrté epizodě se pak ocitáme mimo veškeré dosavadní prostředí – v simulaci krajiny, kde se má odehrávat teambuilding. Tady prožijeme jeden z vrcholů sezony, kdy tvůrci dokonale překlápí vizualitu modrozelených kanceláří v chladnou zasněženou krajinu. Ve zbývajících dílech už ale postrádáme hlubší povědomí o tom, co se odehrává v hlavách hrdinů.

Odloučení nás častěji než možností sdílet emoce s postavami odměňuje vtípky a parodickými scénami. Jejich salva přichází v samotném závěru.

Srdcem sezony je epizoda o Markově manželství. Ta přepíná mezi klíčovými momenty v životech dvou nejprve zamilovaných, následně odcizených vysokoškolských pedagogů a ukázkami zdánlivě nesmyslných činností, k nimž Lumon využívá Gemmu uvězněnou v tajném křídle budovy. Způsobem, jakým pracuje se vzpomínkami, může seriál připomenout film Věčný svit neposkvrněné mysli režiséra Michela Gondryho.

Právě tento díl by Odloučení mohl vynést televizní cenu Emmy. Kombinací útržků zprvu vřelých, později chladných konverzací, střídáním teplým sluncem ozářených lokací a uzavřených místností s umělým světlem a přesného herectví Adama Scotta a Dichen Lachmanové vznikla klasická romance, která postupně zhořkne a vyústí v prozatím nevyjasněnou záhadu.

Ani poslední epizoda zdaleka nezodpovídá všechny otázky. V dílu, kde hraje roli vosková figurína a pochodová kapela, se jednomu dere na jazyk, že tohle mohl točit jedině Zoolander, tedy jedna z ulítlých rolí režiséra Bena Stillera. Tvůrci však mají očividně přesně rozmyšleno, kam míří v už oznámené třetí a podle dosavadních vyjádření poslední řadě.

Zbývá zjistit, co přesně firma Lumon Industries ze životních příběhů lidí jako Marka a Gemmy „sklízí“. Druhá sezona nás zatím přiměla hlavně pohroužit se do úvah o lidskosti „vnitřkařů“, kteří nikdy nežili jinde než v práci, a tomu, jak jejich prázdné životy mění mezilidské vztahy. Slabší byla příběhová linka postavy Johna Turturra, která vrcholila už ve čtvrté epizodě, a zacykleného Dylana G. Většinu času v ní trávíme s Markem, mnohdy je pro nás ale špatně rozklíčovatelný a místo Helly R jsme dlouho sledovali neproniknutelnou, korporátní mašinérií svázanou Helenu.

Víme teď už, že v příběhu nejde jen o vzpouru proti systému. Jeho postavy budou muset nejprve zvládnout „boj“ se sebou samými.

Odloučení přes všechnu záhadnost a složitost předkládá zjevné, vtipné i podnětné metafory týkající se dneška. Zbývá doufat, že ve třetí sezoně nám kromě odvyprávění všeho zbývajícího dopřeje i dost času uvnitř odloučených myslí.