Článek
Vítězná šňůra zpěvačky Taylor Swift pokračuje. V noci z neděle na pondělí získala Grammy za své album Midnights a navíc oznámila, že v dubnu vydá další album. Jinými slovy, dá se očekávat, že dominance americké zpěvačky jen tak neskončí.
Přinášíme aktualizovaný profil Taylor Swift vydaný 30. prosince 2023.
Redakce amerického týdeníku Time pravidelně vybírá „osobnost, kolektiv nebo myšlenku s největším vlivem na události daného roku“. Předloni to byl Volodymyr Zelenskyj, před deseti lety papež František, v roce 2007 Vladimir Putin, na sklonku 30. let Adolf Hitler. Letos titulní strana speciálního vydání patřila čtyřiatřicetileté zpěvačce Taylor Swift.
„V rozděleném světě, kde tolik institucí selhává, našla Taylor Swift způsob, jak prostupovat hranice a být zdrojem světa,“ vysvětluje redakce letošní volbu. Právě probíhající koncertní šňůra The Eras Tour je bezprecedentním monstrpodnikem a svědectvím o výjimečném talentu, pádech i návratu na vrchol.
Swift na světových pódiích ukazuje, že i jednotlivec dokáže pohnout s kolosem, jakým je hudební byznys. Během bezmála dvaceti let na pódiích prožila několik krizí, všechny dokázala přetavit v triumf - právě tohle je leitmotiv The Eras Tour, její kariéry a konečně i roku 2023. Letos přitom nevydala novinku, nýbrž dvě starší nahrávky, konkrétně Speak Now a přelomové 1989. Obě s dodatkem (Taylor's Version) v názvu.
Znovu získat kontrolu
Když Swift na konci roku 2018 vypršela smlouva s vydavatelstvím Big Machine, pokusila se koupit práva na svých prvních šest desek. Firmu ale spolu s celým katalogem nakonec koupil podnikatel Scooter Braun, jehož zpěvačka popsala jako „manipulativního tyrana“.
Label pod novým vedením následně blokoval použití jejích písní při předávání hudebních cen nebo v dokumentu Miss Americana. Poslední kapku představovalo vydání koncertu Live from Clear Channel Stripped 2008 bez souhlasu umělkyně.
Aby získala zpět kontrolu nad svou tvorbou, rozhodla se alba znovu nahrát a vydat. Nejdřív si nedokázala představit, že by všechny ty písně měla prožívat znovu. Jenže oprášené skladby se po letech vracely na první místa hitparád a často byly úspěšnější než poprvé.
Znovu nahraná alba vedle hitů najednou obsahovala příběh emancipace a osvobození. Pokud si fanoušci pustí původní verze, tantiémy putují na účet Brauna. Jenže Swifties jsou oddané publikum a vědí, na co kliknout. Převyprávění i úspěch starých nahrávek Swift navedl k myšlence zrekapitulovat všechny éry kariéry.
Zkonstruovala 3,5hodinovou show, 44 písní rozdělila do 10 aktů, každý se váže k jednomu albu. The Eras Tour začalo letos v březnu, skončí v prosinci 2024. Už nyní přitom v tržbách překonalo magickou hranici miliardy dolarů a stalo se nejvýdělečnějším turné historie. Z prvního místa tak odsunula Eltona Johna, který se letos na Farewell Yellow Brick Road rozloučil s kariérou.
The Eras Tour má zatím v rozpisu 151 vystoupení, na největších světových stadionech Swift hrává několik večerů za sebou. Česku bude nejblíže ve Vídni, všech 170 tisíc vstupenek na tři srpnové noci nicméně zmizelo během několika hodin. Šlo o nejobjemnější a nejrychlejší prodej lístků v historii Rakouska. Podobně prodej probíhal všude na světě.
Kamkoliv Taylor Switf s Eras Tour dosud přijela, nastal malý ekonomický boom. Desítky tisíc lidí se ubytovaly v hotelích, nakupovaly, jedly a pily. Po oficiální pozvánce od kanadského premiéra Justina Trudeaua přidala šest večerů v Torontu, jiné prosby vrcholných politiků, například od chilského prezidenta Gabriela Borica nebo starosty Budapešti Gergelyho Karácsonyho, nicméně zůstaly nevyslyšeny.
V půlce října pak vydala snímek Taylor Swift: The Eras Tour, který se stal nejvýdělečnějším koncertním záznamem historie. Zatím celosvětově utržil přes 250 milionů dolarů, od prosince je k dispozici na online platformách.
Písničkářka a revolucionářka
„Tyhle písně jsem napsala o svém životě. O tom, co jsem v určitém období cítila,“ říká zkraje koncertu před vyprodaným stadionem v Los Angeles s kapacitou 70 tisíc diváků. Od globální popové hvězdy taková slova mohou znít jako klišé, jenže právě tohle je jeden z klíčů k bezpříkladnému úspěchu.
Když Swift jinde v písni Lover zpívá: „Můžeme naše kamarády nechat přespat v obýváku / Tohle je naše místo, my rozhodujeme,“ stadion opravdu může působit jako jeden velký pokojíček, kam sezvala své kamarádky a kamarády. Pouto s fanoušky pak jen umocní mezihra balady: „Můžu jít tam, kam jdeš ty? / Můžu ti být pořád tak blízko?“
Taylor Swift se netváří jako nadpozemská hvězda typu Madonny nebo Beyoncé. Neobléká se do šatů z fláků masa jako Lady Gaga, nehoupe se nahá na demoliční kouli jako Miley Cyrus. Vystupuje civilně, čemuž uzpůsobuje i zpěv.
Zatímco například Adele mistrně pracuje se sytostí a barvou hlasu a Billie Eilish si vybudovala image na mrazivém šepotu, Swift působí prostě. Zpívá bez chyby, ale nesnaží se oslnit vokální akrobacií. Ať své skladby oděje do jakékoliv žánru, v jádru zůstává písničkářkou, respektive vypravěčkou. Její písničky si může zazpívat každý, příběhy jsou nejdůležitější.
Na záznamu The Eras Tour dává prostor kapele víc než kdy dřív, balady ale zpravidla přednáší sama jen s kytarou nebo za klavírem.
Podobně civilně ve snímku působí také choreografie. Swift často střídá kostýmy, houpe boky, kývá rameny, tančí na vysokých podpatcích. Sebevědomou chůzí připomíná modelky na módním mole, občas vyleze na nějakou dekoraci. Spíš ale vytváří fantaskní obrazy z celistvého příběhu, než aby předváděla dechberoucí čísla.
Bez problémů se obejde bez salt nebo létání na hrazdách, přesto s The Eras Tour posunula stadionový spektákl na novou úroveň.
Snímek ukazuje zpěvačku v detailech, které divák nemá naživo šanci postřehnout. Celky na zaplněný stadion zase evokují celistvý organismus. Široké záběry napovídají, že diváci jsou stejně důležití jako hlavní hvězda. Atmosféru dotváří fluoreskující náramky - pohled na 70 tisíc světélkujících lidí připomíná jakousi entitu, nejspíš ze světa snímku Avatar.
Show je vymyšlená do posledního detailu a naprogramovaná na vteřiny, nejvíc ze všeho ale ukazuje, že Taylor Swift umí zůstat sama sebou. Tahle „kamarádka“ přitom dokázala proměnit pravidla (nejen) hudebního showbyznysu jako málokdo před ní.
Country pro 21. století
Nejdřív otevřela country mladému publiku. Bytostně konzervativní žánr protkla autobiografickými příběhy, tradiční mytologie šla stranou. „Je to jako by četli můj deníček,“ glosovala své texty v dokumentu Miss Americana.
Po úspěchu samozvané miss Amerika začaly nahrávací společnosti pást po mladých umělkyních a umělcích, kteří místo přehrávání kánonu skládají vlastní písně. V žánru určeném mužům dostaly prostor ženy.
Díky Swift country prožilo nárůst popularity v regionech, které k němu jinak zůstávaly hluché, například ve Spojeném království nebo v Asii.
Zpěvačka často opakuje, že k hudební invenci ji motivoval pocit, že se jí nahrávací společnosti snaží nahradit. Chtěla být rychlejší než oni. To je ostatně dalším z nosným motivů jejího příběhu - místo aby se uzpůsobovala narativu, témata nastoluje sama. Ostatní s ní pak musí držet krok.
Během přerodu z country zpěvačky v globální hvězdu přišla s pojetím popu, který se obejde bez trendů a obstojí sám o sobě. Odmítla lascivnost a podbízivost tehdejšího středního proudu, ignorovala tehdy populární vlivy r’n’b a hip hopu. Univerzální pop uchopila jako médium skrz nějž může vyprávět niterné příběhy.
Nebýt alba 1989, zpěvačky typu Dua Lipa bychom dnes dost možná neznali. Přinejmenším by zněly dost jinak. Vedle hudby samotné přitom Swift dokázala přesměrovat i samotné fungování branže, v níž ostré lokty často nestačí.
Taylor a Goliáš
Pod výhrůžkou stažení alba 1989 donutila platformu Apple Music platit umělcům za písně přehrané během tříměsíční zkušební verze, která je zdarma. Na protest proti systému vyplácení umělců stáhla na tři roky svůj kompletní katalog ze Spotify, nejpopulárnější seznamovací služby.
Samozřejmě - Spotify stále drtivé většině muzikantů vyplácí absurdně nízké části, přibližně 0,003 až 0,005 dolaru, tedy mezi 7 a 11 halíři za přehrání jedné skladby. Nejpopulárnější umělkyně světa ale nasvítila problém a nasměrovala debatu o směřování hudebního průmyslu, který stále hledá způsob, jak fungovat po zhroucení na přelomu milénia, kdy se masově rozšířil internet a s ním spojené pirátství.
Podobně postupovala i letos, když obešla tradiční distributory a smlouvu o uvedení snímku The Eras Tour podepsala přímo s řetězcem kin AMC Theatres. Bezprecedentním krokem se rychle inspirovala například Beyoncé a na stejné bázi uvedla koncertní snímek Renaissance: A Film by Beyoncé.
Minimálně v Americe dokument The Eras Tour navázal na úspěch letního fenoménu Barbenheimer, částečně proto, že podobně jako Barbie nabízel kolektivní prožitek. Ani v Česku nebylo výjimkou, že diváci opustili sedačky a film protančili u plátna. Snímek se stal nečekanou vzpruhou návštěvnosti kin, která se stále nevrátila na úroveň před pandemií covidu-19.
Zároveň Swift naznačila cestu, jíž se mohou kina v budoucnu vydat - koncerty jsou založené na sdíleném prožívání, na film se můžete podívat v klidu sami doma.
„Mohu s vámi zpívat, mohu s vámi tancovat, mohu s vámi ‚vajbovat‘, mohu s vámi trávit čas celou noc,“ říká dojatě mezi písněmi. Na pódiu působí přirozeně a lehce, přesto The Eras Tour nejvíc ze všeho připomíná souboj mladé ženy s Goliášem. A Taylor Swift - „nejlepší kamarádka“ milionů lidí na stadionech, v kinech a před televizními obrazovkami - pro letošek vyhrává.
