Článek
„Povedl se mu dobrý krok. Jeho nejvěrnější fanoušci zjistili jako první poměrně významnou osobní věc,“ připomíná hudební publicista Ztraceného sobotní koncert, na kterém odhalil video z vlastní utajované svatby.
V rozhovoru Timon Láska hodnotí, jak moc je Marek Ztracený schopný marketér a jakou roli představuje v českém hudebním mainstreamu.
Markovi Ztracenému se podařilo třikrát vyprodat pražský Eden. Dohromady ho vidělo sto tisíc lidí, což se žádnému českému zpěvákovi nepodařilo. Jak si to vysvětlujete?
Od začátku tlačil na jedinečnost svých show. Sami jsme viděli z ohlasů z koncertů, že tam měl několik jedinečných prvků, ať už šlo o tajné hosty, osobní video z utajované svatby, nebo vzpomínky na Hanu Zagorovou.
Původně měl být jen jeden koncert. Mělo jít o neopakovatelný zážitek s jedinečnou atmosférou a Marek Ztracený ohlásil, že si bude dávat koncertní pauzu, přičemž neupřesnil, jak dlouhá by mohla být. Pro některé lidi to mohla být první i poslední šance zpěváka na dlouhou dobu vidět.
Aniž bych chtěl znít cynicky, ohlásit pauzu zní jako dost dobrá marketingová strategie.
Ano, zní to promyšleně. Ztracený je ale jiný než umělci, kteří tohle dělali opakovaně, například kapela Kiss nebo Ennio Morricone. Ztracený je čtyřicátník, jeden z nejúspěšnějích interpretů v Česku, pauza se u něj nečekala. Navíc tvrdí, že se vrátí. Na svých vystoupeních vždycky dává znamení, kam směřuje dál. Když vyprodal O2 arenu, naznačoval, že příště přijde Eden. Tentokrát ukázal logo londýnského stadionu Wembley.
Přemýšlím, jestli je v českém prostředí další meta, kam by se po třech vyprodaných Edenech mohl vydat. Snad jen několikrát vyprodaná letňanská pláň. Pokud je natolik ambiciózní, že by svou fanouškovskou základnu dostal opravdu do londýnského Wembley, tak je to podle mě velmi ambiciózní. Marek Ztracený není typ zpěváka, který by měl renomé v zahraničí. Nedovedu si představit, co to může znamenat. Zprávy na jeho koncertech ale zatím vždy odkazovaly na něco, co se pak stalo. Uvidíme.
Největším překvapením sobotního koncertu bylo video ze Ztraceného utajované svatby. Překračuje v tomhle směru nějaké precedenty toho, co se na koncertě dá udělat?
Řekl bych, že není jediným umělcem, který při vystoupení sdílí intimní věci ze svého osobního života. Vracíme se zase k tomu marketingu, je to věc, na které si v průběhu své kariéry hodně zakládá: být co nejblíže svým fanouškům. Propojit se s nimi na osobní rovině, odstranit bariéru mezi vystupujícím a divákem, umělcem a posluchačem.
Povedl se mu dobrý krok. Jeho nejvěrnější fanoušci zjistili jako první poměrně významnou osobní věc, Ztracený tak na koncertě vytvořil intimní atmosféru. Fanoušci se dozvěděli něco, co by jinak zjistily noviny z nějakých interních zdrojů.
Je hodně lidí, kteří to dělají i podstatně lépe. Například Tomáš Klus. Sdílí věci ze svého osobního života, s fanoušky přímo komunikuje a sdílí intimní zážitky se svou rodinou. Na druhou stranu jsou hvězdy, které se spíš straní. Řekl bych, že se obecně na domácí scéně osobní přístup k fanouškům hodně cení a odráží se pak na samotné popularitě umělců a umělkyň.
Co myslíte, že Ztracený představuje v současném domácím popu?
Řekl bych, že u nás představuje jednoho z nejpřístupnějších umělců, hraje pro velmi široké publikum. Prezentuje se jednoduchými, generickými, odlehčenými písněmi, které jsou na poslech velmi nenáročné.
Na rozdíl od kapel jako Mirai, Slza nebo Chinaski má výhodu v tom, že může budovat image kolem jediného charakteru. Cílí na sebe, může tím pádem působit ještě přístupněji, zasáhnout ještě širší spektrum posluchačů. Image Marka Ztraceného je momentálně silná, ale neřekl bych, že se stane nedotknutelnou legendou.
Má kolem sebe postavenou velkou fanouškovskou komunitu, ale potřeboval by větší společenský přesah, otázka je, jestli se bude dál umělecky posouvat.
Je v současném českém popu někdo, kdo splňuje kritéria společenského přesahu, ale zároveň by dokázal zaplnit Eden? Co třeba Tomáš Klus?
Oproti Markovi Ztracenému má Tomáš Klus podstatně silnější image a personu z osobního hlediska. Má jasné politické názory, hodnoty, reprezentuje soucitný přístup, který měl převážně na svých starších albech. Řekl bych, že by alespoň jeden Eden zaplnil, že by ho dokázal vyprodat právě tím, že je politicky angažovaný.
I generičtí catch-all hudebníci musejí mít určitý charakter, což Ztracený bezesporu má. Přesto je v mých očích podstatně slabší než Klus. Má ale výhodu. Politická vyhraněnost a reprezentace určitých hodnot, které nesdílejí úplně všichni, mohou být pro umělce velmi komplikované.
Jakou roli chce vlastně hrát Marek Ztracený, jaká je jeho mediální image?
Sám nad tím přemýšlím a myslím, že je to těžké říct. Na jeho instagramu uvidíte fotografie s manželkou, se zvířaty, se synem, rodinné obědy, výlety, příprava na Eden. Není to zrovna rebel.
Když se v roce 2021 řešila kauza jeho už tehdy několik let starého songu, v němž měl schvalovat rape culture, obhajoval se, že rozhodně nic takového podpořit nechtěl. Ta skladba měla prý zesměšnit mužskou pozici, ale spíš ji upevnila. V tomto ohledu by se určitý způsob rebelie najít dal.
Ztracený ale není člověk, který by byl známý radikálními texty, který by řešil určitá společenská témata, kritizoval něco, co se děje. Zpívá spíš o tom, co může trápit co nejširší část společnosti.
