Válka se nikdy nemění. Seriálový Fallout je rozjívený apokalyptický western

Do toxického, nebezpečného a barvitými charaktery zalidněného světa se hráči Falloutu poprvé vydali v roce 1997. Šlo o klasické RPG, které do značné míry stojí na objevování originální postapokalyptické krajiny 21. století zpustošené světovou válkou, v níž se prolínají futuristické prvky s „atomovým retrem“, jež jasně odkazuje na vyhrocenou dobu 50. let a dobovou americkou propagandu.

Kontrast bezútěšného prostředí plného zmutovaných monster a pochybných existencí, nostalgických šlágrů a jásavě naivních komiksových linek osvětových materiálů vytvořil jeden z estetických herních úkazů, který vykazuje stejnou odolnost jako zmutovaní švábi, jimiž se Pustina hemží.

Herní série dnes čítá celkem 11 položek a mytologie Pustiny vesele bují dál. Za očekávanou seriálovou adaptací stojí tvůrčí i manželská dvojice Jonathan Nolan a Lisa Joy, která si bizarní mix sci-fi a westernových propriet vyzkoušela už v úspěšném Westworldu. Fallout nikdy nebyl herní sérií, která by stála na precizní a určující dramatické lince. Jedná se o otevřený svět, v němž požitek plyne z objevování, zlepšování vlastní postavy a seznamování se s dalšími a dalšími barvitými charaktery a drobnými bizarními příběhy.

Tvůrcům seriálu to tak dopřálo určitou volnost. Přes drobná pomrknutí vypráví vlastní nosný příběh, který zachovává rozdělení postapokalyptického světa na různorodé frakce i ústřední východisko prvního Falloutu – tedy motiv dobrodružné cesty nezkušeného obyvatele protiatomového krytu (tzv. Vaultu) Pustinou, v níž se musí učit novým dovednostem, aby přežil.

Joy s Nolanem se rozhodli, že vezmou jeden z rysů herních předloh a udělají z něj určující prvek. Hry si ironicky pohrávaly s obrazem naivní, až sektářské mentality lidí z krytů, kteří věřili, že mají v rukách zárodek nové civilizace a z trosek nukleárního kataklyzmatu vytvoří lepší svět.

Seriál tak do popředí staví postavu Lucy (Ella Purnell), dobré děvče z Vaultu 33 s naivně hltavýma očima a „správňáckou“ mentalitou věrozvěstky utopie. Po brutálním útoku na svůj domov se nepřipravená dívka vydává do Pustiny, aby zachránila svého uneseného otce, nasbírala cenné zkušenosti a zjistila, že realita absolutně nepřipomíná selanku z obsedantně instruktivních letáků a naučných filmů, které ji obklopovaly od dětství. Místo zdvižených palců na ni čekají zdvižené prostředníky a ukazováky na spoušti zbraní, do kterých se láduje všechno možné, tříštivou municí počínaje a lidskými zuby konče.

Namísto seriózní postapokalyptické podívané přichází seriálový Fallout se směsicí rozjívené sci-fi, brutálního westernu a krvavé grotesky. Přitom ale zachovává věrně estetická východiska herní série, tedy práci s nostalgickým soundtrackem, retro technologiemi a velmi brutálními výstřelky radioaktivních mutací.

Putování Lucy tvoří jen jednu ze čtyř hlavních složek vyprávění, které se předlohami skutečně jen volně inspiruje. Svou vlastní cestu za prozřením uvnitř rodného Vaultu 33 podstupuje Lucyin bratr Norman (působivý Moises Arias). Z bizarního mixu středověkého sektářství a pokročilé technologie jménem Bratrstvo oceli vychází mladý panoš Maximus (Aaron Clifton Moten), který se hrou okolností – a vlastní vypočítavostí – stává rytířem v po zuby ozbrojené robotické zbroji. Podobně jako Lucy a Norman i on je konfrontovaný s nutností vynalézt znovu sám sebe v prostředí, které rozhodně nepřeje etickému seberozvoji.

Vůbec nejživotnějším (sic!) vkladem do herní mytologie je pistolník a lovec odměn Ghoul, kterého s grácií nemrtvého Clinta Eastwooda ztvárnil uhrančivý Walton Goggins. Tenhle divný, zlý a ozářený zlosyn funguje jednak jako skutečné svědomí Pustiny, ze které už vyvanuly všechny morální skrupule, zároveň ale v retrospektivních pasážích slouží jako průvodce blížící se apokalypsou. Ještě jako ostře řezaná hollywoodská westernová star Cooper Howard se ocitá velmi blízko korporaci, která v hroutícím se světě pracuje na systému Vaultů a zárodku nové, údajně lepší civilizace.

Přepínání mezi minulostí a budoucností, které spojují dvě velmi vzdálené varianty téže postavy (vzorný otec / herecká hvězda a krutý desperát), v sobě má humor, grácii i určitou neúprosnost, která všudypřítomnou nadsázku seriózně ukotvuje.

Fallout není jen krvavě zábavným putováním Pustinou, ale i jednoduchý, přesto místy působivý obraz úzkosti z konce světa a snadné zneužitelnosti lidského strachu z kolapsu. Groteskní stylizace zůstává silná, přesto se tvůrcům daří dovedně spojit rudou paranoii 50. let s univerzálnějším pocitem civilizačního ohrožení, které volně odkazuje k dnešku. Neobejde se to bez klišé, ale Fallout prostě nestojí na originalitě ani pronikavosti.

Nejsilnější je tam, kde – podobně jako hry – skládá obraz roztříštěné humanity do pokřiveného zrcadla úchylných lidských typů a technologických výstřelků. Jeho slabiny pramení z potřeby jednoduchý tok vyprávění usměrnit ve druhé polovině do osudového příběhu, v němž klíčovou roli hraje největší mysterium – proč Pustina vypadá tak, jak vypadá, a co vedlo k jejímu vzniku.

Odpovědi Falloutu sice nemají čím ohromit, ale fantasmagorická snovost, potměšilost a dobře trefená nadsázka bez obtíží udrží autorskou vizi při životě celých osm dílů. Nukleární „futuretro“ funguje jako bezpečná eskapistická zábava, zároveň v sobě má zárodek něčeho, co by v dalších sériích mohlo skutečně tnout do živého. Nakonec – válka a lidská podlost se přece nikdy nemění…