Válka změnila, co Ukrajina říká svým uměním. A vymazala z něj ruštinu

„Umění, které v poslední době tvořím, vždy souvisí s válkou a naším vítězstvím! Na nic jiného myslet nemůžu.“ (ilustrátor Maksym Palenko)

„Ani se mi nesnilo, že jednoho dne bych mohl zpívat s Bonem. Vnímám ho jako nejlepšího z nejlepších. Když žijící legendy přijedou do vašeho hlavního města, říkají všechny ty důležité věci a zpívají pro váš lid, dodá vám to sílu. Dodá vám to také víru, že jste na správné straně války a že vyhrajete, jelikož za vámi stojí celý svět.“ (Taras Topolja, frontman skupiny Antytila)

„Ukazujeme, že Ukrajinci mohou být užiteční pro celé lidstvo, nejen tím, že sklízejí pšenici nebo kukuřici.“ (hudebník Denys Vasyliev, který se snaží zachraňovat kulturní památky své země)

„Na hudební scéně se objevuje spousta nových jmen, která dříve nebyla v éteru, a válka se stala velmi silným spouštěčem pro rozvoj jejich kreativity.“ (pop a r’n’b zpěvák Chekson)

Čtyři výroky, čtyři konkrétní popisy toho, jak moc se válka rozpoutaná před rokem ruským prezidentem Putinem vepsala do ukrajinské kultury a umění.

Těžko se dopočítat, kolik kulturních památek, institucí a uměleckých děl poničily či nevratně zničily ruské raketové útoky. Kolik umělců odešlo bojovat na frontu, kolik jich v boji proti okupantů padlo. Těžko popsat, jak obtížné je teď uspořádat jakoukoli kulturní akci; i divadelní premiéry se z pompézních sálů přesunuly do stísněných krytů.

Válka proměnila umění jako takové. Z rozhovorů, které redakce Seznam Zpráv telefonicky či prostřednictvím sociálních sítí vedla s konkrétními tvůrci, je zřejmé, že ruská invaze vnesla do ukrajinské kultury řadu nových impulzů. A také, že prakticky všichni ukrajinští hudebníci, kteří dříve tvořili v ruštině, přešli ze dne na den na ukrajinštinu.

Co je rovněž zásadně jiné, je zájem o ukrajinskou kulturu v zahraničí.

Snad nejvýmluvnějším příkladem je příběh ukrajinské kapely Kalush Orchestra, které se loni v květnu podařilo zvítězit v hudební soutěži Eurovize. A do centra světové pozornosti se dostala na Ukrajině velmi populární skupina Antytila, se kterou během konfliktu navázal spolupráci Ed Sheeran a která si loni v květnu zahrála v kyjevském metru s legendárními U2.

Svět přestal vnímat umění ze zemí bývalého Sovětského svazu jednoduše jako „ruské“; začal rozlišovat.

„Probíhající válka Ukrajincům umožňuje vyprávět svůj příběh samostatně. Nyní se méně naslouchá tomu, co říká Rusko, a tomu, jak vždy interpretovalo ukrajinskou kulturu,“ souhlasí ukrajinský kulturolog a slavista Radomyr Mokryk, který působí v Ústavu východoevropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Zájem o ukrajinskou kulturu je podle něj nyní v zahraničí „enormní“ a ukrajinští umělci se toho snaží využít. „Ukrajinci teď pracují na tom, aby na Západě konečně vyslyšeli to, co se na Ukrajině říká už v několik posledních desetiletí. Tedy že ukrajinská kultura je a byla součástí západní kultury,“ říká Mokryk.

Svým uměním, které nyní většinově reflektuje to, co se na Ukrajině děje, se ukrajinští tvůrci snaží utrpení ukrajinského lidu i jeho hrdinství přiblížit všem, kterých se válka přímo nedotýká. Podle kulturologa Mokryka vznikla spolu s válkou celá řada nových témat – „ať už jde o uprchlíky, útoky s obrovským množstvím obětí, či témata související přímo s válečnou frontou, tedy tím, jak vypadá samotná válka“.

Dokonale to ve své tvorbě zrcadlí ilustrátor Maksym Palenko z východoukrajinského Dnipra. „Umění, které v poslední době tvořím, vždy souvisí s válkou a naším vítězstvím! Na nic jiného myslet nemůžu,“ popisuje Palenko během rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Mezi jeho nejznámější díla patří kresba, na níž se ruský prezident Vladimir Putin se zakrvavenou pusou zakusuje do bytového domu. Palenko touto ilustrací reagoval na útok, při kterém ruské jednotky zasáhly obytný dům v Dnipru a rozsekly ho ve dví. Zemřelo při něm 46 lidí včetně šesti dětí (psali jsme například zde).

Palenko tvrdí, že na útok odpověděl „tak, jako každý umělěc odpovídá na jakékoliv projevy života – svým uměním“. „Po ruském bombardování vypadal dům v mém rodném Dnipru tak, jako by z něj někdo doslova vykousl obrovský kus. S krví a lidmi, kteří žili v míru. Nakreslil jsem lidožrouta, který se chtivě zakusuje do našich životů,“ vysvětluje Palenko, jak ilustrace, která díky sociálním sítím obletěla snad celý svět a mnohým se nesmazatelně vtiskla do paměti, vznikla.

„Tato tragédie je pro mě velmi osobní, protože sám pocházím z Dnipra a tento dům a ulici znám velmi dobře. V tomto domě bydleli někteří mí přátelé, někdo z nich tam měl sestřenici nebo matku. Je to pro mě velmi bolestivé,“ dodává Palenko, který na sociálních sítích pravidelně sdílí ilustrace.

Jejich středobodem je v současné době válka a její různorodé podoby. Publikované kresby jsou někdy vážné, jindy humorné – záleží na konkrétním tématu a úhlu pohledu. „Dnes mohu nakreslit ruské vojáky, které zabijí třešňové pecky, a zítra Mariupolskou ikonu, na niž Panna Maria chrání obránce Azovstalu,“ vysvětluje ilustrátor.

Podle kulturologa Mokryka se naprostá většina uměleckých děl, která nyní na Ukrajině vznikají, tím či oním způsobem věnuje tématům války. „Řekl bych, že takových 95 % uměleckých děl nejrůznějších forem se nyní vztahuje k tomu, co Ukrajina momentálně prožívá,“ soudí Mokryk.

Ukrajinský hudebník Denys Vasyliev se domnívá, že „spojovníkem“ současných ukrajinských uměleckých děl není ani tak téma války, ale především důraz na ukrajinské kulturní dědictví.

„Pochopili jsme, že naše nehmotné kulturní dědictví je velmi důležité nejen pro nás, ale pro celý svět, pro celé lidstvo,“ věří Vasyliev, který během války ve svém rodném Záporoží pomáhal zachraňovat kulturní památky. Během rozhovoru pro Seznam Zprávy říká: „Ukazujeme, že Ukrajinci mohou být užiteční pro celé lidstvo, nejen tím, že sklízejí pšenici nebo kukuřici,“ dodal.

Ukrajinci podle něj spolu s válkou získali „jedinečnou zkušenost“, kterou by měli sdílet s ostatními, protože je velmi užitečná. Často jim v tom ale brání jistá lenost, jak sám připouští, která spočívá například v nedostatečné znalosti cizích jazyků.

„Mnoho ukrajinských uprchlíků má znalosti z kulturního dědictví Ukrajiny, ale nemají znalosti angličtiny nebo jiných cizích jazyků, aby mohli své zkušenosti předat dalším lidem,“ domnívá se hudebník.

I jeho samotná tvorba dokazuje, že do ukrajinského umění vstoupila spolu s ruskou invazí řada nových symbolů přímo spojených s válkou, které byly do té doby nemyslitelné. Vasyliev začal v posledním roce nahrávat audionahrávky, které zachycují nejrůznější zvuky války, od bombardování přes sirény až po těžkopádný pohyb vojenské techniky.

Jeho zvukové stopy se následně dostaly například na novou desku jazzové kapely z ukrajinského Černihivu.

Svého druhu kulturními symboly se během války staly také přímo válečné zbraně. Ukrajinský hudebník Taras Borovok složil píseň o tureckých dronech Bayraktar, později přidal skladbu o amerických salvových raketometech HIMARS, které Rusům působí na frontě zásadní problémy. Na YouTube od té doby nasbíraly skladby statisíce zhlédnutí. A jak tvrdí sám Borovok, pomohly Ukrajině udržet morálku a odolat ruské agresi.

Z dosud ryze kulturních symbolů se zase nezřídka kdy stávají symboly válečného úsilí. Kulturolog Mokryk tak například popisuje, jak se z keramické figurky kohoutka, která je ukázkou ukrajinské etnické keramiky, stal ze dne na den symbol ukrajinské nezlomnosti a odporu proti ruské agresi.

„Když v Boroďance ruské jednotky vybombardovaly několik budov, celý svět obletěly snímky keramického kohoutka, který jako jediný útok přežil. Byl tím jediným, co z domu zůstalo. Všem přišlo fascinující, že právě keramická figurka přežila takový útok,“ vysvětluje Mokryk, podle kterého dnes můžeme onoho kohouta spatřit v řadě uměleckých děl.

Z postavičky kohouta se následně stal tak významný symbol bojů, že ji nyní ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj začal rozdávat západním spojencům, kteří přijíždějí navštívit Kyjev. Ve své sbírce už ji má třeba bývalý britský premiér Boris Johnson.

Válka se stala důležitým tématem také pro mladého ukrajinského pop a r’n’b zpěváka z Kyjeva, který vystupuje pod pseudonymem Chekson.

„Moje nejúspěšnější písně jsou právě o událostech na Ukrajině. Obecně platí, že to, co v první polovině minulého roku vydávali ukrajinští umělci, odráželo současnou situaci,“ uvedl pro Seznam Zprávy Chekson.

Domnívá se, že právě hudba se „nyní dokáže velmi dobře vyrovnávat s úkolem zprostředkovat informace“ o ukrajinské zkušenosti světu.

Ukrajinské hudební scéně se podle Cheksona navzdory válečnému konfliktu daří. Současné podmínky jsou pro mnohé umělce „příznivé“ pro rozvoj vlastní kariéry. „Na hudební scéně se objevuje spousta nových jmen, která dříve nebyla v éteru, a válka se stala velmi silným spouštěčem pro rozvoj jejich kreativity,“ rozvádí své myšlenky Chekson.

Pro tvorbu jeho samotného se válka stala bodem zlomu. „Moje hudba změnila jazyk a získala význam. Dříve jsem zpíval rusky, dnes jenom ukrajinsky,“ říká s tím, že dnes je už o dost jiným interpretem, než kterým býval dříve.

Jeho příběh ztělesňuje další klíčovou proměnu, kterou ukrajinská kultura během války prošla. Ke stejnému rozhodnutí jako zpěvák Chekson – tedy zbavit se nadobro ruštiny – dospěla po začátku invaze celá řada ukrajinských umělců.

Podle kulturologa Mokryka se jedná o velmi výrazný obrat, neboť ukrajinská popkultura byla ještě donedávna ze značné části ruskojazyčná a podléhala vlivům Ruska.

„Pokud se podíváte třeba na žebříček Spotify za rok 2021, uvidíte tam spousty ukrajinských, avšak ruskojazyčných skladeb. Když se podíváte na ten samý žebříček za rok 2022, není tam ani jedna ruskojazyčná píseň,“ tvrdí Mokryk.

Odvrat od ruštiny není pouze otázkou ukrajinské hudby, týká se všech uměleckých odvětví. Spisovatelé a básníci, kteří kdysi publikovali výhradně v ruštině, nyní hrdě přechází na ukrajinštinu.

Také čtenářská veřejnost se aktivně přichyluje k ukrajinskému jazyku. Americký týdeník Time popsal, jak se ženy v severoukrajinském městě Černihiv každou sobotu scházejí v místní polorozpadlé knihovně, aby oprášily své znalosti ukrajinštiny a přestaly být závislé na ruštině.

„Spousta lidí na Ukrajině mluvila nebo stále mluví rusky, ale chápou, že budoucnost je v ukrajinském jazyce,“ shrnuje jazykový obrat na Ukrajině záporožský hudebník Vasyliev.