Už žádná Eliška a Damián. Prima zlepšuje pověst hitem o koksu v banánovkách

Banáni od pohledu hrají jinou ligu než Eliška a Damián. Ze slovníku sportovních komentátorů čerpám záměrně. Jedním ze scenáristů Banánů je Tomáš Vávra, autor seriálového, pak i filmového hitu Vyšehrad. Pro svou novinku zvolil podobný postup, jako když s Petrem Kolečkem a Jakubem Štáfkem vymýšlel eskapády buranského čutálisty Laviho. Výchozí situace, kdy je ve skladu mezi banány nalezeno několik desítek kilo kokainu z Latinské Ameriky, rovněž čerpá z reality. Zbytek je divoká fabulace.

Zdrojem humoru je opět fakt, že všechny postavy jsou kopyta a musejí řešit situace přesahující jejich znalosti a rozumové schopnosti. Mladý skladník Jirka (Cyril Dobrý) přichází do své práce v pohraničním supermarketu obvykle zhulený. Myšlenky mu najíždějí rychlostí tuk-tuku. Když ale během adventního období objeví v banánovkách z Kolumbie hromadu tmavých balíčků, rozsvítí se mu velice rychle: čekají ho Vánoce na sněhu.

O nálezu kokainu v hodnotě „milionů milionů dolarů“ se vzápětí dozvídá ušlápnutá, opatrná vedoucí skladu Šárka (Sandra Nováková). Po počátečním váhání pragmaticky vyhodnotí, že distribucí drog si vydělá víc než doplňováním jedlé sody do regálů. Třetím členem povedeného týmu se stává skřetovitý sekuriťák Igor neboli Iggy (Ondřej Malý), který svou osamělost rozhání sjížděním porna na toaletách a neumělým flirtováním se Šárkou.

Stejně neobratná je jejich snaha rozjet nebezpečný byznys, a konečně tak něco udělat se svými podělanými životy. Iggy přichází s nápadem, že když jsou tak blízko státních hranic, mohli by kokain za diskontní ceny prodávat „Němčourům“. Jenomže nikdo z nich netuší, čím bílý prášek nařezat a jak jej dostat do oběhu. Zákonitosti drogového podsvětí poznávají metodou pokusu a mnoha omylů, které je v lepším případě budou stát jen důstojnost. V horším i život.

Ve snaze být nenápadní se jim daří pravý opak. Krom prvotřídního „matroše“ jim tep zrychluje všetečný manažer Ivan (Josef Carda), povzbuzující zaměstnance připitomělými motivačními frázemi typu „s chutí do toho a půl je hotovo“, a dvojice kriminalistů, kteří podezřívavě krouží kolem. Poněkud netrpělivý začíná být i šéf kolumbijského drogového kartelu. Rád by věděl, kde skončila jeho cenná zásilka. Sudy na lidské ostatky už má připravené.

V každé z osmi cca pětadvacetiminutových epizod se supermarketoví dealeři potýkají s jednou překážkou na cestě za bohatstvím. Podzápletky tak mají jasný cíl a vyprávění bezvadně šlape. Pohledy do soukromí současně prohlubují charaktery postav. Jirku opustila přítelkyně, kterou chtěl po měsících váhání konečně požádat o ruku. Šárka jako samoživitelka vychovávající dvě děti počítá každou korunu. A taky Ivan, který své potomky vídá jen každý druhý víkend a celý život se rozhodl zasvětit supermarketu, je vlastně smutnou figurou.

Tvůrci tak sice po vzoru bratrů Coenových založili námět na idiotství postav neschopných přemýšlet víc než dva kroky napřed, ale zároveň pro hrdiny mají pochopení. Ne ovšem tak velké, aby se jejich neschopností dojímali. Banáni jsou vzdor vážnějším chvilkám a přesahům k sociálnímu dramatu o omezených možnostech třídní mobility především cynickou komedií.

Neboť seriál nevznikl pro televizní vysílání, ale pro webovou platformu prima+, mohli se autoři víc odvázat a zacílit obsah na užší divácký segment. V Banánech není nouze o šňupání drog, násilí ani explicitní sex – byť s rozkostičkovanými údy. Spíš než o cenzuru jde o vtípek režiséra Vojtěcha Moravce, který si dává záležet, aby žádný záběr nepůsobil všedně.

Obraz je podobně jako ve filmech Guye Ritchieho neustále zpomalován a zrychlován, kamera Antoana Pepelanova nabuzeně krouží kolem herců, snímá je z atypických nadhledů a podhledů, záběry pracují s ostrými barevnými a světelnými kontrasty. Rytmus udává agresivní melodie v podkresu a rychlý střih Kristíny Krafčíkové, která dosud pracovala hlavně na hudebních videoklipech. Skoro v každé epizodě je určitý úsek děje zkondenzován do zběsilé montážní sekvence.

Seriál dravostí a nemoralizujícím pohledem na drogy připomíná vedle mnoha zahraničních počinů také loňský Banger. od Adama Sedláka. Obě díla spojuje i Marsell Bendig v dobře padnoucí roli sídlištního rappera, který rozumí hudbě stejně jako drogám. Zatímco komiksově vyšinutá stylizace pomáhá prodat drsnější fóry, kdy třeba někoho rozdrtí rolovací vrata, ozvláštňujících videoklipových postupů Banáni využívají tak často, až se stávají repetitivními. K nejvtipnějším přitom patří scény, které se nesnaží být za každou cenu cool.

Moravec, který natočil dvě relativně snesitelné vztahové komedie (Matky, Hádkovi) a několik desítek dílů různých „primáckých“ seriálů, má vytrénovaný cit pro komediální timing. Dokáže správně trefit, kdy během dialogu střihnout na tvář jiného herce, a tím slovní výměnu vypointovat nebo podtrhnout její absurditu. Hodně mu pomáhá dynamika mezi apatickým Cyrilem Dobrým, cholerickým Ondřejem Malým a chápavou Sandrou Novákovou.

Ač hrají upocená nemehla, což byl zejména v případě Novákové osvěžující castingový tah, daří se jim je pozvednout nad odpudivé karikatury dělnické třídy, které v české porevoluční kinematografii převládají. I když jsou trochu idioti, mají v sobě kus dobra. Podobně jako hrdinové filmů Jana Prušinovského. Nakonec jim proto s lehce provinilým pocitem fandíte, aby alespoň pár gramů někomu střelili. Zdá se, že jinou cestu nahoru jim systém ani nenabízí.

Zásluhou barvitých postaviček seriál přes občasné natahování stopáže samoúčelnou formální akrobacií neztrácí švih. Ba dokonce patří k tomu nejzábavnějšímu, co pod hlavičkou Primy dosud vzniklo. Banáni ale nejsou příjemným překvapením jen ve srovnání s karamboly jako Agrometal, Zoo, Dobré zprávy nebo Eliška a Damián. Ukazují, že stanice, která vždy hrála až třetí housle, dokáže ve výrobě původního dramatického obsahu konkurovat ČT i Nově.

Následující roky, kdy chce vedení televize do vlastních formátů investovat přes miliardu korun, ukážou, jestli bude Prima při dohánění opožděného startu úspěšnější než Jirka, Šárka a Iggy při dealování kolumbijského kokeše. Diváci se každopádně už teď můžou radovat, že tuzemská seriálová produkce bude díky boji o sledovanost a předplatitele čím dál pestřejší.